28 Cdo 472/2022 — Nejvyšší soud

28 Cdo 472/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 3. 2022 Spisová značka:28 Cdo 472/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.472.2022.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhradní pozemek Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229/1991 Sb. § 6 odst. 1 předpisu č. 503/2012 Sb. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 6. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1552/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 472/2022-261 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Z. N., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Malešice, Akademická 663/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o převodu jiného zemědělského pozemku oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 20 C 52/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, č. j. 20 Co 129/2021-231, 20 Co 130/2021, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 939,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Hlaváče, advokáta se sídlem v Praze 10, Malešice, Akademická 663/5. O d ů v o d n ě n í : 1. Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 2. 2021, č. j. 20 C 52/2020-171 (ve znění usnesení téhož soudu ze dne 4. 5. 2021, č. j. 20 C 52/2020-194), ve výroku pod bodem II. [jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, a spoluvlastnických podílů na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY], s tím, že výše restitučního nároku žalobkyně uspokojovaného vydáním náhradních pozemků činí 727 591,40 Kč a že nedílnou součástí rozsudku jsou tam označené oddělovaní geometrické plány; současně byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku pod bodem III. o náhradě nákladů řízení (to vše výrokem I. rozsudku odvolacího soudu) a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 2. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná (dále i jen jako „dovolatelka“) v rozsahu výroku pod bodem I. v části, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně převodu tam označených pozemků na žalobkyni a jímž byla současně určena výše pozemky takto uspokojeného restitučního nároku; své námitky dovolatelka připíná k posouzení odvolacího soudu o převoditelnosti (jen) pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (dále také jako „předmětné pozemky“); splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Za dovolacím soudem neřešenou a pro rozhodnutí určující dovolatelka považuje otázku, zdali podání žaloby o určení práva (podle § 80 občanského soudního řádu) třetí osobou v jiném řízení, v němž pro sebe usiluje o deklarování vlastnického práva k oprávněnou osobou požadovaným pozemkům, představuje překážku pro vydání pozemků (z vlastnictví státu) podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, či podle § 11a odst. 13 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, případně nejde-li o pozemky k převodu nevhodné z jiného důvodu. K tomu klade i otázku, jsou-li pozemky vhodné k převodu na oprávněné osoby i v té situaci, kdy jsou dotčeny mezistátní stížností k Evropskému soudu pro lidská práva směřující proti České republice. 3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., se zabýval tím, zda je dovolání přípustné. 4. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými). 5. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241 odst. 1 věty první o. s. ř.). 7. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (reflektující i rozhodování Ústavního soudu – jak je uvedeno dále) je ustálena v závěru, že nárok oprávněné osoby na poskytnutí „jiného“ zemědělského pozemku dle zákona č. 229/1991 Sb. je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. V případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (jež je nástupkyní Pozemkového fondu České republiky a jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, publikovaný pod číslem 33/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, publikovaný pod číslem 174/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod číslem 531/2005 Sb.). 8. K předpokladům, za nichž lze vyhovět žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést oprávněné osobě jiný (náhradní) zemědělský pozemek z vlastnictví státu, dále patří, že oprávněnou osobou požadovaný pozemek je k danému účelu „vhodný“, tedy že jde o pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu České republiky, potažmo žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Do veřejné nabídky nelze zařadit pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (srov. § 11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.) a v posléze uvedeném případě nelze uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemku (srov. § 11a odst. 13 zákona č. 229/1991 Sb.); k dalším kritériím „vhodnosti“ pozemku srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v něm citovaná rozhodnutí. 9. Ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb. zapovídá převod zemědělských pozemků, na něž bylo uplatněno právo na jejich vydání podle jiných restitučních předpisů (např. § 9 zákona o půdě) a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, přičemž účelem tohoto „klíčového ustanovení“ (jak plyne i z důvodové zprávy k zákonu č. 503/2012 Sb.) je – mimo jiné – „zabránit převodu pozemků, které jsou z obecného pohledu nutné pro dokončení restitucí“ (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28