28 Cdo 555/2014 — Nejvyšší soud

28 Cdo 555/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 11. 2014 Spisová značka:28 Cdo 555/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.555.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dobré mravy Pracovněprávní vztahy Dotčené předpisy:§ 7 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. § 243 předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 11. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.1.2015 27.1.2015III.ÚS 224/15 IV.ÚS 265/15JUDr. Jan Filip JUDr. Vlasta Formánkováodmítnuto odmítnuto27.3.2015 21.4.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 555/2014 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ivy Brožové a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Ing. P. S., správce konkursní podstaty úpadce BOS, a.s., IČ 60746190, se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, K Pernštejnu 625, zastoupeného JUDr. Ilonou Pokornou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubská 1, proti žalovanému M. N., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného JUDr. D. N., o zaplacení částky 6.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 11 C 207/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2013, č. j. 15 Co 469/2008-295, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2013, č. j. 15 Co 469/2008-295, se vyjma části výroku I., jíž byl co do částky 900,- Kč s příslušenstvím potvrzen ve výroku I. rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. května 2008, č. j. 11 C 207/2007 - 70, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení; ve zbytku se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 7. 5. 2008, č. j. 11 C 207/2007-70, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 6.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalovaný nárok žalobce vymezil jako bezdůvodné obohacení vzniklé žalovanému plněním z neúčinných dohod o provedení práce, které žalovaný uzavřel v roce 2003 s předchozí správkyní konkursní podstaty JUDr. D. N., vedlejší účastnicí na straně žalovaného, bez souhlasu věřitelského výboru. Soud po provedeném dokazování dovodil, že na žalobu nelze pohlížet jako na důvodnou. Daný spor je třeba posuzovat dle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném ke dni uzavření předmětných dohod o provedení práce, přičemž vzhledem k žalovaným vznesené námitce promlčení je třeba se zabývat nejprve posouzením žalovaného práva z pohledu § 263 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., z nějž se podává, že právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 243 zákona č. 65/1965 Sb. je promlčené, neboť ke dni podání žaloby dne 30. 3. 2007 již uplynula tříletá promlčecí doba od poskytnutí žalovaného plnění ve dnech 10. 12. 2003 a 22. 1. 2004. Žalobě tudíž nelze vyhovět již s ohledem na promlčení žalovaného práva, aniž by bylo třeba se zabývat tím, zda právo vůbec existuje či zda si žalovaný jako zaměstnanec byl v souladu s úpravou § 243 odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb. vědom nesprávného určení nebo omylu při vyplacení konkrétní částky. Vznesení námitky promlčení současně nepředstavuje zneužití práv a povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu dle § 7 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., přičemž je třeba mít na paměti specifické postavení žalovaného jako zaměstnance, zvýhodněného oproti svému zaměstnavateli, což ilustruje i koncepce bezdůvodného obohacení v § 243 zákona č. 65/1965 Sb. K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Brně, jenž je rozsudkem ze dne 2. 10. 2013, č. j. 15 Co 469/2008-295, potvrdil ve výroku I. (výrok I.), změnil v nákladovém výroku II. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.) i o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a vedlejší účastnicí (výrok IV.). Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že posuzovaný vztah je vztahem pracovněprávním. Neplatnost dohody o provedení práce má za následek, že zaměstnavateli svědčí vůči osobě, jež vykonala práci na základě této neplatné dohody, právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi vyplacenou odměnou a tou, jíž by musel vyplatit na základě dohody řádně uzavřené. Právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení i jeho promlčení je třeba s ohledem na jeho pracovněprávní povahu posuzovat dle § 243 zákona č. 65/1965 Sb. Namítal-li žalobce rozpor žalovaným vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, nelze mít za to, že by tvrdil skutečnosti, v jejichž světle by bylo možné vnímat uplatnění námitky promlčení jako zneužití práva na úkor účastníka, jenž marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku na plnění příliš tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem uplatňovaného práva a důvody, pro něž své právo včas neuplatnil. V řízení nebyly zjištěny skutečnosti naznačující, že by žalovaný jednal způsobem směřujícím ke znemožnění nebo ztížení včasného uplatnění nároku. Okolnosti, na které žalobce poukazuje v souvislosti s tvrzenou nemožností uplatnit nárok zavčas, se týkají postupu předchozí správkyně konkursní podstaty, a nikoliv jednání žalovaného, přičemž samotné přijetí plnění ze strany žalovaného nelze považovat za jednání odporující dobrým mravům. Odepření výkonu práva na uplatnění námitky promlčení se nejeví případné i s ohledem na výši pohledávky. Námitka promlčení je tedy opodstatněná ve vztahu k vyplaceným částkám v celkové výši 5.100,- Kč, co do částky 900,- Kč vylučuje důvodnost žaloby okolnost, že v tomto rozsahu nebylo žalované plnění nikdy poskytnuto, neboť se jedná o „rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež pokládá za přípustné dle § 237 o. s. ř., přičemž s ohledem na pracovněprávní povahu sporu se v dané věci neuplatní bagatelní limit stanovený § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Důvodnost dovolatel spatřuje v nesprávném právním posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř. Domnívá se, že se soudy nevypořádaly s námitkou, že vystupuje v řízení jako správce konkursní podstaty, jenž nehájí zájmy své ale zájmy konkursních věřitelů. V době, kdy byl uzavřen podnik BOS a.s. a stovky zaměstnanců zůstaly bez zaměstnání s nevyplacenými mzdami, došlo k výplatě neúměrně vysokých částek žalovanému. Práce vykonávaná žalovaným nebyla nikterak odborná a dohodnutá odměna 750,- Kč za jednu hodinu výrazně převyšovala i odměnu ředitelky BOS a. s., jež v přepočtu činila 100,- Kč za hodinu práce. Z uvedeného je zřejmé, že výše odměny byla stanovena s ohledem na příbuzenský vztah žalovaného ke zproštěné správkyni konkursní podstaty, pročež se zde neuplatní ochrana zaměstnance, neboť žalovaný musel vědět, že přijal částky nesprávně určené. S přihlédnutím k těmto skutečnostem tedy nemůže v souladu s § 7 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb. obstát vznesená námitka promlčení. Dovolatel zdůraznil, že nárok mohl uplatnit až po té, co se stal správcem konkursní podstaty, na jejíž úkor, jakož i na úkor konkursních věřitelů, je námitka promlčení vznesena. Svou dovolací argumentaci završil návrhem, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání zpochybnil opodstatnění žalovaného nároku a navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto. K dovolání se vyjádřila rovněž vedlejší účastnice na straně žalovaného v tom smyslu, že žalovaný nárok nelze pokládat za důvodný, označila jednání žalobce za motivované snahou o odvetu za to, že upozornila na jeho nekalé praktiky v konkursním řízení, a navrhla zamítnutí dovolání. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2013, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Dle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodová