28 Cdo 961/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 961/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2013 Spisová značka:28 Cdo 961/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.961.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 4 odst. 1 předpisu č. 87/1991Sb. § 9 odst. 1 předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 9. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 961/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelky Městské části Praha 6, Praha 6, Čs. armády 23, zastoupené JUDr. Františkem Vokůrkou, advokátem, 106 00 Praha 10, Ke Skalkám 56/3079, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 28Co 527/2011, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17C 185/2003 (žalobkyně M. Ch. D., N. L., zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem, 180 00 Praha 8, Křižíkova 56, proti žalované Městské části Praha 6, Praha 6, Čs. armády 23, zastoupené JUDr. Františkem Vokůrkou, advokátem, 106 00 Praha 10 – Záběhlice, Ke Skalkám 56/3079, o vydání věci), t a k t o : I. Dovolání s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobkyně, podané u soudu dne 27. 10. 1995, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 4. 2011, č. j. 17C 185/2003-167. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalované Městské části Praha 6 uloženo vydat žalobkyni M. Ch. D. ideální polovinu domu na stavební parcele č. 3942 a ideální polovinu parcely č. 3943 v katastrálním území D. (obec Praha 6). Bylo také rozhodnuto, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. O odvolání žalované Městské části Praha 6 proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, č. j. 28Co 527/2011-214. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 4. 2011, č. j. 17C 185/2003-167, potvrzen, a to ve výroku (označeném I.) o věci samé ve znění, že žalovaná Městská část Praha 6 je povinna vydat žalobkyni M. Ch. D. do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu ideální polovinu budovy – bytového domu v P. (část obce Dejvice) na stavební parcele č. 3942 – zastavěné ploše a nádvoří, ideální polovinu stavební parcely č. 3942 – zastavěné plochy a nádvoří (o výměře 150 m2), ideální polovinu pozemkové parcely č. 3943/1 – zahrady (o výměře 567 m2), ideální polovinu stavební parcely č. 3943/2 – zahradní plochy a nádvoří (o výměře 19 m2) a ideální polovinu stavební parcely č. 3943/3 – zastavěné plochy a nádvoří (o výměře 32 m2), s příslušenstvím, v katastrálním území D. (obec Hlavní město Praha, část obce Dejvice). Dále byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení (označeném II.). Žalované Městské části Praha 6 bylo uloženo uhradit žalobkyni náklady odvolacího řízení částkou 11.880,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, podle ustanovení § 212, § 212a a § 214 odst. 1 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Odvolací soud poukazoval na to, že podle výsledků zjištění a dokazování v tomto řízení byli původními vlastníky nemovitostí, o něž v řízení jde, JUDr. Jan M. N. a V. N., kteří odešli do zahraničí a v řízení u bývalého Lidového soudu trestního v Praze (pod sp. zn. 6T 34/58) došlo k propadnutí jejich veškerého majetku, z něhož nemovitosti byly pak zapsány v evidenci nemovitostí jako vlastnictví státu – Bytového podniku Praha 6, státního podniku. Uvedení původní vlastníci nemovitostí zemřeli v letech 1979 a 1988 v USA. Jejich právními nástupci se stali děti původních vlastníků J. N. a J. N., kteří učinili v roce 1994 a 1995 výzvu k vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, poté, co usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 4. 1992 (sp. zn. 2 Rt 514/92) byl zrušen i výrok rozsudku trestního soudu o propadnutí majetku původních vlastníků nemovitostí. V průběhu soudních řízení o vydání nemovitostí bylo doloženo, že povinnou osobou k vydání nemovitostí je tu Městská část Praha 6 a zbývající oprávněnou osobou k vydání ideální poloviny nemovitostí je tu M. Ch. D., která je právní nástupkyní uvedeného J. N. (již zemřelého), když posléze v roce 1999 došlo k převodu ideální poloviny nemovitostí z J. N. na Ing. T. Š., kterému pak i Městská část Praha 6, prodala zbývající ideální polovinu nemovitostí, o něž jde v tomto řízení. Městská část tu postupovala v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) konstatoval, že žalovaná Městská část Praha 6 porušila v roce 2009 převodem ideální poloviny nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, tzv. blokační ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., a to převodem této ideální poloviny nemovitostí na nabyvatele Ing. T. Š. (tento převod posoudily soudy obou stupňů jako neplatný). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dovozoval, že tento postup žalované Městské části Praha 6 tu nemůže být důvodem, aby se nenaplnil účel restitučního předpisu, a to i za cenu zásahů do již provedených majetkových přesunů. Proto odvolací soud nevyhověl odvolacímu návrhu žalované Městské části Praha 6 na změnu rozsudku soudu prvního stupně zamítnutím žaloby žalobkyně M. Ch. D. ohledně jedné ideální poloviny nemovitostí, o něž jde v tomto řízení. Rozsudek soudu prvního stupně, ukládající Městské části Praha 6 vydat žalobkyni M. CH. D. jí uváděnou ideální polovinu nemovitostí, byl tedy odvolacím soudem potvrzen podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu jen s upřesněním žalobního požadavku žalobkyně „s ohledem na prohlášení vlastníka budovy – obytného domu o rozdělení parcely č. 3943 v katastrálním území D. (na pozemky parc. č. 3493/1, č. 3493/2 a č. 3493/3)“. Návrhu žalobkyně na změnu výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, odrážející skutečnost, že došlo k rozdělení budovy na několik jednotek, nebylo vyhověno. Odvolací soud zdůrazňoval jako argumentaci pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, že „pro vyhovění žalobě na vydání věci není rozhodná okolnost, že povinná osoba (ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.) po dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, učinila právní úkon o převodu vlastnictví či držby věcí na jinou osobu; tento úkon je absolutně neplatný a nemohl vést k nabytí vlastnického práva jinou osobou. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl dne 26. 3. 2012 doručen žalované Městské části Praha 6 a dovolání ze strany žalované bylo podáno dne 21. 5. 2012, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolávající se Městská část Praha 6 navrhovala, aby dovolací soud zrušil výrok rozsudku (označený I.) odvolacího soudu co do vydání ideální poloviny pozemku parc. č. 3942 v katastrálním území D., a to z toho důvodu, že „o tomto pozemku soud prvního stupně nerozhodl a ani rozhodovat nemohl, neboť vydání tohoto pozemku nebylo žalobou vůbec uplatněno“. Dále pak dovolávající se Městská část Praha 6 navrhovala, aby dovolací soud zrušil tu část výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterým je žalované Městské části Praha 6 uloženo vydat ½ polovinu domu a ½ pozemků parc. č. 3943/1, 2, 3 s příslušenstvím v katastrálním území D., a to s odůvodněním, že žalovaná Městská část Praha 6 tyto nemovitosti nevlastní, ani nedrží, když vlastníky těchto nemovitostí jsou manželé Š., kteří také uvedené nemovitosti drží. Dovolávající se Městská část Praha 6 má také za to, že dům „právně neexistuje, protože byl rozdělen na samostatné nemovitosti – jednotky“. Dovolávající se Městská část Praha 6 má za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňovala dovolací důvody uvedené v ustanoveních § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 občanského soudního řádu. Ve vyjádření žalobkyně M. Ch. D. k dovolání dovolávající se Městské části Praha 6 bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno, protože rozsudek odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem i s ustálenou judikaturou soudů, takže dovolání žalované lze považovat za nepřípustné a nedůvodné. Podle názoru žalobkyně nejsou námitky d