28 Cdo 5328/2008 – Nejvyšší soud

28 Cdo 5328/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelů: a) Dipl. Ing. J. C. M., zastoupeného advokátem, a b) K. C. M., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, z 18. 10. 2007, sp. zn. 18 Co 148/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 147/92 (žalobců Dipl. Ing. J. C. M., zastoupeného Mgr. L. K., LL.M., a K. C. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému N. p. ú., zastoupenému advokátem, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání movitých věcí, za vedlejší účasti v řízení Ú. p. z. s. v. v. m.), takto: Dovolání dovolatelů proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn částečný rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, se zamítají. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Pardubicích svým částečným rozsudkem z 27. 10. 2006, čj. 5 C 147/92-1123, uložil žalovanému N. p. ú., aby do 15 dnů od právní moci rozsudku uzavřel se žalobci Dipl. Ing. C. M. a K. C. M. dohodu o vydání „slavnostního kočáru landauer s tím, že žalobci ho přijímají do podílového spoluvlastnictví tak, že jejich podíly jsou stejné“; co do jedné poloviny této věci pro každého ze žalobců byly zamítnuty jejich žaloby u uložení povinnosti žalovaného uzavřít dohodu o jejím vydání“. Dalším výrokem uvedeného rozsudku bylo žalovanému N. p. ú. uloženo uzavřít se žalobci Dipl. Ing. J. C. M. a K. C. M. dohodu o vydání (do podílového spoluvlastnictví se stejnými podíly) 38 obrazů, označených názvy a inventárními čísly podle soupisu majetku rodu C. M. z roku 1953;“ ohledně povinnosti žalovaného uzavřít se žalobci dohodu o vydání těchto obrazů byla žaloba žalobců co do jedné poloviny zamítnuta“. Následujícím výrokem téhož částečného rozsudku bylo uloženo N. p. ú., aby s oběma žalobci uzavřel dohodu o vydání (do podílového spoluvlastnictví se stejnými podíly) 15 svítidel (lustrů), označených konkretizovaným označením a inventárními čísly podle seznamu majetku rodu C. M. z roku 1953; „ohledně povinnosti žalovaného uzavřít se žalobci dohodu o vydání těchto svítidel (lustrů) každému ze žalobců jednou polovinou byla žaloba žalobců zamítnuta“. Dalším následujícím výrokem bylo žalovanému N. p. ú. uloženo uzavřít se žalobkyní K. C. M. dohodu o vydání jednoho malého starožitného skleněného lustru, jednoho velkého starožitného skleněného lustru, jednoho pozlaceného lustru z drátu a jednoho skleněného lustru s knížecí korunkou; byla však zamítnuta žaloba žalobce Dipl. Ing. J. C. M. „na povinnost žalovaného N. p. ú. uzavřít také s ním dohodu o vydání uvedených čtyř lustrů“. Ještě také dalším výrokem uvedeného částečného rozsudku bylo žalovanému N. p. ú. uloženo uzavřít s oběma žalobci dohodu o vydání (do podílového spoluvlastnictví žalobců se stejnými podíly) 223 zbrojních předmětů s konkrétními označeními a čísly podle seznamu majetku rodu C. M. z roku 1953; „ohledně povinnosti žalovaného uzavřít se žalobci dohodu o vydání těchto věcí každému ze žalobců jednou polovinou byla žaloba žalobců zamítnuta“. následujícím výrokem téhož částečného rozsudku soudu prvního stupně bylo žalovanému uloženo uzavřít s oběma žalobci dohodu o vydání (do jejich podílového spoluvlastnictví každému stejným dílem) šesti loveckých trofejí (paroží; ohledně povinnosti žalovaného uzavřít se žalobci dohodu o vydání uvedených paroží každému jednou polovinou byla žaloba žalobců zamítnuta“. Posléze ještě výrokem uvedeného částečného rozsudku soudu prvního stupně bylo žalovanému uloženo uzavřít se žalovanou K. C. M. dohodu o vydání 155 předmětů (převážně jídelního vybavení a příborů); byla však zamítnuta žaloba žalobci Dipl. Ing. J. C. M., aby také s ním žalovaný uzavřel dohodu o vydání těchto 155 předmětů. O odvolání žalovaného N. p. ú. proti uvedenému částečnému rozsudku Okresního soudu v Pardubicích z 27. 10. 2006, čj. 5 C 147/92-1123, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích z 18. 10. 2007, sp. zn. 18 Co 148/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl uvedený částečný rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že byly zamítnuty žaloby obou žalobců o uložení povinnosti žalovaného památkového ústavu uzavřít se žalobci dohodu o vydání všech věcí (vyznačených v příloze /o sedmi stranách/ rozsudku odvolacího soudu). V odůvodnění rozsudku odvolacího soud bylo uvedeno, že odvolání žalovaného Národního památkového ústavu bylo shledáno opodstatněným ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) občanského soudního řádu, že totiž rozhodnutí soudu prvního stupně, napadené odvoláním, spočívá podle názoru odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud konstatoval, že oba žalobci náležejí do okruhu oprávněných osob uvedených v § 3 odst. 2 až 4 zákona č. 87/1991 Sb., že podali výzvu k vydání věci ve lhůtě stanovené zákonem o mimosoudních rehabilitacích a že doložili osvědčením, vydaným státním orgánem, že splňují podmínku státního občanství ČR, a že věci, o něž jde v tomto řízení, patřily původnímu vlastníku J. C. M. Podle názoru odvolacího soudu bylo třeba se ještě soustředit na objasnění toho, kdy a jakým způsobem došlo ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 87/1991 Sb. k přechodu vlastnictví původního vlastníka na stát, nebo zda a kdy stát věci původního vlastníka převzal bez právního důvodu. Odvolací soud poukazoval na to, že v daném případě došlo ohledně majetku původního vlastníka z rodu C. M. ke konfiskaci nařízením německé státní policie, velitelství Praha, ze 16. 2. 1942, č. 572/41-VI., jež bylo vydáno na základě nařízení tehdejšího říšského protektora o připadnutí jmění v protektorátu Čechy a Morava ze 4. 10. 1939. K žádosti J. C. M. bylo opatření německé státní policie ze 16. 2. 1942 zrušeno Z. n. v. v P. z 29. 4. 1947, čj. III NS – 380/9b 1946. Ohledně majetku Dr. J. C. M., byla v roce 1945 na tento majetek zavedena národní správa a výměrem Z. n. v. v P. z 5. 12. 1945, č. 613/4 – 45 – III. –Pk., byl jeho zemědělský majetek konfiskován podle dekretu č. 12/1945 Sb. pro účely pozemkové reformy. Konfiskační výměr byl ale zrušen výměrem Ministerstva zemědělství ze 16. 6. 1948, čj. 114637/48-IX/A-23. Odvolací soud pak konstatoval, že nebylo prokázáno, že by Dr. J. C. M. „podal návrh na vrácení věcí postupem a ve lhůtě stanovené zákonem č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednáních z doby nesvobody a o nárocích z neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících“. Ohledně J. C. M., otce žalobkyně K. C. M., odvolací soud dovozoval, že tento původní vlastník ztratil své vlastnické právo již před rozhodným obdobím podle zákona č. 87/1991 Sb. (tj. před 25. 2. 1948) a k obnovení jeho vlastnického práva podle zákona č. 128/1946 Sb. nedošlo. Odvolací soud v této souvislosti s poukazem na ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. se zabýval i tím, zda tu ke konfiskaci majetku tohoto původního vlastníka došlo z důvodu rasové perzekuce za války, ale dospěl k závěru, že v tomto případě nešlo zjevně o rasovu perzekuci ve formě holocaustu nebo jiných křiklavých forem rasismu a pojem rasové perzekuce nezahrnuje perzekuci z důvodu národnostního či politického. Pokud šlo o původního vlastníka J. C. M., došlo ohledně jeho majetku k „obnovení“ jeho vlastnického práva postupem podle vládního nařízení č. 110/1945 Sb. a podle dekretu č. 5/1945 Sb. (tj. k vynětí jeho majetku z národní správy zrušením konfiskačního opatření z doby nesvobody) ještě před 25. 2. 1948. Avšak již v této době tomuto původnímu vlastníku stát neumožnil nakládat s majetkem v zámku O. (ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.) a budovu zámku O. stát převzal. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že stát převzal movité věci J. C. M. i Dr. J. C. M., jejichž vydání se žalobci domáhají, již v roce 1945 a ani po odpadnutí důvodu konfiskace a ani po obnovení vlastnictví J. C. M. stát neumožnil uvedeným původním vlastníkům převzít majetek v zámku O. a nakládat s ním, a to ještě před 25. 2. 1948. Tento movitý majetek, o nějž jde v tomto řízení, podle názoru odvolacího soudu, sledoval osud zámku O., který byl rozhodnutím Ministerstva zemědělství z 30. 4. 1947, čj. 33.219/47 – IX A 3, prohlášen za státní kulturní majetek a byl odevzdán do správy a do užívání národní kulturní komise ve smyslu ustanovení § 2 a § 3 zákona č. 137/1946 Sb. (včetně movitých věcí v zámku O. se nacházejících). Podle názoru odvolacího soudu ani skutečnost, že tento kulturní majetek byl několikrát převáděn do správy jiných státních orgánů i v rozhodném období (25. 2. 1948 až 1. 1. 1990), nemůže být vykládána jako okamžik převzetí věcí státem v rozhodném období. Odvolací soud proto vyslovoval své přesvědčení, že ohledně vydání majetku po původních vlastnících nejsou v daném případě splněny podmínky podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud byl dále toho přesvědčení, že tu není potřeba zabývat se tím, zda obstojí výklad dohody o vypořádání reální