28 Cdo 904/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 904/2025-1036 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) J. S., a b) B. H., obou zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Janem Nemanským, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků oprávněným osobám, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 91/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2024, č. j. 13 Co 91/2024-971, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 18. 12. 2024, č. j. 13 Co 91/2024-977, a opravným usnesením ze dne 8. 1. 2025, č. j. 13 Co 91/2024-983, t a k t o : Zrušují se ve výroku I rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2024, č. j. 13 Co 91/2024-971, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 18. 12. 2024, č. j. 13 Co 91/2024-977, a opravným usnesením ze dne 8. 1. 2025, č. j. 13 Co 91/2024-983, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 12. 2023, č. j. 9 C 91/2022-899, v části výroku I, jíž bylo rozhodnuto o převodu pozemku parc. č. 1011/1 v katastrálním území Nová Ves u Pohořelic; v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Okresní soud v Břeclavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 12. 2023, č. j. 9 C 91/2022-899, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu (v tam uvedeném znění) o převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). 2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I v části o převodu pozemku parc. č. XY (výrok I), změnil ohledně pozemku parc. č. XY tak, že se žaloba zamítá (výrok II), zrušil v části o převodu pozemku parc. č. XY, spolu s výroky II a III o nákladech řízení, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výroky III a IV, ve znění doplňujícího usnesení). 3. Rozhodováno bylo o žalobci uplatněném nároku na převod jiných (náhradních) zemědělských pozemků v režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. 4. Odvolací soud vzal za správná soudem prvního stupně učiněná zjištění, že žalobci jsou právními nástupci původních oprávněných osob (§ 4 zákona č. 229/1991 Sb.), jde-li o jimi uplatňovaný nárok na převod náhradních pozemků, plynoucí z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu hl. m. Prahy ze dne 13. 2. 2003, č. j. PÚ 2854/92/1; jím bylo konstatováno, že pro zákonem stanovenou překážku nelze oprávněným osobám vydat pozemek (dle pozemkového katastru) p. č. XY (role) o výměře 5 701 m2 v katastrálním území XY, jenž byl bez náhrady převzat v roce 1950 státem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). Podle odvolacím soudem současně aprobovaného závěru nebyl nárok uspokojen v důsledku liknavého postupu žalované a jejího předchůdce (Pozemkový fond České republiky), jež nárok ocenila a evidovala v nesprávné výši, vycházeje z toho, že odňatý pozemek byl pozemkem ryze zemědělským (o ceně 58 150,20 Kč), nikoliv stavebním (jehož cena dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., určená znaleckým posudkem, činila by 1 425 250 Kč). Při úvaze o charakteru pozemku oba soudy akcentovaly zjištění, že již v době před jeho odnětím se uvažovalo o budoucím využití pozemků v dané lokalitě k rozšíření Letiště Praha – Ruzyně (dle citovaných dobových pramenů), jež bylo s jistým časovým odstupem i realizováno, kdy není podstatné, byl-li právě předmětný pozemek, nacházející se v letištním areálu, následně přímo zastavěn nebo využit k jiným účelům. Z požadovaných pozemků v katastrálním území XY považoval odvolací soud za vhodný k převodu toliko pozemek parc. č. XY (v části o jeho vydání rozsudek soudu prvního stupně potvrdil), pozemek parc. č. XY shledal do veřejné nabídky potenciálně nezařaditelným (nejde-li o zemědělský pozemek), zatímco převoditelnost pozemku parc. č. XY (jenž je zčásti územním plánem určen k zástavbě) je podle odvolacího soudu nutno dalším dokazováním prověřit. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu jeho výroku I, podala dovolání žalovaná (dovolatelka). Splnění předpokladů jeho přípustnosti podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení pro rozhodnutí určující otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za nesprávné považuje dovolatelka posouzení, že v přítomné věci byly naplněny podmínky, za nichž se oprávněné osoby mohou domáhat uspokojení restitučního nároku mimo zákonem předpokládaný postup veřejných nabídek spočívající v liknavosti a svévoli žalované, namítajíc, že sami žalobci (jejich předchůdci) byli po dlouhou dobu pasivní a nečinili kroky k uspokojení svého restitučního nároku. Přitom dovolatelka kritizuje i soudy učiněné závěry o charakteru odňatého a nevydaného pozemku v rozhodném období (pozemek PK 279 v katastrálním území XY), potažmo jeho ocenění jako stavebního, namítajíc, že pozemek byl vykoupen jako zemědělský z důvodu, že na něm vlastník trvale nepracoval, nikoliv za účelem rozšíření letiště, a že nebyla naplněna ani další judikaturou dovozovaná kritéria pro hodnocení pozemku jako stavebního včetně „časové bezprostřednosti a souvislosti“ (výstavby), byl-li pozemek zahrnut do stavebního obvodu letiště až na základě územního rozhodnutí z 24. 10. 1959 a kdy samotná výstavba byla realizován až více jak 14 let po jeho odnětí. Dovolatelka navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen v napadeném výroku I a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Žalobci ve vyjádření k dovolání shrnuli soudy učiněná zjištění a judikaturu dovolacího soudu týkající se předmětné problematiky poskytování náhradních pozemků ve vazbě na liknavý a svévolný postup žalované, jakož i ocenění odňatých pozemků jako stavebních. Považují napadený rozsudek za správný, korespondující odkazované judikatuře, a navrhují odmítnutí dovolání jako nepřípustného, případě zamítnutí jako nedůvodného. 7. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 8. Dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). 9. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. (když pro ně jinak neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř.), neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení a jež závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak bude dále blíže rozvedeno). 10. Po přezkoumání napadeného rozsudku ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., jež provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.) a v rozsahu, v němž byl dotčen dovoláním, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné. 11. Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají. 12. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází. 13. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod dle § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 14. Podle § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. 15. Podle § 11a odst. 14 zákona č. 229/1991 Sb. se cen