29 Cdo 1845/2023 – Nejvyšší soud

29 Cdo 1845/2023-315 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové  v konkursní věci dlužníka Stavebního podniku Ralsko, a. s., se sídlem v České Lípě, Bulharská 1557, PSČ 470 01, identifikační číslo osoby 25424742, o návrhu věřitelů a/ M. S., a b/ J. N., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 16/2001, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. prosince 2002, č. j. 45 K 16/2001-224, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 21/2019, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Oldřichem Filipem, LL. M., advokátem, se sídlem v České Lípě, Jiráskova 613/9, PSČ 470 01, a S. L., zastoupeného JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2023, č. j. 17 Cmo 32/2022-274, takto: I. Dovolání S. L. se odmítá. II. Dovolání dlužníka se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2023, č. j. 17 Cmo 32/2022-274, kterou odvolací soud odvolání dlužníka zčásti odmítl. III. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2023, č. j. 17 Cmo 32/2022-274, se zrušuje s výjimkou té části výroku usnesení, kterou odvolací soud odvolání dlužníka zčásti odmítl. Dále se zrušuje – s výjimkou výroku o vrácení soudního poplatku – usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. srpna 2022, č. j. 24 Cm 21/2019-230. Věc se vrací ve zrušeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I.   Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 18. prosince 2002, č. j. 45 K 16/2001-224, Krajský soud v Ústí nad Labem  (dále jen „konkursní soud“) k návrhu věřitelů [1/ JUDr. Evžena Zörklera, jako správce konkursní podstaty úpadce ATRIUM, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 15049205, 2/ Ing. Vlasty Haškové, CSc., jako správkyně konkursní podstaty úpadce Lužická stavební společnost s. r. o., identifikační číslo osoby 46711996, 3/ M. S. (dále jen „M. S.“), 4/ O. V. a 5/ PARES stavební s. r. o., identifikační číslo osoby 26487179, prohlásil konkurs na majetek dlužníka Stavebního podniku Ralsko, a. s. (dále též jen „dlužník“ nebo „úpadce“) [bod I. výroku]. Usnesení (zveřejněné na úřední desce konkursního soudu dne 18. prosince 2002) nabylo právní moci dne 20. prosince 2002. 2. Usnesením ze dne 12. srpna 2011, č. j. 45 K 16/2001-1764, konkursní soud: [1] Zrušil konkurs vedený na majetek úpadce po splnění rozvrhového usnesení (bod I. výroku). [2] Uložil správci konkursní podstaty úpadce, aby mu do 30 dnů od doručení usnesení písemně oznámil, zda uzavřel účetní knihy a sestavil účetní závěrku (bod II. výroku). 3. K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 2 Ko 41/2011-1777, které nabylo právní moci dne 14. prosince 2011, změnil usnesení konkursního soudu ze dne 12. srpna 2011 „jen tak“, že se konkurs zrušuje na návrh úpadce. 4. Dlužník podal 12. února 2019 proti usnesení konkursního soudu ze dne 18. prosince 2002 žalobu pro zmatečnost; jako důvod zmatečnosti označil ve smyslu § 229 odst. 1 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), skutečnost, že konkurs na jeho majetek byl prohlášen v důsledku trestného činu soudce JUDr. Jiřího Berky (dále jen „J. B.“). 5. Usnesením ze dne 11. listopadu 2020, č. j. 24 Cm 21/2019-103, konkursní soud: [1] Zamítl žalobu pro zmatečnost (bod I. výroku). [2] Vrátil dlužníku zaplacený soudní poplatek ze žaloby pro zmatečnost ve výši 5.000 Kč (bod II. výroku). 6. Jako s účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost jednal konkursní soud s původním třetím navrhujícím věřitelem (M. S.), s dlužníkem a se správcem konkursní podstaty dlužníka Ing. Ondřejem Komedou, jakož i  (na základě svého usnesení ze dne 25. května 2020, č. j. 24 Cm 21/2019-34, které nabylo právní moci dne 15. července 2020) s J. N. coby právní nástupkyní původního čtvrtého navrhujícího věřitele. 7. K odvolání dlužníka a S. L. (dále též jen „S. L.“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. srpna 2021, č. j. 17 Cmo 32/2021-135, zrušil usnesení ze dne 11. listopadu 2020 a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud (mimo jiné) vytkl konkursnímu soudu, že měl nesprávně za účastníka řízení správce konkursní podstaty úpadce. S odvolatelem S. L.  jednal odvolací soud jako s vedlejším účastníkem řízení (poukazuje na jeho vstup do řízení z vlastní iniciativy). 8. Usnesením ze dne 24. srpna 2022, č. j. 24 Cm 21/2019-230, konkursní soud: [1] Opět zamítl žalobu pro zmatečnost (bod I. výroku). [2] Opět vrátil dlužníku zaplacený soudní poplatek ze žaloby pro zmatečnost ve výši 5.000 Kč (bod II. výroku). 9. Jako s účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost jednal konkursní soud s osobami, jež měl předtím za účastníky řízení odvolací soud. 10. Konkursní soud – vycházeje z § 229 odst. 1 písm. g/, § 234 odst. 4 a § 235e odst. 2 o. s. ř. – dospěl poté, co v návaznosti na uplatněný důvod zmatečnosti provedl dokazování ke včasnosti žaloby pro zmatečnost, k závěru, že žaloba pro zmatečnost je opožděná, když dlužník se dozvěděl o důvodu zmatečnosti 29. srpna 2017 a lhůta k podání žaloby pro zmatečnost tak uplynula 29. listopadu 2017. 11. K odvolání dlužníka i S. L. odvolací soud usnesením ze dne 27. února 2023, č. j. 17 Cmo 32/2022-274, potvrdil usnesení konkursního soudu ze dne 24. srpna 2022 ve výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost. Současně odmítl odvolání dlužníka proti bodu II. výroku usnesení konkursního soudu ze dne 24. srpna 2022. 12. Ohledně odvolání dlužníka a S. L. proti výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost (jež měl za přípustná objektivně i subjektivně), odvolací soud – vycházeje rovněž z § 229 odst. 1 písm. g/, § 234 odst. 4 a § 235e odst. 2 o. s. ř.  a ze závěrů obsažených především v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. 21 Cdo 960/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2004, pod číslem 26 [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 13. Odvolací soud souhlasí se závěrem konkursního soudu, že lhůta k podání žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. běží – bez ohledu na to, zda bylo zahájeno trestní stíhání soudce – zásadně od okamžiku, kdy se účastník dozví o jednání soudce, v němž lze spatřovat trestný čin. O skutečnostech týkajících se trestné činnosti soudce J. B., jež zakládaly žalobou tvrzený důvod zmatečnosti napadeného rozhodnutí (tedy o všech významných skutečnostech), se dlužník dozvěděl dne 29. srpna 2017, kdy byl prvostupňový (odsuzující) rozsudek v trestní věci J. B. doručen JUDr. Jiřímu Kovandovi (dále jen „J. K.“) [advokátu Ing. Jana Neužila, předsedy představenstva dlužníka a kvalifikovaného akcionáře dlužníka ve smyslu § 365 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích)]. 14. Žaloba pro zmatečnost byla podána 12. února 2019, po uplynutí lhůty dle § 234 odst. 4 o. s. ř. 15. Odmítnutí odvolání dlužníka proti výroku o vrácení soudního poplatku odůvodnil odvolací soud ve smyslu § 218 písm. b/ o. s. ř. subjektivní nepřípustností dovolání v tomto rozsahu. II.   Dovolání a vyjádření k němu 16. Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání S. L. i dlužník, shodně požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení. 17. S. L. má dovolání za přípustné podle § 237 o. s. ř., s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, kterou soudy rozhodovaly rozdílně, „respektive jiným způsobem“ než v napadeném rozhodnutí, namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. 18. Dlužník vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení „zásadní“ právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, respektive má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 19. Dlužník namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, vytýkaje soudům, že o věci rozhodly v rozporu se skutečným smyslem usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 960/2003 a argumentuje ve prospěch názoru, že lhůta k podání žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. začíná běžet nejdříve právní mocí rozsudku, jímž byl soudce uznán vinným trestným činem, který byl příčinou rozhodnutí v dané věci. Míní, že názor obsažený v označeném rozhodnutí se prosadí teprve tehdy, nebyl-li soudce pro své jednání odsouzen (např. proto, že trestní stíhání bylo nepřípustné, nebo proto, že trestnost zanikla). III.   Přípustnost dovolání 20.