29 Cdo 1436/2014 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1436/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2015 Spisová značka:29 Cdo 1436/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1436.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Společnost s ručením omezeným Dotčené předpisy:§ 56a odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb. § 66 odst. 6 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 11. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1436/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky BDO Finkonsult s. r. o., se sídlem v Plzni, Prešovská 194/15, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 40527034, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, za účasti společnosti BDO Audit s. r. o., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1980/5, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45314381, zastoupené JUDr. Tomášem Prokopcem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 285/19, PSČ 120 00, o zaplacení 150.788 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 37/2011, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2013, č. j. 7 Cmo 371/2012-86, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti BDO Audit s. r. o. na náhradu nákladů dovolacího řízení 9.002 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. května 2012, č. j. 37 Cm 37/2011-54, zamítl „žalobu“ o zaplacení 150.788 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Vrchní soud v Praze rozsudkem (v písemném vyhotovení označeným jako usnesení) ze dne 11. října 2013, č. j. 7 Cmo 371/2012-86, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a změnil jej ve výroku II. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Soudy vyšly z toho, že: 1) Společnost BDO Audit s. r. o. (dále též jen „BDO Audit“) se na základě dohody uzavřené dne 2. ledna 1993 se společností BDO BINDER B. V. stala členkou mezinárodní organizace označené jako BDO, která poskytuje „auditorské, daňové a jiné služby v oblasti účetnictví“. BDO Audit byla udělena nepřevoditelná licence, právo užívat zkratku BDO, technické příručky BDO a software BDO a právo uzavírat se subjekty na území České republiky sublicenční smlouvy. 2) Navrhovatelka byla zapsána do obchodního rejstříku dne 17. prosince 1991. Její předmět podnikání je totožný s předmětem podnikání BDO Audit. K datu 7. ledna 1994 byl v obchodním rejstříku u navrhovatelky zapsán BDO Audit jako společník se vkladem 60.000 Kč a s 30% obchodním podílem. 3) Dne 11. listopadu 1997 uzavřel BDO Audit s navrhovatelkou smlouvu, která navrhovatelku opravňovala k „zastupování BDO v regionu Západní Čechy“. 4) Dne 15. ledna 2004 uzavřel BDO Audit s navrhovatelkou sublicenční smlouvu, která měla podle svého článku 16 zaniknout dnem ukončení členské smlouvy uzavřené mezi BDO Audit a BDO BINDER B.V. 5) Dne 1. ledna 2010 uzavřel BDO Audit se společností BDO International Limited dohodu o přistoupení, na základě které se BDO Audit stal „členskou firmou“ a kterou byla k 1. lednu 2010 zrušena práva a povinnosti podle shora citované dohody uzavřené dne 2. ledna 1993 se společností BDO BINDER B. V. K 1. lednu 2010 tudíž zanikla i sublicenční smlouva uzavřená mezi navrhovatelkou a BDO Audit. 6) BDO Audit odmítl s navrhovatelkou uzavřít novou sublicenční smlouvu. 7) Navrhovatelka se domáhá zaplacení 150.788 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout tím, že v důsledku neuzavření nové sublicenční smlouvy nemohla poskytnout své služby společnostem ze skupiny ENERGIE AG. Na tomto základě, s odkazem na § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), na § 265, na § 56a a na § 65 odst. 1 ve spojení s § 136 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), dospěl odvolací soud stejně jako soud prvního stupně k závěru, že navrhovatelka nemá za BDO Audit tvrzenou pohledávku na náhradu škody, neboť BDO Audit tím, že s navrhovatelkou novou sublicenční smlouvu neuzavřel, neporušil žádnou zákonnou nebo smluvní povinnost. Odvolací soud zdůraznil, že společenská smlouva neobsahuje žádná „omezení společníka týkající se zákazu konkurence“, v důsledku čehož se na společníky nevztahuje zákaz konkurence „ani nároky dle § 66 odst. 6 obch. zák.“. Nesouhlasil ani s názorem navrhovatelky, že BDO Audit jakožto společníku svědčí povinnost péče řádného hospodáře. Podle odvolacího soudu „není porušením principu loajality ani porušením § 56a obch. zák., jestliže společník společnosti s ručením omezeným, jsa s touto společností v konkurenčních vztazích v rámci podnikání, jedná v rámci své podnikatelské činnosti, tedy provozuje svou podnikatelskou činnost. V rámci této činnosti může a nemusí takový společník coby nositel licence uzavřít sublicenční smlouvu (se společností) … Tím spíše pak není (takové jednání) v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, když za poctivý obchodní styk lze považovat naplňování předmětu podnikání jak společníka, tak i společnosti“. To platí tím spíše, že navrhovatelce i BDO Audit bylo jejich postavení na trhu známo již v době, kdy se BDO Audit stal společníkem navrhovatelky. Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp., při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to 1) otázky „vztahu povinnosti společníka chovat se vůči společnosti loajálně“ a „jeho kontraktační svobody“, 2) otázky, zda jednání poškozující společnost může být posouzeno jako jednání v rozporu s § 56a obch. zák., a 3) výkladu § 66 odst. 6 obch. zák. Dovolatelka, poukazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006 (který je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 1007/2005, dovozuje, že BDO Audit odmítnutím uzavřít s dovolatelkou novou sublicenční smlouvu porušil povinnost loajality (neboť upřednostnil své zájmy před zájmem dovolatelky) a jednal i v rozporu s dobrými mravy. Jednání BDO Audit považuje dovolatelka za svévolné, činěné za účelem získání dovolatelčiny klientely. Oproti odvolacímu soudu má dovolatelka za to, že jednání BDO Audit, jehož cílem byla realizace zisku, kterého by jinak nedosáhl, na úkor společnosti a tudíž i ostatních společníků, odporuje i § 56a odst. 2 obch. zák. Dovolatelka konečně považuje za nesprávný i závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze odpovědnost BDO Audit posoudit podle § 66 odst. 6 obch. zák. Společník jako jediná osoba rozhodující o uzavření nebo neuzavření pro společnost životně důležité sublicenční smlouvy mohl podstatným způsobem ovlivnit chování společnosti, a je proto podle dovolatelky v souladu s § 66 odst. 6 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák. a § 135 odst. 2 obch. zák. plně odpovědný za škodu, kterou neuzavřením sublicenční smlouvy společnosti způsobil. Dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. BDO Audit považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, dovolání za nepřípustné, resp. nedůvodné, a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popř. zamítl. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolatelkou shora vytčených otázek hmotného práva, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny; není však důvodné. 1) K principu loajality společníka společnosti s ručením omezeným. Dovolatelce lze přisvědčit, že společník společnosti s ručením omezeným je vůči své společnosti povinován nezbytnou loajalitou (srov. dovolatelkou citovaný rozsudek ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006, a dále např. usnesení ze dne 22. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 3704/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2012, pod číslem 7, usnesení ze dne 17. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2005/2012, usnesení ze dne 17. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 1441/2012, či usnesení ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2731/2013). Nicméně pouze z principu loajality nelze dovozovat povinnost společ