28 Cdo 696/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 696/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 5. 2025 Spisová značka:28 Cdo 696/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.696.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhradní pozemek Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229/1991 Sb. § 28a předpisu č. 229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 696/2025-839 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně J. M., zastoupené JUDr. Petrem Černickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Staré Město, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Nové Město, Václavská 316/12, o převodu náhradních pozemků oprávněné osobě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 5 C 119/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Co 150/2024-786, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Co 150/2024-786, se zrušuje v části výroku I, jíž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 4. 2023, č. j. 5 C 119/2015-670, ve znění usnesení ze dne 11. 3. 2024, č. j. 5 C 119/2015-742, potvrzen ve výroku I v rozsahu o převodu pozemku parc. č. XY (odděleného z pozemku parc. č. XY tam označeným geometrickým plánem) v katastrálním území XY, spolu s výroky II, III a IV o nákladech řízení, a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 5 C 119/2015-670, ve znění usnesení ze dne 11. 3. 2024, č. j. 5 C 119/2015-742, Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) nahradil projev vůle žalované coby převádějící uzavřít s žalobkyní, oprávněnou osobou, smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a pozemku parc. č. XY (vyčleněného z pozemku parc. č. XY tam označeným geometrickým plánem) v katastrálním území XY (výrok I), rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III) a ve zbylém rozsahu, o převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY – jeho zbylé části o výměře 1 481 m2 – žalobu zamítl (výrok IV rozsudku, ve znění shora označeného doplňujícího a opravného usnesení). 2. Rozsudkem ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Co 150/2024-786, Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku I potvrdil (výrok I), ve výrocích II a III změnil pouze tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení včetně nákladů státu uložil toliko žalované ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (výroky II a III) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV). 3. Soudy bylo rozhodováno o žalobkyní uplatněném nároku na převod jiných (náhradních) zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud vzal za správné soudem prvního stupně učiněné závěry, že žalobkyně coby oprávněná osoba (§ 4 zákona č. 229/1991 Sb.) je nositelkou restitučního nároku na vydání jiných (náhradních) zemědělských pozemků, na podkladě označených rozhodnutí pozemkových úřadů konstatujících nemožnost vydat původní pozemky pro zákonem stanovené překážky, a že její nárok nebyl dosud plně uspokojen v důsledku liknavosti a svévole žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu České republiky), jež je mimo jiné evidovala v nesprávné výši; co do ocenění odňatých pozemků, potažmo určení výše restitučního nároku odvolací soud zmínil i závěry učiněné soudy v jiných již dříve skončených řízeních v poměru mezi týmiž účastníky. Konstatoval tedy, že žalobkyně má právo uspokojit svůj nárok na podkladě podané žaloby převodem pozemků nezahrnutých do veřejné nabídky (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.). Požadované pozemky ve vlastnictví státu patřící do zemědělského půdního fondu, s nimiž je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad, jsou podle odvolacího soudu způsobilé k vydání oprávněné osobě jako náhradní (vyjma oddělené části pozemku parc. č. XY o výměře 1 481 m2; izolační zeleň) a jejich cena, zjištěná znaleckými posudky, nepřevyšuje hodnotu restitučního nároku. Žalobkyni svědčí tzv. lepší právo na vydání těchto pozemků i v konkurenci s jinými oprávněnými osobami a za důvodný nelze podle odvolacího soudu považovat ani obcí vznesený požadavek na převod pozemků do jejího vlastnictví podle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále také jen „dovolatelka“) dovolání. Naplnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně i na vyřešení otázek v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešených. Za nesprávný dovolatelka považuje závěr o hodnotě restitučního nároku, vytýkajíc, že odvolací soud v zásadě jen odkázal na předchozí řízení mezi týmiž účastníky, kdy pak klade i otázku vztahující se k postupu soudu při odstraňování rozporu účastníky předložených znaleckých posudků i co do potřeby výslechu znalců, obsahují-li znalecké posudky rozdílné závěry o stejné otázce (v nyní projednávané věci ocenění odňatých a nevydaných pozemků, mající takto vliv právě na určení výše restitučního nároku oprávněné osoby); namítá, že v řízení byl vyslechnut toliko zástupce zpracovatele (znaleckého ústavu) znaleckého posudku, který předložila žalobkyně, přičemž – dle jejího mínění – soudy v rozporu s ustanovením § 127 občanského soudního řádu vyhodnotily žalobkyní předložený znalecký posudek po stránce věcné správnosti, a proto již nepřikročily k výslechu znalce Ing. Zdeňka Tomíčka, zpracovatele znaleckého posudku předloženého žalovanou. Dále dovolatelka namítá, že odvolací soud přezkoumal a následně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, oddělenému geometrickým plánem z původního pozemku parc. č. XY, ačkoliv žaloba na nahrazení projevu vůle žalované byla ve vztahu k celému pozemku parc. č. XY pravomocně zamítnuta. Ve vztahu k pozemku parc. č. XY dále namítá, že soudy nezohlednily okolnost, že jde o pozemek zařazený do územní rezervy a určený k zastavění, přesto jej ocenily jako zemědělský. Současně je přesvědčena, že zařazení pozemku do územní rezervy pro deklarované využití v přítomné věci představuje překážku jeho převoditelnosti, k níž se odvolací soud svým rozhodnutím navzdory uplatněným námitkám ani nevyslovil. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně považuje rozsudek odvolacího soudu za správný, proti němu směřující dovolání za nepřípustné a navrhuje jeho odmítnutí. 6. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., se zabýval tím, zda je přípustné. 7. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 8. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými), když současně není dána ani žádná z výluk přípustnosti dovolání uvedených v § 238 odst. 1 o. s. ř. 9. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. K problematice poskytování jiných (náhradních) zemědělských pozemků oprávněným osobám v režimu zákona č. 229/1991 Sb. lze obecně odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního