28 Cdo 5922/2016 — Nejvyšší soud

28 Cdo 5922/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2018 Spisová značka:28 Cdo 5922/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.5922.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zmírnění křivd (restituce) Vady podání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 5. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 5922/2016-246U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobců a) AGROCHEMA, družstvo, se sídlem ve Studenci 187, IČ 001 40 368, zastoupeného JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, L. Pokorného 37, a b) P. J., Z., jako právního nástupce M. J., zemřelého dne 21. 7. 2016, za účasti 1) M. S., G., 2) G. W.-S., D., 3) I. P., P., zastoupeného JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova 50, 4) obce O., se sídlem K., 5) Lesů České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČ 421 96 451, 6) Státního statku Jeneč, státního podniku v likvidaci, se sídlem v Praze 6-Řepích, Třanovského 622/11, IČ 000 16 918, zastoupeného JUDr. Janem Rudolfem, advokátem se sídlem v Praze, Na Příkopě 583/15, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 160/2013, o dovolání účastníka 3) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2016, č. j. 18 Co 370/2014-193, takto: I. Dovolání účastníka 3) se odmítá. II. Účastník 3) je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.400,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet JUDr. Boženy Kristiánové, advokátky se sídlem v Třebíči, L. Pokorného 37. III. Účastník 3) je povinen zaplatit účastníkovi 6) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet JUDr. Jana Rudolfa, advokáta se sídlem v Praze, Na Příkopě 583/15. IV. Ve vztahu mezi účastníkem 3) na straně jedné a žalobcem b) a účastníky 1), 2), 4) a 5) na straně druhé nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Kraj Vysočina (dále jen „správní orgán“) rozhodnutím ze dne 22. 5. 2013, č. j. SPU 200646/2013, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 1. 7. 2013, č. j. SPU 273200/2013, rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), tak, že oprávněná osoba M. J., v rozsahu id. ¼, oprávněná osoba M. S. v rozsahu id. 1/8, oprávněná osoba G. W.-S. v rozsahu id. 1/8 a oprávněná osoba I. P., v rozsahu id. ½, se stávají vlastníky ve výroku tohoto rozhodnutí specifikovaných pozemků v kat. území O., mimo jiné i pozemku parc. č. st. o výměře 48 m2 (zastavěná plocha a nádvoří) a pozemku parc. o výměře 25 m2 (ostatní plocha). V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní úřad mimo jiné uvedl, že „v daném případě byl naplněn restituční titul k vydání nemovitostí na podkladě ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě - odnětím bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy“ (dále jen „zákon č. 142/1947 Sb.“), a že M. J., M. S. a G. W.-S. jsou oprávněnými osobami podle § 4 odst. 2 písm. e) zákona o půdě I. P., podle § 4 odst. 2 písm. b) tohoto zákona. Žalobce a) jakožto osoba povinná podle zákona o půdě se žalobou podanou podle § 244 a násl. občanského soudního řádu domáhal, aby soud nahradil rozhodnutí správního orgánu tak, že osoby oprávněné se nestávají (každá ve vztahu k ideální části) vlastníky pozemků parc. Žalobu odůvodnil zejména tím, že citovaným rozhodnutím správního orgánu se cítí být dotčen na svých právech, neboť tyto dva pozemky jsou ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě zastavěny stavbami bránícími jejich zemědělskému využití a nejedná se o stavby movité, dočasné, jednoduché, drobné nebo umístěné pod povrchem země, že s jejich výstavbou bylo započato před 24. 6. 1991, že tyto pozemky jsou součástí areálu posklizňové linky obilí a že zbývající části obou pozemků se stavbou bezprostředně souvisí, neboť jsou nezbytné k provozu stavby a slouží coby manipulační plochy k posklizňové lince; tyto dva pozemky tudíž nelze oprávněným osobám vydat. Žalobu podle § 244 a násl. občanského soudního řádu podal dále původní žalobce b), neboť i on se rozhodnutím správního orgánu cítil být dotčen na svých právech, jelikož správní orgán považoval za oprávněné osoby i účastnice 1) a 2) a účastníka 3), a kromě toho došlo tímto rozhodnutím k procesnímu pochybení; navrhl, aby toto rozhodnutí bylo nahrazeno tak, že oprávněnou osobou je jen žalobce b), aby soud rozhodl, že oprávněná osoba, kterou je na podkladě § 4 odst. 2 písm. e) zákona o půdě M. J., se stává vlastníkem pozemků uvedených v rozhodnutí správního orgánu a aby byly po právní moci rozsudku provedeny zápisy do příslušného listu vlastnictví pro kat. území O., T. a H. na jméno M. J. Okresní soud v Třebíči - poté, co usnesením ze dne 31. 3. 2014, č. j. 8 C 160/2013-23, spojil obě žaloby ke společnému projednání - rozsudkem ze dne 9. 7. 2014, č. j. 8 C 160/2013-108, „změnil“ rozhodnutí správního orgánu jen tak, že žalobce b) a účastníci 1), 2) a 3) se v rozsahu ideálních podílů specifikovaných tímto rozhodnutím nestávají spoluvlastníky pozemků parc. v kat. území O. a že tímto rozsudkem se toliko v tomto rozsahu nahrazuje rozhodnutí správního orgánu; dále zamítl žalobu, jíž se původní žalobce b) domáhal, aby bylo rozhodnuto, že oprávněná osoba, kterou je na podkladě § 4 odst. 2 písm. e) zákona o půdě M. J., se stává vlastníkem pozemků uvedených v rozhodnutí správního orgánu a aby byly po právní moci rozsudku provedeny zápisy do příslušného listu vlastnictví pro katastrální území O., T. a H. na jméno M. J. (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. - VII.). Soud prvního stupně převzal skutková zjištění správního orgánu a dále zjistil, že stát, resp. jiné právnické osoby se v rozhodném období vymezeném v § 4 odst. 1 zákona o půdě (tj. od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990) chopily držby předmětných nemovitostí (viz zápis o převzetí ze dne 31. 8. 1949, výměry Okresního národního výboru ve Velké Bíteši ze dne 1. 3. 1950 a ze dne 3. 4. 1950, protokol o převzetí hospodářství O. ze dne 7. 9. 1950 a zápis Státního notářství pro Prahu 7 ze dne 5. 5. 1951), že se na nich nachází část areálu posklizňové linky obilí ve vlastnictví žalobce a) - konkrétně na pozemku parc. se nachází část dvou ocelových sil LIPP a pozemek parc. je zastavěn příjezdovou (obslužnou) komunikací k objektu sil a bezprostředně s ním souvisí (je součástí posklizňové linky), že celý objekt byl stavěn ve dvou etapách na základě dvou stavebních povolení vydaných MěNV Náměšť nad Oslavou dne 23. 12. 1985 pod č. j. Výst. 2594/85-M a dne 23. 12. 1986 pod č. j. Výst. 2880/86-M a byl zkolaudován rozhodnutím ze dne 4. 12. 1990. Dospěl proto k závěru, že je dána překážka vydání těchto pozemků oprávněným osobám podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, a pokud i je správní orgán oprávněným osobám vydal (resp. rozhodl, že jsou jejich vlastníky), není jeho rozhodnutí správné; proto rozhodnutí správního orgánu v tomto rozsahu nahradil tak, že se oprávněné osoby jejich spoluvlastníky nestávají. Tento závěr učinil soud prvního stupně po uvážení smyslu a cíle zákona o půdě, přičemž zohlednil i rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vydaná ve skutkově obdobných věcech (nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. IV. ÚS 176/03, a ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006), a dovodil, že v daném případě převažuje zájem žalobce a) spočívající v udržení vlastnické jednoty k celému areálu posklizňové linky nad zájmem oprávněných osob na vydání těchto pozemků in natura. Ohledně námitky účastníka 3) v jeho vyjádření k žalobám - opírající se o názor, že soud není rozsahem těchto žalob vázán, jde-li o taková společná oprávnění nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří jsou jejich nositeli - že vlastnické právo k předmětným nemovitostem v rozhodné době na stát nepřešlo, neboť pro jeho přechod bylo třeba zápisu (intabulace) do pozemkových knih, soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2165/2001, dovodil, že pokud podle tehdy účinné právní úpravy