29 Cdo 2089/2024 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2089/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:29 Cdo 2089/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.2089.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Směnečný a šekový platební rozkaz Námitky Směnka Dokazování Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:čl. I. § 30 předpisu č. 191/1950 Sb. čl. I. § 48 předpisu č. 191/1950 Sb. čl. I. § 75 předpisu č. 191/1950 Sb. § 175 odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 118a odst. 1 o. s. ř. § 118a odst. 3 o. s. ř. § 243c odst. 1,2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.11.2025IV.ÚS 3333/25 Zdeněk Kühn Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2089/2024-812 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce M. B., zastoupeného JUDr. Lukášem Havlem, advokátem, se sídlem v Trutnově, Blanická 174, PSČ 541 01, proti žalovaným 1) A. S., a 2) A. S., zastoupeným JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 23/2019, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2024, č. j. 2 Cmo 155/2023-741, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 15.246,- Kč, do tří dnů právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. května 2023, č. j. 3 Cm 23/2019-690, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 3. května 2019, č. j. 38 Cm 23/2019-18, jímž uložil druhému žalovanému (A. S.) aby zaplatil žalobci (M. B.) směnečný peníz 1.000.000,- Kč s 6% úrokem od 1. října 2018 do zaplacení, soudní poplatek 50.000,- Kč a na náhradě nákladů právního zastoupení částku 45.738,- Kč (výrok I.), uložil prvnímu žalovanému (A. S.) zaplatit žalobci směnečný peníz 1.000.000,- Kč s 6% úrokem od 1. října 2018 do zaplacení (výrok II.), rozhodl o povinnosti prvního žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení do vydání směnečného platebního rozkazu v částce 95.738,- Kč (výrok III.), s tím, že povinnosti uložené prvnímu žalovanému ve výrocích II. a III. je první žalovaný „povinen zaplatit“ společně a nerozdílně s druhým žalovaným, jemuž byla tato povinnost uložena směnečným platebním rozkazem (výrok IV.), rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých po vydání směnečného platebního rozkazu (výrok V.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok VI.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 19. února 2024, č. j. 2 Cmo 155/2023-741, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, s tím, že povinnost uložená ve výroku VI. rozsudku soudu prvního stupně „je stanovena ve správném znění vůči České republice - Krajskému soudu v Hradci Králové (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud – odkazuje na čl. I. § 30, § 48 a § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), na § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jakož i na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že: 1) Žalobce je majitelem platné směnky vlastní vystavené dne 18. května 2018 v Úpici prvním žalovaným na částku 1.000.000,- Kč splatné 30. září 2018 v Úpici, na řad žalobce, za jejíž zaplacení převzal směnečné rukojemství druhý žalovaný. 2) Žalobce unesl důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaných na směnce [viz závěry znaleckého posudku ze dne 17. srpna 2019 vypracovaného Mgr. Janou Kudrnovou, znalkyní z oboru písmoznalectví a z oboru kriminalistika, vyhotoveného na objednávku žalobce (č. l. 109-129), a jeho doplňku ze dne 12. září 2019 (č. l. 143-144), a znaleckého posudku ze dne 8. října 2019 vypracovaného Ing. Antonínem Koryntou, znalcem z oboru kriminalistika a písmoznalectví (č. l. 182-187), vypracovaného na objednávku zástupce žalobce, jakož i výslech znalkyně u jednání soudu prvního stupně dne 13. července 2021 (viz protokol o jednání č. l. 452-457)]. Současně nebyly zjištěny znaky svědčící o pozměňujících zásazích či úpravách „v oblasti slovní či číselném vyjádření směnečné sumy“, když není patrné porušení celistvosti směnky. 3) Kauzální námitky druhého žalovaného, s jejichž obsahem se ztotožnil i první žalovaný, jsou rozporné a účelové, směřovaly k tvrzením, podle nichž byla vystavena směnka [v souvislosti s jednáním o prodeji „areálu v Úpici“ mezi společností KTKom s. r. o. (jednatelem a společníkem je první žalovaný) a BIOM s. r. o. (jednatelem a společníkem je žalobce)] na směnečnou sumu 100.000,- Kč, tj. na částku jinou než směnka, jejíž zaplacení je předmětem řízení (a jejíž vystavení a podpis žalovaní popírají). V daném kontextu neobstojí ani odkaz žalovaných na § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když nelze dospět k závěru, podle něhož by bylo možné považovat uplatnění nároku z platné směnky za nepoctivý výkon práva. 4) Námitky nepředložení směnky k placení a „neučinění protestace směnky“ jsou nevýznamné již proto, že „účinky prezentace směnky má doručení směnečné žaloby“. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které mají za přípustné podle § 237 o. s. ř., a to k řešení otázek týkajících se (žalovanými tvrzené) existence zajištěného závazku (v hodnotě 100.000,- Kč), (ne)prokázání funkce směnky ve spojení s „nesením“ důkazního břemene (zda má žalobce povinnost prokázat funkci směnky) a posouzení směnečné dohody (žalovanými tvrzené), jakož i hodnocení námitky „absence nepředložení a protestace směnky“, nesprávného posouzení „použitelnosti znaleckého posudku“, porušení práv žalovaných na spravedlivý proces (nevypořádání se s odvolacími důvody žalovaných, nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry) a (ne)unesení důkazního břemene a břemene tvrzení při absenci poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Dovolatelé snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů vedoucích k závěru nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu a požadují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, maje jeho závěry za správné. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Vzhledem k obsahu dovoláním vymezených právních otázek, k jejichž řešení považuje dovolatel podané dovolání za přípustné (§ 237 o. s. ř.), Nejvyšší soud předesílá, že jeho judikatura je ustálena v závěru, podle něhož spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných, než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věta první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Převážná část argumentace dovolatelů je založena na tom, že podepsali směnku na částku 100.000,- Kč; ve vztahu k této směnce tvrdili a prokazovali (i) námitky o důvodech jejího vystavení, kterými se (mimo jiné) bránili povinnosti tuto směnku zaplatit. Předmětem řízení však bylo zaplacení (jiné) směnky znějící na směnečnou sumu 1 milión Kč. Jinak řečeno, pro rozhodnutí ve věci nebylo právně významné, zda žalovaní unesli důkazní břemeno ohledně důvodu vystavení jimi tvrzené směnky (a byli v tomto směru poučeni v tomto směru podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Současně n