29 Cdo 1430/2014 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1430/2014 citace  Právní věta:Započítávání pohledávek (včetně pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň) je od účinnosti reorganizačního plánu možné pouze v případě, kdy tyto pohledávky splňují podmínky pro započtení uvedené v § 140 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, jinak pouze tehdy, stanoví-li to reorganizační plán. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2016 Spisová značka:29 Cdo 1430/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.1430.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Insolvence Majetková podstata Reorganizace Zánik závazku Započtení pohledávky Zvýhodňování věřitele Dotčené předpisy:§ 580 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 82 odst. 3 IZ. § 140 odst. 2 IZ. § 140 odst. 3 IZ. § 140 odst. 4 IZ. § 324 odst. 3 IZ. § 330 odst. 1 IZ. § 352 odst. 3 IZ. § 353 odst. 1 IZ. § 153 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:22. 3. 2017 Publikováno ve sbírce pod číslem:63 / 2018 Anotace:Nejvyšší soud se ve svém rozsudku zabýval dosud neřešenou otázkou možnosti započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele po nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byl dlužníku schválen reorganizační plán. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1430/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Ing. Aleše Klaudyho, se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. 191/18, PSČ 405 02, jako insolvenčního správce dlužníka Masný průmysl Česká Lípa s. r. o., identifikační číslo osoby 25265750, zastoupeného Mgr. Martinem Kolářem, advokátem, se sídlem v Děčíně IV - Podmoklech, Na Vinici 1227/32, PSČ 405 02, proti žalovanému MASO plus s. r. o., se sídlem v Bakově nad Jizerou 908, PSČ 294 01, identifikační číslo osoby 27093336, zastoupenému JUDr. Petrem Doušou, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi II, Na kozině 1438, PSČ 293 01, o zaplacení částky 535 459 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 316/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2014, č. j. 29 Co 627/2013-201, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2014, č. j. 29 Co 627/2013-201, v části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil bod I. výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 566 Kč od 5. května 2010 do zaplacení, z částky 20 607 Kč od 6. května 2010 do zaplacení, z částky 13 637 Kč od 8. května 2010 do zaplacení, z částky 18 160 Kč od 13. května 2010 do zaplacení, z částky 21 493 Kč od 15. května 2010 do zaplacení, z částky 8 973 Kč od 19. května 2010 do zaplacení, z částky 7 564 Kč od 20. května 2010 do zaplacení, a dále v druhém výroku, a usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. února 2014, č. j. 7 C 316/2011-214, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání zamítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem ze dne 17. července 2013, č. j. 7 C 316/2011-164, uložil Okresní soud v Mladé Boleslavi žalovanému (MASO plus s. r. o.) zaplatit žalobci (Ing. Aleši Klaudymu jako insolvenčnímu správci dlužníka Masný průmysl Česká Lípa s. r. o.) částku 535 459 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když první rozhodnutí – rozsudek ze dne 28. listopadu 2012, č. j. 7 C 316/2011-98, kterým byla žaloba zamítnuta, zrušil Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. dubna 2013, č. j. 24 Co 62/2013-121. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Soudy obou stupňů vyšly z toho, že: 1/ Dne 15. října 2008 byl Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení reorganizace. 2/ Usnesením ze dne 31. října 2008, č. j. KSUL 45 INS 4109/2008-A-13, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil žalobce. 3/ Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky za dlužníkem v celkové výši 250 977,50 Kč. 4/ Usnesením ze dne 12. prosince 2008, č. j. KSUL 45 INS 4109/2008-B-7, povolil insolvenční soud reorganizaci dlužníka. 5/ Usnesením ze dne 19. srpna 2009, č. j. KSUL 44 INS 4109/2008-B-54, schválil insolvenční soud reorganizační plán. 6/ Dlužník dodal žalovanému v průběhu měsíců března až června 2010 zboží, jehož cenu vyúčtoval fakturami č. 661826 na částku 12 965 Kč, č. 661861 na částku 16 994 Kč, č. 661890 na částku 7 967 Kč, č. 661917 na částku 14 148 Kč, č. 661940 na částku 13 228 Kč, č. 661964 na částku 14 515 Kč, č. 661993 na částku 10 917 Kč, č. 662019 na částku 18 269 Kč, č. 662041 na částku 20 607 Kč, č. 662067 na částku 13 637 Kč, č. 662118 na částku 18 160 Kč, č. 662147 na částku 21 493 Kč, č. 662168 na částku 8 973 Kč, č. 662187 na částku 12 917 Kč, č. 662216 na částku 20 025 Kč, č. 662244 na částku 13 366 Kč, č. 662267 na částku 9 904 Kč, č. 662294 na částku 20 236 Kč, č. 662320 na částku 13 244 Kč, č. 662349 na částku 19 671 Kč, č. 662386 na částku 24 086 Kč, č. 662440 na částku 25 439 Kč, č. 662469 na částku 9 817 Kč, č. 662495 na částku 13 580 Kč, č. 662515 na částku 22 504 Kč, č. 662541 na částku 9 031 Kč, č. 662565 na částku 15 504 Kč, č. 662614 na částku 17 336 Kč, č. 662641 na částku 20 506 Kč, č. 662666 na částku 9 028 Kč, č. 662698 na částku 14 734 Kč, č. 662724 na částku 320 Kč, č. 662749 na částku 8 697 Kč, č. 662774 na částku 9 743 Kč, č. 662800 na částku 11 186 Kč a č. 662831 na částku 22 712 Kč. Celkem tak bylo dodáno zboží za cenu 535 459 Kč. 7/ Dohodou o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků ze dne 11. června 2010 uzavřenou mezi dlužníkem a žalovaným si tyto osoby započítaly vzájemné pohledávky. Mezi započítané pohledávky patřily pohledávky vyúčtované fakturami č. 661826, č. 661861, č. 661890, č. 661917, č. 661940, č. 661964, č. 661993 a v částce 8 703 Kč také pohledávka vyúčtovaná fakturou č. 662019. Z žalované částky tak byly započítány pohledávky v celkové výši 99 437 Kč. Za dlužníka podepsala tuto dohodu účetní. 8/ Žalovaný zaplatil dne 11. června 2010 dlužníkovi v hotovosti částku 100 000 Kč. 9/ Usnesením ze dne 16. června 2010, č. j. KSUL 44 INS 4109/2008-B-64, přeměnil insolvenční soud reorganizaci dlužníka v konkurs. Na tomto základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce je opodstatněný, když neshledal důvodnými námitky žalovaného. Ten se bránil námitkou započtení pohledávek v celkové výši 163 053 Kč, s tvrzením, že jde o pohledávky za majetkovou podstatou za dodávku masných výrobků dlužníkovi, dále tvrdil, že část pohledávek dlužníka zanikla dohodou o vzájemném zápočtu ze dne 11. června 2010 a že další pohledávky zanikly zaplacením částky 100 000 Kč. Žalovaný rovněž poukazoval na to, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 250 977,50 Kč, kterou již přihlásil do insolvenčního řízení a která byla zjištěna při přezkumném jednání. Odvolací soud především zdůraznil, že v posuzované věci nebylo možno provést započtení pohledávek dlužníka a žalovaného již proto, že § 140 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), umožňuje započtení jen v případě, kdy zákonné podmínky započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. Vzhledem k tomu, že reorganizace byla povolena 12. prosince 2008 a pohledávky žalovaného vůči dlužníku vznikly v roce 2010, nebylo možné provést vzájemné započtení pohledávek, neboť započítávané pohledávky se vzájemně nepotkaly před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. K poukazu žalovaného na § 353 odst. 1 insolvenčního zákona odvolací soud uvedl, že zánikem omezení uvedených v tomto ustanovení se rozumí omezení vztahující se k oprávnění dlužníka nakládat s majetkovou podstatou. Jinými slovy, § 353 odst. 1 insolvenčního zákona nevylučuje aplikaci § 140 odst. 2 insolvenčního zákona. Udělit souhlas k započtení pohledávek může pouze insolvenční soud z důvodu hodných zvláštního zřetele svým předběžným opatřením. K tomu odvolací soud (s poukazem na úpravu postupu při uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou v § 203 insolvenčního zákona) doplnil, že i v případě, kdy jsou pohledávky za majetkovou podstatou věřitelům vůči insolvenčnímu správci soudem přiznány, vzhledem k nedostatku majetku v majetkové podstatě dlužníka k jejich reálné úhradě „nikdy nedojde“. Nelze tudíž připustit, aby si věřitel mohl jednostranně započíst pohled