29 Cdo 1211/2009 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1211/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2011 Spisová značka:29 Cdo 1211/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1211.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 19 odst. 2 ZKV Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1211/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, proti žalovanému JUDr. J. Z., jako správci konkursní podstaty úpadkyně CKM a. s., identifikační číslo osoby 49 24 03 31, zastoupenému JUDr. Alenou Vachtovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Junák - svaz skatů a skautek ČR, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 24, PSČ 116 47, identifikační číslo osoby 00 40 94 30, zastoupeného Mgr. Petrem Mikešem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 109/2000, o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 385/2007-205, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně rozsudkem ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 385/2007-205, potvrdil rozsudek ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 11 Cm 109/2000-102, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně CKM a. s. (dále jen „úpadkyně“). Odvolací soud vyšel z toho, že: 1) Dne 8. července 1998 vláda České republiky usnesením č. 490 vyslovila souhlas „s převodem a přechodem vlastnictví státu k nemovitostem, které tvoří základní jmění akciové společnosti CKM a. s., která je ve správě Fondu dětí a mládeže, tak, jak je uvedeno v části IV předloženého materiálu“ (rozuměj projektu řízeného útlumu činnosti CKM a. s. s následnou likvidací). 2) Na základě shora uvedeného usnesení vlády České republiky uzavřeli úpadkyně (jako předávající) a Fond dětí a mládeže (jako přebírající) smlouvu o bezúplatném převodu sporných nemovitostí s tím, že „přebírající nabude vlastnictví k předávaným nemovitostem vkladem do katastru u příslušného katastrálního úřadu“. 3) Dne 23. prosince 1998 byl podán návrh na zápis vkladu vlastnického práva Fondu dětí a mládeže ke sporným nemovitostem. 4) Usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 29. září 1999, č. j. 96 K 52/98-77, byl prohlášen konkurs na majetek úpadkyně a správcem její konkursní podstaty byl ustaven JUDr. J. Z.; jedním z důsledků prohlášení konkursu bylo přerušení řízení o vkladu vlastnického práva Fondu dětí a mládeže ke sporným nemovitostem do katastru nemovitostí [§ 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – dále jen „ZKV“]. 5) Správce konkursní podstaty úpadkyně sepsal sporné movitosti do soupisu majetku konkursní podstaty a Fond dětí a mládeže (původní žalobce) podal ve lhůtě určené konkursním soudem žalobu o jejich vyloučení z konkursní podstaty ve smyslu ustanovení § 19 odst. 2 ZKV. 6) Ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacím soudem byla v katastru nemovitostí jako vlastník sporných nemovitostí zapsána úpadkyně. Na takto ustanoveném základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 19 odst. 2 ZKV a § 132 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – uzavřel, že jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty je, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučuje zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. V projednávané věci – pokračoval odvolací soud – není pochyb o tom, že k převodu vlastnického práva na původního žalobce (Fond dětí a mládeže), ani na její právní nástupkyni – žalobkyni (k tomu srov. ustanovení čl. I bodu 6. části první zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů) nedošlo a žalobkyni tak nesvědčí právo vylučující soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadkyně. Cituje ustanovení § 118b odst. 1 a § 119a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), konečně odvolací soud zdůraznil, že v řízení před soudem prvního stupně se skutková tvrzení žalobkyně omezila pouze na to, že se jako právní nástupce Fondu dětí a mládeže stala vlastníkem sporných nemovitostí. Doplnili-li žalobkyně a vedlejší účastník na její straně v průběhu odvolacího řízení skutková tvrzení tak, že žalobkyně je vlastníkem sporných nemovitostí proto, že je „stát nikdy platně nevložil“ do majetku úpadkyně, k těmto tvrzením odvolací soud již nemohl přihlédnout. Navíc žalobu v dané věci podal Fond dětí a mládeže, jemuž mohla svědčit věcná legitimace jen na základě smlouvy o bezúplatném převodu majetku; žalobkyně přitom vstoupila do jeho procesních práv a povinností, takže mohla „pokračovat jen v jeho předchozí právní argumentaci“. Konečně odvolací soud upozornil, že žalobkyně dosud nebyla vyzvána k podání žaloby o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty a tudíž jí nezačala běžet ani lhůta k jejímu podání. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítajíce, že „rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“. Dovolatelé zdůrazňují, že „bylo-li předmětem řízení prokázání oprávněnosti sepsání sporného majetku do konkursní podstaty úpadkyně, měl soud rovněž zkoumat, a to z úřední povinnosti, zda byla úpadkyně skutečně vlastníkem těchto nemovitostí“. „Odmítnutím posuzovat předložené důkazy o absolutní neplatnosti vkladu majetku do základního kapitálu úpadkyně s odkazem na ustanovení § 205 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 118b a § 119a o. s. ř. rozhodl odvolací soud v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí odvolacích soudů a dovolacího soudu“. Vyjadřují přesvědčení, že „odvolací soud byl povinen přezkoumat absolutní neplatnost právního úkonu – vkladu sporných nemovitostí do základního kapitálu úpadkyně“, neboť „se jednalo o otázku elementární pro další rozhodování o tom, kdo je vlastníkem sporných nemovitostí a zda tyto byly sepsány do soupisu konkursní podstaty oprávněně“. Dovolatelé připouštějí, že Fond dětí a mládeže dovozoval svou aktivní legitimaci „z pozice oprávněného ze smlouvy o bezúplatném převodu“, nicméně „pokud by nebyl vklad sporných nemovitostí do základního kapitálu úpadkyně proveden, jeho vlastníkem by se stal Fond dětí a mládeže a následně žalobkyně“. Dále žalobkyně zdůrazňuje, že se vylučovací žalobou „nedomáhá určení vlastnického práva k majetku“ (rozuměj ke sporným nemovitostem) vylučovanému z konkursní podstaty, nýbrž pouze toho, že tento majetek byl do konkursní podstaty sepsán neoprávněně. Proto dovolatelé požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Nejvyšší soud bez dalšího jako podané neoprávněnou osobou podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, když vedlejší účastník není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 osobou oprávněnou k podání dovolání (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 58/1998, 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV, mimo jiné patří, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to,