28 Cdo 807/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 807/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2014 Spisová značka:28 Cdo 807/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.807.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Pozemkový fond Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Zemědělská půda Dotčené předpisy:§ 6 odst. 1 písm. b) předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 807/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause, a o dovolání dovolatelů: a) Ing. E. P., b) S. P., c) B. J., a d) J. K., zastoupených Mgr. Renátou Wachtlovou, advokátkou, 268 01 Hořovice, Pražská 904, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2012, sp. zn. 28 Co 214/2012, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 175/2003 (žalobců: a) Ing. E. P., b) S. P., c) B. J., a d) J. K., zastoupených Mgr. Renátou Wachtlovou, advokátkou, 268 01 Hořovice, Pražská 904, a dalších účastníků řízení: 1) MUDr. O. P., 2) K. Z., 3) M. Z., 4) J. P., 5) K. P., 6) K. P., a 7) MUDr. H. Z., zastoupených (u 1. až 7.) JUDr. Janem Luhanem, advokátem, 289 22 Lysá nad Labem, Masarykova 1250/50, 8) České republiky – Státního pozemkového úřadu, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, 9) Lesů České republiky, s. p., Hradec Králové, Přemyslova 1106, zastoupených JUDr. Romanem Poláškem, advokátem, 120 00 Praha 2, Trojanova 12, o vlastnictví k nemovitostem), takto: I. V řízení bude pokračováno na straně žalované s Českou republikou - Státním pozemkovým úřadem se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a. II. Dovolání dovolatelů se zamítají. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í :O žalobě žalobců, podané u soudu 29. 8. 2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 5. 2011, č. j. 6 C 175/2003-232. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že žalobci Ing. E. P., S. P., B. J. a J. K. jsou spoluvlastníky nemovitostí (konkrétně identifikovaných údaji z pozemkového katastru a z evidence nemovitostí) v katastrálních územích V., L., H., V. a P., a to každý z uvedených žalobců z jedné ideální čtvrtiny. Dalším výrokem uvedeného rozsudku soudu prvního stupně bylo určeno, že účastníce řízení MUDr. O. P., K. Z., M. Z., J. P., K. P. a MUDr. H. Z. nejsou spoluvlastníky nemovitostí uvedených v předchozím výroku (označeném I.) téhož rozsudku soudu prvního stupně. Bylo také vysloveno rozsudkem soudu prvního stupně, že tímto rozsudkem v uvedeném rozsahu se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Beroun ze dne 31. 3. 2003, č. j. 107/2003/5103 – Ba, 1890/90- Ká. O nákladech soudního řízení bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu. O odvoláních účastníků řízení MUDr. O. P., K. Z., M. Z., J. P., K. P., K. P. a MUDr. H. Z. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. 28 Co 214/2012. Tímto rozsudkem odvolacího soudu bylo výrokem označeným I. odmítnuto dovolání účastnice řízení M. Z. (tedy v době rozhodování odvolacího soudu ještě nezletilé) jako opožděně podané. Dalším výrokem rozsudku (označeným II.) odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 5. 2011, č. j. 6 C 175/2003-232, změněn tak, že se zamítá žaloba žalobců, kterou se domáhali vydání rozhodnutí, že jen oni jsou spoluvlastníky jimi uváděných pozemků (respektive částí pozemků) v katastrálních územích V., L., H., V., B. a P. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, že žalobci jsou povinni nahradit účastníkům řízení MUDr. O. P. MUDr. H. Z. tyto náklady ve výši 5.025,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; ve vztahu mezi žalobci a účastníky řízení K. Z., M. Z., J. P., K. P., K. P., Pozemkovým fondem ČR a Lesy ČR bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobci jsou povinni nahradit účastnicím řízení MUDr. O. P. a MUDr. H. Z. tyto náklady ve výši 10.647,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu; ve vztahu mezi žalobci a účastníky řízení K. Z., M. Z., J. P., K. P., K. P., Pozemkovým fondem ČR a Lesy ČR bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu a neshledal odvolání důvodným. Odvolací soud uváděl, že v této právní věci žalobci napadli žalobou podle ustanovení části páté občanského soudního řádu rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v Berouně ze dne 31. 3. 2003, č. j. 107/2003/5103-Ba, 1890/90-Va, vydané podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), kterým bylo obnoveno vlastnické právo ve prospěch E. P., MUDr. A. Z., MUDr. O. P., MUDr. H. Z., M. P., B. J. a J. K. k nemovitostem v katastrálních územích V., H., L., V., B. a P.. Žalobci ve své žalobě navrhovali, aby bylo soudem rozhodnuto tak, že vlastníky v žalobě uvedených nemovitostí jsou pouze žalobci a nikoliv též MUDr. A. Z., MUDr. O. P. a MUDr. H. Z. V průběhu soudního řízení, uváděl odvolací dosud, zemřela původní žalobkyně M. P. (dne 5. 5. 2009) a jejími právními nástupci se staly žalobkyně B. J. a J. K.; dále dne 29. 7. 2008 zemřel účastník řízení MUDr. A. Z. a jeho právními nástupci se stali jednak dosavadní účastnice řízení MUDr. O. P. a dále nově K. Z., M. Z., J. P., K. P. a K. P.; o procesním nástupnictví zemřelé M. P. a zemřelého MUDr. A. Z. bylo rozhodnuto (ve smyslu § 107 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu) usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 7. 1. 2011, č. j. 6 C 175/2003-194. Odvolací soud dále uváděl, že vlastníkem nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, byl V. P., jemuž bylo vlastnické právo k nemovitostem odňato postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. a tento způsob odnětí nemovitostí zakládá restituční důvod pro vydání nemovitostí podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 229/1991 Sb. V. P. zemřel v roce 1964 a ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. (k 24. 6. 1991) z jeho právních nástupců žili MUDr. J. Z., E. P. a Z. P.; tito jmenovaní byli oprávněnými osobami podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb.; tyto osoby mohly v zákonné lhůtě do 31. 1. 1993 uplatnit restituční nárok na vydání zemědělských nemovitostí, původně náležejících původnímu vlastníku V. P. K otázce, zda nárok na vydání předmětných nemovitostí byl včas u pozemkového úřadu uplatněn, ve lhůtě uvedené v § 13 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., dospěl odvolací soud na základě zjištění učiněných v tomto řízení k závěru (odlišnému od názoru soudu prvního stupně), že o navrácení nemovitostí po původním vlastníkovi V. P. došlo nejen ze strany žalobců, ale i ze strany MUDr. J. Z., právní předchůdkyně účastníků řízení MUDr. O. P., K. Z., M. Z., J. P., K. P. a MUDr. H. Z., a to podáním ze dne 14. 8. 1992, které „se dostalo do dispoziční sféry Pozemkového úřadu v Berouně v zákonné lhůtě“. Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2011, č. j. 6 C 175/2003-232 Okresního soudu v Berouně, tak, že žalobu žalobců, již se domáhali určení, že jsou jen oni spoluvlastníky nemovitostí, o něž šlo v tomto řízení, zamítl. Odvolací soud dodával, že „při zamítnutí žaloby ve smyslu ustanovení § 201 občanského soudního řádu platí, že tu zůstává nedotčeno žalobou žalobců napadené rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Beroun ze dne 31. 3. 2013, č. j. 110/2003/5103-Ba-1890/90-Vá, které bylo shledáno odvolacím soudem v souladu se zákonem“. Pokud šlo o výrok (označený I.) rozsudku odvolacího soudu o odmítnutí dovolání dovolatelky M. Z. (která byla v době své nezletilosti v řízení zastoupena svou matkou MUDr. H. Z.) pro opožděnost, odvolací soud k němu přistoupil, když tu rozsudek soudu prvního stupně byl doručen MUDr. H. Z. dne 31. 5. 2011 a odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno až 21. 7. 2011, tedy po uplynutí lhůty 15 dnů, uvedené v § 204 odst. 1 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, rozhodl svým rozsudkem i o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a to podle ustanovení § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 ve vztahu i k § 151 odst. 1 občanského soudního řádu. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle us