28 Cdo 929/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 929/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 4. 2009 Spisová značka:28 Cdo 929/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.929.2009.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 929/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele B. S., a. s., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 11. 9. 2008, sp. zn. 14 Co 292/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 C 1381/97 (žalobců: 1. J. M., 2. L. R., 3. I. M., a 4. V. M., zastoupených advokátem, proti žalovanému B. S.,a. s., zastoupenému v řízení před soudy obou stupňů advokátem, o určení vlastnictví 7), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu 13. 11. 1997, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi z 21. 2. 2006, čj. 8 C 1381/97-134. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že původní žalobce V. M. je vlastníkem pozemků parc. č. 3207/4 (o výměře 1399 m2), parc. č. 3207/8 (o výměře 1771 m2), parc. č. 3207/9 (o výměře 3670 m2), parc. č. 3207/10 (o výměře 264 m2), parc. č. 3207/11 (o výměře 191 m2), parc. č. 3207/13 (o výměře 748 m2), parc. č. 3207/14 (o výměře 83 m2), parc. č. 3207/15 (o výměře 198 m2), parc. č. 3207/21 (o výměře 21 m2), parc. č. 3207/23 (o výměře 392 m2), parc. č. 3207/24 (o výměře 247 m2), parc. č. 3207/27 (o výměře 1511 m2), parc. č. 3207/28 (o výměře 117 m2), parc. č. 3207/34 (o výměře 15 m2) a parc. č. 3207/35 (o výměře 263 m2) v katastrálním území M., zapsaných na listu vlastnictví č. 2840 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro J. k., pracoviště M. a vyznačených na geometrickém plánu z 29. 9. 1997, č. 1264-149/97, kótami 116, 314, 702 a 385 (který byl uveden jako nedílná součást rozsudku soudu prvního stupně). Žalovanému bylo uloženo zaplatit původnímu žalobci V. M. na náhradu nákladů řízení 10.128,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání ze strany žalovaného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 11. 9. 2008, sp. zn. 14 Co 292/2006 (ve znění opravného usnesení z 20. 11. 2008, sp. zn. 14 Co 292/2006), jímž byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně změněn jen tak, že se určuje, že žalobci J. M., L. R., I. M. a V. M. jsou rovnodílnými spoluvlastníky (každý z jedné ideální čtvrtiny pozemků v katastrálním území M.) jak byly uvedeny v rozsudku soudu prvního stupně v upřesněném označení). Výrok o nákladech řízení v rozsudku soudu prvního stupně byl odvolacím soudem změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit uvedeným žalobcům na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně každému ze žalobců 1.657,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců 4.271,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalovaného B. S., a. s., nebylo ve věci samé shledáno důvodným. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že původní žalobce V. M. i nynější žalobci, jako právní nástupci zemřelého V. M. st., mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví k jimi uváděným pozemkům zejména z toho důvodu, že vlastnictví nemovitostí pozemků, žalobci uváděných, je v katastru nemovitostí duplicitně zapsáno i pro jiného vlastníka. Odvolací soud poukazoval na to, že původní žalobce V. M. nabyl spoluvlastnické právo k pozemkům, uváděným v jeho žalobě, se svou tehdejší manželkou E. M. dne 1. 12. 1948 přídělem, přičemž po úmrtí své manželky se stal výlučným vlastníkem těchto pozemků od 22. 10. 1979. Toto vlastnické právo původního žalobce V. M. nikdy nepozbyl. Původní přidělený pozemek č. PO 155/559 v katastrálním území M. byl později označen parcelním číslem 3207 a pak ještě parcelními čísly 3207/1, 2, 3, a 4, přičemž „tyto pozemkové částice jsou nyní označeny parcelními čísly uvedenými ve výroku rozsudku soudu prvního stupně i ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud nepokládal za prokázané v tomto řízení, že by bylo doloženo pozbytí vlastnictví k uvedeným pozemkům v roce 1953 (na základě přikázání pozemků J. z. d. v M.), když bylo naproti tomu zjištěno, že v letech 1956 a 1958 byli přídělci V. a E. M. evidováni jako vlastníci pozemků, o něj jde v tomto řízení, v evidenci nemovitostí a později i v katastru nemovitostí. Odvolací soud se také ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že ze strany žalovaného nedošlo k vydržení vlastnictví pozemků, o něž jde v tomto řízení, protože „k vydržení nemohlo dojít, jelikož tu nelze započíst držbu právnímu předchůdci žalovaného (V., a. s., anebo V. z., s. p., B.), když tyto státní organizace neužívaly pozemky z pozice vlastníka, ale „správce“ a v dobré víře tu nemohl být ani stát, protože jej zavazovalo rozhodnutí orgánů státní správy o přidělení pozemků M. z 1. 12. 1948. Odvolací soud poukazoval (shodně se soudem prvního stupně) i na to, že „stát nemohl být v dobré víře ani na základě hospodářské smlouvy z roku 1966, kterou svěřil majetek do držby pozemků státní organizace, pokud už před tím jiný státní orgán přidělil tytéž pozemky V. M. a E. M. a není prokázán titul zpětného přechodu vlastnictví k pozemkům na stát“. Nebyla tu tedy, podle názoru soudů obou stupňů, prokázána dobrá víra státu, že před tím nabyl vlastnictví k nemovitostem, o něž jde v tomto řízení. Na straně žalovaného pak neshledaly soudy uplynutí desetileté vydržecí doby do okamžiku, kdy byl žalovaný seznámen s vlastnickým právem žalobce (na základě získání pozemků přídělem v roce 1948) v roce 1997 podáním žaloby v této právní věci. Odvolací soud neshledal důvodnými ani další námitky žalovaného, že vyhovění požadovanému určení ze strany žalobců brání rozhodnutí o privatizaci nemovitého majetku, o nějž jde v tomto řízení, protože tu nejde v tomto řízení o přezkoumání rozhodnutí o privatizaci (§ 10 odst. 3 zákona č. 102/1991 Sb.), ani o zásah do rozhodnutí o privatizaci. Odvolací soud nesdílel ani názor žalovaného, že tu šlo ze strany žalobců o obcházení ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), protože tu nejde o vydání věcí podle zákona o půdě, ale o určení vlastnictví při existenci duplicitního zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí. Odvolací soud posléze neshledal důvodnou ani námitku, týkající se údajné podjatosti na straně soudkyně soudu prvního stupně, která v této věci rozhodovala, když namítané skutečnosti o této tvrzené podjatosti nebyly shledány důvodnými. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné s formální změnou výroku rozsudku co do označení předmětných pozemků (s odkazem na zápisy v katastru nemovitostí a nikoli na geometrický plán) a co do vymezení spoluvlastnického práva pro čtyři nynější žalobce jako právní nástupce původního žalobce V. M. Znění výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, změněné odvolacím soudem, bylo odůvodněno poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 a § 149 občanského soudního řádu a na ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovaného zastupoval v řízení před soudy obou stupňů, dne 15. 10. 2008 a dovolání ze strany žalovaného bylo dne 3. 12. 2008 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Břeclavi, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolávající se akciová společnost B. S. navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Uvedený dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam. Jako dovolací důvod dovolatel uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatel především namítal, že v tomto občanském soudním řízení byla nesprávně posouzena otázka relevantního nabývacího titulu vlastnického práva právního předchůdce žalobců přídělovou listinou, vydanou na základě dekretu č. 28/1945 Sb., když tato listina byla vydána orgánem, který k jejímu vydání nebyl