28 Cdo 4931/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4931/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 2. 2012 Spisová značka:28 Cdo 4931/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4931.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dobré mravy Náhrada škody Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 8 předpisu č. 82/1998Sb. § 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 31 předpisu č. 82/1998Sb. § 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 3. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.5.2012IV.ÚS 1941/12doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto26.8.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4931/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobkyně ELO Digital ČR s. r. o., IČ 64574636, se sídlem v Praze 4, Kloboukova 2190, zastoupené Mgr. Michalem Šimků, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 21, proti žalované České republice - Ministerstvu dopravy a spojů, se sídlem v Praze 1, Nábřeží Ludvíka Svobody 12/22, zastoupené JUDr. Miroslavou Srbovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Korunní 104, o zaplacení 865.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 140/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2009, č. j. 22 Co 48/2009-226, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 9. 2008, č. j. 22 C 140/99-200, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 20. 10. 2008, č. j. 22 C 140/99-220 ve výroku I. zamítl žalobu ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 865.000 Kč s příslušenstvím. Dále v odstavci II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Z rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ze dne 11. 4. 1997, č. j. 18 327/97-112 zjistil, že jím byla schválena technická způsobilost užití typu výstroje BEL k jejich užití při provozu vozidel na pozemních komunikacích. Z dalšího rozhodnutí ze dne 30. 8. 1998, č. j. 23 538/97-112 vzal za prokázané, že jím byly schváleny další typy antiradarů. Dne 30. 8. 1997 ministerstvo vydalo žalobkyni osvědčení o schválení technické způsobilosti typu výstroje a součásti vozidel na elektronické příslušenství vozidel - antiradar. Toto osvědčení je přílohou rozhodnutí ministerstva o schválení technické způsobilosti, vydaného dne 30. 8. 1997, s platností do 31. 12. 1999. Z dalšího rozhodnutí ministerstva ze dne 16. 7. 1998, č. j. 24 150/98-112 zjistil, že jím byla nařízena obnova řízení ve věci schválení technické způsobilosti typu výstroje a součásti vozidel (elektronické příslušenství vozidel - antiradar), vydané ministerstvem dne 11. 4. 1997, rozšířené dne 30. 8. 1997 a současně pozastavena technická způsobilost možnosti uvádění do provozu a montáže elektronického příslušenství vozidel - antiradarů vyjmenovaných typů. Proti rozhodnutí ministerstva ze dne 16. 7. 1998 podala žalobkyně rozklad, uvedené rozhodnutí bylo zrušeno ministrem dopravy a spojů ze dne 9. 9. 1998, č. j. 2480/98-MK(RK) s odůvodněním, že podnět bývalého ministra vnitra, že použití antiradarů může mít negativní dopady do bezpečnosti silničního provozu, nenaplnil zákonný důvod obnovy řízení a že Ministerstvo vnitra není účastníkem řízení. Věc posoudil ve smyslu ustanovení § 5, 8 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Zaujal názor, že zákon č. 71/1967 Sb. (správní řád) v ustanovení § 61 upravoval rozklad jako opravný prostředek proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy vydanému v prvním stupni, tedy šlo o zvláštní opravný prostředek vedle odvolání proti rozhodnutí správního orgánu. Vyslovil, že v dané věci nejsou splněny zákonné předpoklady pro odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, neboť rozhodnutí o obnově řízení se nestalo pravomocným ani vykonatelným ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Též vyslovil, že podle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Vystoupení ministra dopravy a spojů ve sdělovacích prostředcích, v němž informoval o situaci, týkající se antiradarů při provozu motorových vozidel na pozemních komunikacích, však nelze považovat za nesprávný úřední postup, neboť nejde o rozhodování ve správním řízení veřejnoprávní povahy. Podle soudu prvního stupně jednou z podmínek odpovědnosti za škodu je i majetková újma, k níž došlo u poškozené porušením povinnosti tím, kdo za škodu odpovídá. Z posudku znalkyně Ing. K. zjistil, že žalobkyně prodávala antiradary od února 1997 až do prosince 1998, ke dni 31. 12. 1998 již žádné zásoby neměla, takže veškeré antiradary, které dovezla, prodala, přičemž nejvíce jich prodala v září 1998. Z toho dovodil, že tu ani nebyla žádná příčinná souvislost mezi rozhodnutím o obnově řízení a pozastavení technické způsobilosti, možnosti uvádění do provozu a montáž elektronického příslušenství vozidel - antiradarů a nemožnosti žalobkyně provádět obchodní činnost. Dospěl k závěru, že v dané věci tedy nebyla splněna žádná z podmínek odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., proto bylo třeba žalobu zamítnout. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 4. 2009, č. j. 22 Co 48/2009-226, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 20. 10. 2008, č. j. 22 C 140/99-220 ve věci samé ve výroku I. pouze tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.225 Kč, jinak jej v tomto výroku, t. j. co do zamítnutí částky 861.775,- Kč s 26% úrokem z částky 865.000,- Kč od 16. 7. 1998 do zaplacení, potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, která doplnil o vyčíslení smluvních nákladů za právní rozbor advokátní kanceláře R. a H. a o vyčíslené a fakturované náklady advokátní kanceláře P., W., z nichž vyplývalo o jaké konkrétné náklady se jedná. Věc posoudil podle ustanovení § 8 odst. 1, 2, 3, § 13 odst. 1, 2, a § 31 odst. 1, 2, 4, 5 zákona č. 82/1998 Sb. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně věc posoudil správně po právní stránce potud, že žalobu, co do částky 861.775 Kč s příslušenstvím je třeba zamítnout. Pokud jde o jednotlivé zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně vyslovil, že v dané věci existovalo nezákonné rozhodnutí, které bylo k opravnému prostředku odklizeno, neboť jde o případ ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. V případě rozhodnutí ministerstva ze dne 16. 7. 1998, č. j. 24150/98-112, o takové rozhodnutí šlo, když podle § 55 odst. 2 správního řádu byl vyloučen jeho odkladný účinek, čímž se stalo vykonatelným bez ohledu na právní moc s tím, že zrušeno bylo pro nezákonnost na základě rozkladu jako řádného opravného prostředku rozhodnutím ze dne 9. 9. 1998, č. j. 2480/98-KM (RK). Pokud jde o vznik škody, požadovala žalobkyně ušlý zisk za 2 měsíce prodeje ve výši 435.000,- Kč, náklady na právní zastoupení 170.000,- Kč a náklady, které neměly v důsledku nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí efekt (náklady na reklamu) 260.000,- Kč, vše společně 865.000,- Kč. Z nákladů na právní zastoupení odvolací soud přiznal pouze ty, které poškozenému vznikly v řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí (§ 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), za tři úkony právní služby advokáta Mgr. R. P., a to po 1.000,- Kč podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky se třemi režijními paušály po 75,- Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, vše společně 3.225,- Kč. Pouze tuto částku v rámci náhrady škody odvolací soud přiznal s tím, že na ostatní náklady není podle zákona č. 82/1998 Sb. u náhrady škody proti státu nárok, t. j. ani na náklady smluvní odměny za právní rozbor advokátní kanceláře R. a H. ani na další vyčíslené a fakturované náklady advokátní kanceláře P., W. U zbytku tvrzené škody (435.000,- Kč ušlý zisk a 260.000,- Kč nákladů na