28 Cdo 784/2003 — Nejvyšší soud

28 Cdo 784/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 6. 2004 Spisová značka:28 Cdo 784/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.784.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 208 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 784/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání Města K., zastoupeného advokátem, a o dovolání J. Š., zastoupeného advokátknou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 31. 1. 2002, sp. zn. 10 Co 369/2000, vydanému v právní věci uvedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 10 C 86/92 /žalobce M. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1. Městu K., zastoupenému advokátem, a 2. B. p. K., státnímu podniku, o vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb., za účasti vedlejšího účastníka J. Š., zastoupeného advokátkou, takto: I. Dovolání dovolatelů se zamítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané u soudu 26. 3. 1992, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Bruntále z 21. 12. 1999, č.j. 10 C 86/92-296. Tímto rozsudkem bylo žalovanému B. p. K., státnímu podniku, uloženo uzavřít se žalobcem M. Š. do tří dnů od právní moci rozsudku smlouvu o vydání domu čp. 18 v K. s pozemkem parc. č. 28 /o výměře 230 m2/, zapsaných na listu vlastnictví č. 127 pro obec K. a katastrální území H. p. u Katastrálního úřadu v B. Dalším výrokem tohoto rozsudku bylo zastaveno řízení proti žalovanému Městu K. Žalovanému B. p., s.p., K. bylo uloženo zaplatit žalobci M. Š. na náhradu nákladů řízení 24.782,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit na účet Okresního soudu v Bruntále na náhradu zálohových nákladů řízení 7.903,50 Kč. Naproti tomu žalobci M. Š. bylo uloženo zaplatit žalovanému Městu K. na náhradu nákladů řízení 10.029,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalovaného B. p., s. p., K. /jehož právním nástupcem se v průběhu řízení stalo Město K./ a o odvolání vedlejšího účastníka řízení J. Š. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně z 21. 12. 1999 bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě z 31. 1. 2002, sp. zn. 10 Co 369/2000. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo připuštěno zpětvzetí žaloby žalobcem M. Š., rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku /označeném I./, týkajícím se povinnosti uzavřít smlouvu o vydání nemovitostí, zrušen a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. Ve výrocích o nákladech řízení /označených III. a V./, uložených k úhradě B. p., s. p., K., byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena Okresnímu soudu v Bruntále k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že v průběhu řízení bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Ostravě z 21. 11. 2001, sp. zn. F 34621/28, F 32618/2001, F 33179/2001 a XV 108, byl z obchodního rejstříku vymazán B. p., s. p., K., a majetek tohoto státního podniku byl podle zákona č. 92/1991 Sb. převeden na jiné subjekty v souladu se schváleným privatizačním projektem č. 25434. Došlo tu k bezúplatnému převodu privatizovaného majetku do vlastnictví obce – Města K., které se stalo právním nástupcem zaniklého B. p., s. p., K.; s tímto právním nástupcem bylo v odvolacím řízení dále jednáno. V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo dále uvedeno, že podle smlouvy o vydání věci, uzavřené mezi B. p., s. p., K. a žalobcem M. Š. ze dne 13. 2. 1997 vydal tento bytový podnik parcelu č. 28 – zastavenou plochu /o výměře 230 m2/ s domem čp. 18 v K., které jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v B. na listu vlastnictví č. 127 pro obec K. a katastrální území H. p., M. Š. jako oprávněné osobě podle ustanovení § 5 zákona č. 87/1991 Sb. – synovi po původních vlastnících B. a V. Š. /již zemřelých/. Odvolací soud měl proto za to, že předmět sporu tu mezi účastníky řízení odpadl, neboť „právní předchůdce žalovaného již uzavřel dohodu se žalobcem o vydání nemovitostí a tato dohoda není mezi účastníky řízení zpochybňována“; odvolací soud tu tedy neviděl žádné vážné důvody, pro které by nebylo možné připustit zpětvzetí žaloby, k němuž došlo ze strany žalobce v průběhu odvolacího řízení; ve smyslu ustanovení § 208 občanského soudního řádu proto odvolací soud zpětvzetí žaloby žalobce připustil, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení v této právní věci zastavil. Výroky rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení odvolací soud zrušil a poukazem na to, že soud prvního stupně posuzoval situaci v daném případě, aniž mu bylo známo, že tu předmět sporu již 13. 2. 1997 odpadl, a tato okolnost bude mít vliv na rozhodnutí o nákladech řízení; proto v tomto rozsahu byla věc vrácena dalšímu řízení o těchto nákladech řízení u soudu prvního stupně. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupcům účastníků řízení ve dnech 7. 3. 2002 a 8. 3. 2002, takže nabylo právní moci dne 8. 3. 2002, a dovolání žalovaného Města K. bylo podáno u Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově dne 8. 4. 2002 a dovolání vedlejšího účastníka řízení J. Š. bylo předáno na poště 6. 4. 2002 k doručení Okresnímu soudu v Bruntále, tedy u obou těchto dovoláních ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. V dovolání žalovaného Města K. bylo uvedeno, že je tímto dovoláním napadáno usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu. Tento dovolatel poukazoval co do přípustnosti svého dovolání na ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu /ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./ a jako dovolací důvod bylo v dovolání uplatňováno, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v dokazování, a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek jiné rozhodnutí ve věci. Dovolávající se Město K. bylo toho názoru, že odvolací soud nepostupoval podle ustanovení § 118 odst. 3 občanského soudního řádu, když při jednání 29. 1. 2002 neumožnil účastníkům řízení, aby se vyjádřili k provedenému dokazování a k právní stránce věci, aby tak žalované město mohlo po zpětvzetí žaloby žalobcem přesně formulovat svůj návrh i s návrhem na doplnění dokazování. Za daného stavu po vydání usnesení odvolacího soudu je nyní žalobce veden v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí, které byly předmětem sporu; žalované město není schopno „prostřednictvím soudu prokázat, že nárok na vydání nemovitostí, uplatněný žalobcem, je neoprávněný“. Uvedený dovolatel také vytýkal, že odvolací soud odročil jednání před odvolacím soudem, aniž by podle ustanovení § 119 odst. 1 občanského soudního řádu sdělil účastníkům řízení důvody, proč tak činí. Dovolatel zdůrazňoval, že už na počátku jednání u odvolacího soudu dne 29. 1. 2002 sdělil soudu, že má vážné pochybnosti o tom, zda Město K. je skutečně právním nástupcem rovněž žalovaného B. p., s. p., K. V reakci na zpětvzetí žaloby žalobcem žalované Město K. nesouhlasilo s tímto zpětvzetím žaloby, „přičemž na tomto stanovisku i nadále setrvává“. Žalované město nemohlo znát okolnosti, za kterých B. p., s. p., K. uzavřel dohodu o vydání nemovitostí se žalobcem; je však toho názoru, že při uzavírání smlouvy z 13. 2. 1997 tehdejší ředitel B. p., s. p., K. uzavřel tuto smlouvu pouze proto, že jej k tomu zavazoval pravomocný rozsudek soudu, když totiž zároveň svůj nesouhlas a neochotu s uzavřením smlouvy projevil podáním dovolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z 29. 8. 1996, sp. zn. 10 Co 799/95, přičemž toto dovolání bylo podáno 16. 1. 1997. Dovolávající se Město K. z těchto okolností dovozovalo, že smlouva o vydání nemovitostí mezi B. p. K. a M. Š. z 13. 2. 1997 je ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku neplatná a s tímto právním úkonem nemohou být spojeny žádné další účinky. Za tohoto stavu nemohl odvolací soud v odvolacím řízení učinit skutkový závěr spočívající v tom, že důvod sporu mezi účastníky řízení uzavřením dohody odpadl a že tato dohoda není účastníky řízení zpochybňována. Podle názoru dovolávajícího se města odvolací soud svým usnesením z 31. 1. 2002 /sp. zn. 10 Co 369/2000 Krajského soudu v Ostravě/ nesprávně rozhodl o připuštění zpětvzetí žaloby žalobcem. Vedlejší účastník řízení J. Š. navrhoval rovněž, aby usnesení odvolacího soudu z 31. 2. 2002 /sp. zn. 10 Co 369/2000 Krajského soudu v Ostravě/ bylo zrušeno a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti svého dovolání poukazoval tento dovolatel na ustanove