28 Cdo 665/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 665/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 3. 2020 Spisová značka:28 Cdo 665/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.665.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Církev (náboženská společnost) Rybník Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 8 odst. 1 písm. a) předpisu č. 428/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 665/2020-92 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Velké Heraltice, se sídlem ve Velkých Heralticích, Družstevní 43, identifikační číslo osoby: 47813636, zastoupené Mgr. Romanem Krakovkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Pivovarská 1504/8, za účasti České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby 01312774, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23C 49/2016, o dovolání účastnice řízení proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. září 2019, č. j. 5 Co 21/2019 – 65, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Účastnice řízení je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 4.114,- Kč k rukám jejího zástupce, Mgr. Romana Krakovky, advokáta se sídlem v Ostravě, Pivovarská 1504/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 23 C 49/2016 – 37, nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Moravskoslezský kraj, ze dne 3. 4. 2016, č. j. SPU 158848/2016/Uh, sp. zn. SP 16443/2014-571102, tak, že žalobkyni vydal pozemek parc. č. 1114/2 a dále části pozemků parc. č. 1114/1 a parc. č. 1115 v geometrickém plánu G. S. č.447-120/2016, jenž se stal nedílnou součástí rozsudku, označené jako pozemky parc. č. 1114/1 o výměře 1.585 m2 a parc. č. 1115/1 o výměře 12.993 m2, vše v katastrálním území a obci Velké Heraltice – dále „předmětné pozemky“ (výrok I.). Účastnici řízení uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 12.342,- Kč (výrok II.). Vrchní soud v Olomouci (dále „odvolací soud“) k odvolání účastnice řízení rozsudkem ze dne 26. 9. 2019, č. j. 5 Co 21/2019 - 65, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Účastnici řízení uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 10.382,30 Kč (výrok II.). Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění o tom, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále „zákon č. 428/2012 Sb.“), jež restituční nárok uplatnila řádně a včas ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 428/2012 Sb. u povinné osoby. Účastnice řízení je povinnou osobou podle ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., předmětné pozemky jsou původním majetkem církevní právnické osoby ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 428/2012 Sb. a oprávněné osobě byly odňaty v rozhodném období (§ 1 zákona č. 428/2012 Sb.) za okolností uvedených v ustanovení § 5 zákona č. 428/2012 Sb. Vydání předmětných pozemků nebrání výluka z naturální restituce upravená v ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., neboť rybník jako vodní dílo, který se na předmětných pozemcích nachází, není z hlediska soukromého práva samostatnou věcí (je součástí pozemku), a není výsledkem stavební činnosti, jež by bylo možné označit za stavbu ve smyslu občanského práva (na podporu uvedené argumentace odvolací soud odkázal na rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1121/2008; tento rozsudek, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz). Odvolací soud dále dovodil, že vydání předmětných pozemků nebrání ani stavebně technické provedení hráze rybníka, neboť z dokazování před soudem prvního stupně vyplynulo, že se jedná o jednoduchý konstrukční typ vodní hráze, kde stavební úpravy (hráz vzniklá navršením zeminy a osetím, později částečně zpevněná kamennou dlažbou a kamenným pohozem) splývají s pozemkem jako takovým. Na konto odvolacích námitek účastnice řízení poukazující na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 2 As 18/2010 (tento rozsudek je přístupný na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu http://www.nssoud.cz), uvedl, že v rozsudku přijaté konkluze do poměrů projednávané věci nelze promítnout, neboť ty se dotýkají pojmu stavby rybníka ve smyslu veřejného práva [zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů – dále „zákon č. 99/2004 Sb.“]. Naopak odvolací soud shledal relevantními závěry vyplývajícími z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1121/2008, z nichž zdůraznil přijatou tezi, že nádrž ve smyslu ustanovení § 2 písm. c) zákona č. 99/2004 Sb. tvoří jako objekt i dno zatopených pozemků. Proti rozsudku odvolacího soudu podala účastnice řízení dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné ve smyslu ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), neboť a.) odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 101/2003, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2699/2008 (dovolatelka uvádí pouze spisové značky těchto rozhodnutí dovolacího soudu), b.) jeho rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena (možnost vydat pozemek, který v mezidobí po odnětí státem je na základě stavebních úprav pozemkem jiného druhu i způsobu využití, o což se oprávněná osoba nezasloužila, c.) rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce, která je dovolacím soudem posuzována rozdílně [právní povaha rybníkem zatopených pozemků v kontextu výkladu ustanovení § 2 písm. c) zákona č. 99/2004 Sb., přičemž rozdílnost v řešení předestřené otázky prezentují závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1121/2008, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 2 As 18/2010], d) dovolací soud by měl posoudit odchylně otázku možnosti vydat oprávněné osobě kromě odňatého pozemku i stavbu (zde rybníka), která byla na pozemku vybudována až po jeho odnětí. Dále dovolatelka dovozuje z blíže nespecifikované judikatury dovolacího soudu nerovné postavení vlastníka pozemku, na němž se nachází pozemní komunikace, a vlastníka pozemku zatopeného vodní masou (rybníka). Uvádí, že v prvním případě zůstává vlastníku pozemku pod pozemní komunikací zachováno pouze tzv. holé vlastnictví, zatímco vlastníku zatopeného pozemku je zachována i vlastnictví rybníka. Dále dovolatelka ve prospěch argumentace o absenci podmínek pro vydání předmětných pozemků argumentuje i institutem paušální finanční náhrady (§ 15 zákona č. 428/2012 Sb.). Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu prezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1192/97 (rozsudek byl publikován pod číslem 23/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 25 Cdo 663/2001, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 416/2010 (z nichž cituje), vyvrací opodstatněnost dovolací argumentace účastnice řízení akcentující názor, že rybník a pozemek, jenž tvoří rybniční dno, jsou dvě samostatné věci v právním slova smyslu. Má tudíž za to, že vydání předmětných pozemků nic nebrání. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné, popřípadě zamítl jako nedůvodné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 26. 9. 2019 (srovnej čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.),