28 Cdo 545/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 545/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 4. 2014 Spisová značka:28 Cdo 545/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.545.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobrá víra Držba Národní správa Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 6 odst. 1 předpisu č. 87/1991Sb. předpisu č. 5/1945Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 4. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 545/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause, o dovoláních dovolatelů: 1. Hlavního města Prahy, Praha 1, Mariánské náměstí č. 2, zastoupeného JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem, 110 00 Praha 1, Těšnov 1/1059, a 2. Městské části Praha 4, 140 00 Praha 4, Táborská 350, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou, 148 00 Praha 4, Medkova 913/48, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 64 Co 7, 8/2012, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16C 180/2003 (žalobce Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc., Brooklyn, Columbia Heights (USA – New York), zastoupené JUDr. Alenou Štumpfovou, advokátkou, 160 00 Praha 6, Markétská 1, proti žalovaným: Hlavnímu městu Praze, Praha 1, Mariánské náměstí č. 2, zastoupeného JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem, 110 00 Praha 1, Těšnov 1/1059, a 2. Městské části Praha 4, 140 00 Praha 4, Táborská 350, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou, 148 00 Praha 4, Medkova 913/48, o určení vlastnictví k nemovitostem), t a k t o : I. Dovolání dovolatelů s e z a m í t a j í . II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalující právnické osoby, podané u soudu dne 31. 7. 2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2011, č. j. 16C 180/2003-395 (ve znění doplňujícího rozhodnutí ze dne 27. 9. 2011, č. j. 16C 180/2003-454. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně (jeho výrokem I.) byla zamítnuta žaloba domáhající se určení, že žalující Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc. (USA) je jediným vlastníkem domu (na pozemku st. p. č. 500) a pozemku st. p. č. 500 (o výměře 409 m2) v katastrálním území N., zapsaných na listu vlastnictví č. 409 u Katastrálního úřadu Hlavního města Prahy (katastrálního pracoviště Praha – město). Výrokem II. uvedeného rozsudku soudu prvního stupně bylo určeno, že Obec Hlavní město Praha je vlastníkem domu a pozemku parc. č. 500 v katastrálním území N., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu (katastrálního pracoviště Praha – město). Žalující bylo uloženo zaplatit žalované obci Hlavní město Praha na náhradu nákladů řízení 81.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; také bylo žalující uloženo zaplatit žalované Městské části Praha 4 69.150,- Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalující i žalované Městské části Praha 4 proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 64Co 7, 8/2012. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2011, č. j. 16C 180/2003-395 (ve znění doplňujícího rozhodnutí ze dne 27. 9. 2011, č. j. 16C 180/2003-434) doplněn tak, že se určuje, že žalující Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc., je jediným vlastníkem domu a pozemku parc. č. 500 v katastrálním území N., zapsaných na listu vlastnictví č. 409 u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu (katastrálního pracoviště Praha – město), a zároveň byla zamítnuta vzájemná žaloba žalovaného Hlavního města Prahy, domáhajícího se určení, že vlastníkem uvedených nemovitostí je žalované Hlavní město Praha; jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žalovaným Hlavnímu městu Praze a Městské části Praha 4 bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalující na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 181.650,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Také bylo žalovaným Hlavnímu městu Praze a Městské části Praha 4 uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 2.760,- Kč na náhradu jím placených nákladů řízení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláními napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a občanského soudního řádu) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, zatím co odvolání žalované Městské části Praha 4 důvodné není. Odvolací soud měl za to, že v této právní věci je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva ke sporným nemovitostem, neboť v katastru nemovitostí je zapsáno jako jejich vlastník žalované Hlavní město Praha a žalobce pak na základě rozhodnutí, jímž mu bylo potvrzeno nabytí dědictví ohledně těchto nemovitostí může dosáhnout toho, aby bylo duplicitně zapsáno vlastnické právo k těmto nemovitostem. Žalobce vystupoval v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 2223/2003 jako dědic ze závěti, neboť v jeho prospěch bylo potvrzeno nabytí dědictví po zemřelé původní vlastnici M. K. k veškerému jejímu majetku (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 2. 2007, č. j. 34 D 2223/2003-283). Odvolací soud dále uváděl, že pokud žalovaní spojovali přechod vlastnictví sporných nemovitostí na stát se skutečností, že původní vlastnice požádala v USA o přiznání finanční náhrady za sporné nemovitosti, odvolací soud měl za to, že v době podání žádosti o finanční náhradu (podle mezivládních dohod, vlád ČSSR a USA z roku 1982 v období 1982 – 1983, bylo třeba mít za zřeteli, že ustanovení § 453 odst. 2 občanského zákoníku vymezilo podmínky pro pozbytí vlastnického práva k věci jejím opuštěním, dále že vlastník opuštěné věci není znám, což není případ této projednávané věci, neboť M. K. byla vedena jako vlastník uvedených nemovitostí až do roku 2000, kdy byla zrušena národní správa těchto nemovitostí; ostatně i z rozhodnutí Americké náhradové komise ze dne 17. 10. 1983, č. j. CZ-2-0836, vyplývá, že žadatelka M. K. uvedla jako důvod pro přiznání finanční náhrady, že její nemovitý majetek byl znárodněn či jinak vyvlastněn čs. vládou v rozhodných obdobích po opuštění Československa žadatelkou v roce 1948 (takže tu nebyl žádný odkaz na dříve platný zákon č. 1411950 Sb. (občanský zákoník). Národní správa nad nemovitostmi (podle výměru bývalého Obvodního národního výměru v Praze 4 ze dne 8. 8. 1950) podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. nemohla tu mít za následek přechod vlastnického práva na stát, i když trvala po celé období vymezené restitučními předpisy, a nemohla mít za následek bez dalšího přechod vlastnictví na stát, který za tohoto stavu nemohl být ani v dobré víře, že s nemovitostmi v národní správě nakládá jako se svým vlastnictvím (k tomu záběru dospěl i dovolací soud v obdobné právní věci v rozsudku ze dne 14. 12. 2011. 22 Cdo 4048/2009 Nejvyššího soudu). Odvolací soud ještě posoudil na podkladě zjištění, provedených v tomto řízení, že vlastnictví k nemovitostem, o něž jde v tomto řízení, nenabyl stát ani na základě jiných skutečností, tvrzených žalovanými, t. j. kupř. chováním se státu jako vlastník. Odvolací soud dospěl tedy k závěru, že po dobu trvající správy nemovitostí (k jejímuž zrušení došlo až rozhodnutím Obvodního úřadu městské části Prahy 4 ze dne 21. 9. 2000, č. j. OÚ P 4-1083/50/00/OSM/OPPL) nedošlo tu ani k převzetí nemovitostí státem podle vládního nařízení č. 85/1959 Sb., (a to ani po akceptování nabídky převzetí nemovitostí státem či k žádosti národního správce) a národní správce vykonával v podstatě jen činnost související s užíváním bytů a nebytových prostor takovými uživateli ve smyslu ustanovení § 493 občanského zákoníku (ve znění před 1. 1. 1992). Odvolací soud byl proto toho názoru, že v daném případě sporné nemovitosti stát do svého vlastnictví žádným způsobem nenabyl a nedošlo tu k tomu, že by nemovitosti přešly do správy žalované městské části ke dni 7. 3. 1985, kdy došlo v USA k úmrtí M. L. (před provdáním dříve M. K.), přičemž z výsledků řízení o dědictví po uvedené zemřelé vyplývá, že nemovitosti z tohoto dědictví získala (jako závětní dědička Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc. (se sídlem v USA). Odvolací soud tedy neshledal správným závěr soudu prvního stupně, že žalobce nemá věcnou legitimaci k uplatnění žalobcem požadovaného určení svého vlastnictví a rozhodl o změně zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným Hlavním městem Prahou podle usta