28 Cdo 628/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 628/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 4. 2024 Spisová značka:28 Cdo 628/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.628.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Církev (náboženská společnost) Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 písm. f) předpisu č. 428/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 628/2024-223 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně: Římskokatolická farnost u kostela sv. Petra a Pavla Praha – Bohnice, IČO 49371479, se sídlem v Praze 8, Bohnická 4/30, zastoupená prof. Dr.h.c. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, za účasti: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, a vedlejšího účastníka vystupujícího na straně České republiky – Státního pozemkového úřadu: hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupené JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, o vydání věci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 C 10/2015, o dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2023, č. j. 4 Co 138/2022-196, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Česká republika – Státní pozemkový úřad a hlavní město Praha jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč k rukám advokáta prof. Dr.h.c. JUDr. Jana Kříže, CSc., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 11. 2023, č. j. 4 Co 138/2022-196, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. 12. 2021, č. j. 26 C 10/2015-162, ve výroku II., jímž byl žalobkyni vydán pozemek parc. č. 789/1 v k. ú. Bohnice, vzniklý oddělením od pozemku parc. č. 789 v k. ú. Bohnice podle geometrického plánu č. 1006-9/2020, tvořícího nedílnou součást rozsudku, a v uvedeném rozsahu bylo nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 29. 6. 2015, č. j. SPU 339759/2015/01/Hor., a změnil jej v nákladových výrocích III. a IV. (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Odvoláním nenapadeným výrokem I. soud prvního stupně řízení o vydání zbývající části původního pozemku parc. č. 789 v k. ú. Bohnice zastavil. 2. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním Česká republika – Státní pozemkový úřad. Předestřela otázku, zda v situaci, kdy ke dni podání výzvy k vydání původního pozemku parc. č. 789 v k. ú. Bohnice (21. 6. 2013) byl tento dotčen plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (koridor Pražského silničního okruhu, část Ruzyně – Březiněves, označená 3/DK/8), je dána překážka naturální restituce (dle § 8 odst. 1 písm. f/ zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) jeho geometrickým plánem oddělené, plánovanou stavbou – se zřetelem k její pozdější lokalizaci – nedotčené, části. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3843/2019, a ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 164/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 341/2018, ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 349/2017, a ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3556/2010. 3. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl. 4. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř., podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. 5. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 349/2017, uveřejněné pod č. 115/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na nějž odkazuje dovolatel, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2151/2017, ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 901/2017, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 903/2017, ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3448/2017, či ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 341/2018, odkazované dovolatelem, proti němuž směřující ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 2811/18, odmítl jako zjevně bezdůvodnou) je ustálena v závěru, že překážkou pro vydání nemovitosti ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. je veřejný zájem na vybudování veřejně prospěšných staveb dopravní a technické infrastruktury, pro nějž by bylo lze nemovitosti vyvlastnit [viz např. § 170 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů], vyjádřený ve schválené územně plánovací dokumentaci. Rozhodujícím hlediskem pro posouzení, kdy je ve smyslu interpretovaného „výlukového“ ustanovení zákona nutné přikročit k vyvlastnění pozemku (jeho části) formou odnětí vlastnického práva a kdy postačí zřízení věcného břemene, je okolnost, zda by církevní právnická osoba k pozemku (jeho části), dotčenému takovou stavbou, mohla po jeho vydání realizovat své vlastnické právo či nikoliv. Přípustnost vyvlastnění (odejmutí vlastnického práva) – v případě (plánované) veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury – přitom plyne již z příslušných ustanovení zvláštních předpisů – viz § 17 odst. 1, odst. 2 písm. a/ zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (k tomu přiměřeně srov. i nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, publikovaný pod č. 134/2014 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14, publikovaný pod č. 11/2015 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu). Pro posouzení, zda je dána překážka naturální restituce dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., je v zásadě nevýznamné, že v době rozhodování o vydání pozemků oprávněné osobě není zřejmé, kdy, popř. zdali vůbec (či v jakém rozsahu), bude na dotčených pozemcích (jejich částech) veřejně prospěšná stavba realizována (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3341/2018). Pro aplikaci výlukového ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. současně není nezbytnou ani konkretizace veřejně prospěšné stavby v územním rozhodnutí, které již není územně plánovací dokumentací (srov. § 2 odst. 1 písm. n/ stavebního zákona), nýbrž konkrétním rozhodnutím týkajícím se určitého záměru (srov. též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2988/2018, či ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 28 Cdo 675/2023, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2777/2019). 6. Judikatorní praxe je ovšem na straně druhé konstantní též v tom smyslu, že ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. nebrání naturální restituci těch pozemkových částí, jež koridorem plánované výstavby dopravní infrastruktury, vyznačeným v územně plánovací dokumentaci, dotčeny nejsou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3843/2019, na nějž odkazuje dovolatel, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2777/2019, a ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 973/2020); celý pozemek je přitom restituční výlukou dotčen toliko v případě, kdy je územně plánovací dokumentací k realizaci veřejně prospěšné stavby určen v celém rozsahu (srov. dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1190/2023, ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2902/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1714/2023, ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 28 Cdo 967/2023, a ze dne 2. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 811/2022). 7. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 164/20