Z rozhodnutí: Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na w…
28 Cdo 7/2026
citace
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10. 2. 2026
Spisová značka:28 Cdo 7/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.7.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Náhradní pozemek
Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229/1991 Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Zveřejněno na webu:25. 2. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
28 Cdo 7/2026-1055
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců: a) M. N. N., b) M. S., c) V. S. a d) P. N., všichni zastoupeni Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Tržiště 366/13, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu zemědělských pozemků, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 C 128/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2025, č. j. 7 Co 575/2025-1024, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 4. 2. 2025, č. j. 2 C 128/2023-888, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 2. 2025, č. j. 2 C 128/2023-917, Okresní soud v Českém Krumlově, nahradil projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu ve výroku blíže konkretizovaných pozemků z vlastnictví státu jako náhradních, k uspokojení restitučních nároků žalobců plynoucích z tam označených rozhodnutí pozemkového úřadu (výrok I); dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5. 9. 2025, č. j. 7 Co 575/2025-1024 – poté, kdy výrokem I (pro částečné zpětvzetí žaloby) v tam uvedeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil – potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve zbylé části výroku I (výrok II rozsudku odvolacího soudu), zatímco v nákladovém výroku II, jakož i ohledně dalších žalobkyní požadovaných náhradních pozemků byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
3. Rozhodováno bylo o žalobci uplatněném nároku na převod náhradních zemědělských pozemků za pozemky nevydané oprávněné osobě pro zákonem stanovenou překážku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“). Odvolací soud vzal za správný soudem prvního stupně učiněný závěr, že žalobci jsou nositeli restitučního nároku, jenž nebyl doposud uspokojen z důvodu liknavosti žalované, především pak pro nesprávné ocenění odňatých pozemků, kdy žalovaná odmítala přecenit restituční nárok navzdory tomu, že odňaté pozemky byly určeny k zastavění a nebyly dány okolnosti, jež by odůvodňovaly aplikaci srážek z ceny těchto pozemků (ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). I co do vhodnosti (převoditelnosti) žalobci žádaných pozemků, uvedených ve výroku I rozhodnutí, vyjma pozemku, ohledně nějž bylo řízení zastaveno, odvolací soud bezvýhradně aproboval soudem prvního stupně přijaté závěry.
4. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku II napadla dovoláním žalovaná (dovolatelka). V dovolání uplatnila konkrétní hlediska přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a jako dovolací důvod ohlásila, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné ocenění některých žalobcům odňatých (pro zákonnou překážku nevydaných) pozemků jako pozemků stavebních, namítajíc, že ne všechny pozemky byly odňaty za účelem výstavby, resp. na nich byly umístěny dočasné stavby event. sportoviště, z nichž některé ani nelze považovat za stavby v občanskoprávním smyslu. Za chybný má i závěr soudu o neaplikovatelnosti cenových srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., mající takto také vliv na správnost kvantifikace žalobci uplatňovaného restitučního nároku. Odvolacímu soudu vytýká, že závěr o stavebním charakteru pozemků jakož i o neaplikovatelnosti cenových srážek učinil bez potřebného dokazování a v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Současně s dovoláním žalovaná učinila návrh na odložení právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku.
5. Žalobci podali k dovolání a s ním současně spojenému návrhu na odložení právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nesouhlasné vyjádření.
6. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
7. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., se Nejvyšší soud zabýval jeho přípustností.
8. V situaci, kdy dovolání nepatří do okruhu rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustnost dovolání třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (v něm uvedenými hledisky), když pro ně současně neplatí ani žádná z výluk uvedených v § 238 odst. 1 o. s. ř.
9. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. K nastolené problematice oceňování odňatých, pro zákonem stanovené překážky oprávněným osobám nevydaných pozemků, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi reflektuje závěr, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně odebraného pozemku; pokud byl oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 101/2003, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3579/2023, bod 5); má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem.
11. K otázce týkající se ocenění odňatých pozemků lze pak dále odkázat na ustálenou rozhodovací praxí formulované (a odůvodněné) závěry, podle nichž i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1065/2020, nebo ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1167/2020). Ustálena je pak judikatura i v tom, že za územně plánovací dokumentaci (§ 11a odst. 14 zákona č. 229/1991 Sb.) jest se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu možno považovat i schválený směrný územní plán obce (města) vydaný podle příslušného právního předpisu, pročež jest pozemky jím určené k zastavění v době jejich odnětí, jež nebyly oprávněné osobě pro existenci zákonné překážky vydány, nutno ocenit jako pozemky stavební (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4758/2016, ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1816/2013, ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4047/2017, a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015).
12. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi také aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4148/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2260/2020, a dále judika
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.