29 Cdo 2222/2023 – Nejvyšší soud

29 Cdo 2222/2023-710 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci navrhovatele Výrobního stavebního podniku „Moselektro“ s. r. o., se sídlem v Krasnodaru, Čerkasskaja 58, PSČ 350 901, Ruská federace, daňové identifikační číslo 5050059062, zastoupeného JUDr. Tomášem Elbertem, advokátem, se sídlem v Praze, Školská 694/32, PSČ 110 00, proti odpůrci V. B., zastoupenému JUDr. Sergeyem Zaripovem, LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 775/8, PSČ 110 00, o uznání cizozemského rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 242/2020, o dovolání odpůrce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. března 2023, č. j. 64 Co 257/2022-638, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.356 Kč k rukám zástupce navrhovatele. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 26. července 2022, č. j. 14 C 242/2020-520, Okresní soud v Karlových Varech: [1] Zamítl návrh, kterým se navrhovatel (Výrobní stavební podnik „Moselektro“ s. r. o.), coby ruská právnická osoba, domáhal vůči odpůrci (V. B.) toho, aby rozhodnutí Arbitrážního soudu Moskevské oblasti ze dne 30. října 2019, č. A41-65857/19 (dále též jen „rozhodnutí z 30. října 2019“ nebo „uznávaný rozsudek“), bylo uznáno a prohlášeno vykonatelným na území České republiky (bod I. výroku). [2] Rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 2. Okresní soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že navrhovatel není ve sporu aktivně věcně legitimován, jelikož v průběhu řízení pohledávku přiznanou mu rozhodnutím z 30. října 2019 účinně postoupil (k 26. únoru 2021) E. V. S. (dále jen „E. V. S.“). 3. K odvolání navrhovatele Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. března 2023, č. j. 64 Co 257/2022-638: [1] Změnil rozsudek okresního soudu tak, že rozhodnutí z 30. října 2019 se uznává a prohlašuje vykonatelným na území České republiky (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 4. Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 5. Okresní soudu správně zjistil skutkový stav věci a s dále uvedenou výjimkou je v zásadě správné i jím provedené právní hodnocení věci. 6. Okresní soud tedy správně dovodil, že ve věci je nutno postupovat podle Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. srpna 1982, publikované vyhláškou ministerstva zahraničních věcí pod číslem 95/1983 Sb. (dále jen „smlouva o právní pomoci“), a podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“). 7. Odvolací soud se ztotožňuje též se závěrem okresního soudu, že byly splněny předpoklady potřebné pro uznání a pro prohlášení vykonatelnosti uznávaného rozhodnutí na území České republiky podle článku 56 smlouvy o právní pomoci a že neexistuje žádný důvod, pro který by mělo být uznání a prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí odmítnuto podle článku 60 smlouvy o právní pomoci. 8. Odpůrce namítal, že řízení má být zastaveno podle § 104 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož Rozhodčí soud Moskevské oblasti rozhodnutím ze dne 17. května 2022 (dále též jen „insolvenční rozhodnutí z 17. května 2022“) prohlásil navrhovatele za insolventního a bylo zahájeno konkursní řízení. Přitom poukázal na to, že podle § 8 odst. 1 ZMPS je třeba aplikovat § 252 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) [o zániku jednostranných právních jednání dlužníka]; také podle článku 94 odst. 1 a článku 126 odst. 2 Federálního zákona č. 127-FZ ze dne 26. října 2022 o insolvenci (dále jen „ruský zákon o insolvenci“) zahájením konkursu a zavedením vnější správy zanikají pravomoci vedoucího dlužníka, dalších řídících orgánů dlužníka a vlastníka dlužníkova majetku – jednotného podniku. Za vedoucího pracovníka dlužníka je zapotřebí považovat (podle článku 2 uvedeného zákona) i A. A. K. (dále jen „A. A. K.“); proto zahájením konkursního řízení zanikla i plná moc, kterou A. A. K. udělil právnímu zástupci navrhovatele k zastupování navrhovatele. Ke stejnému závěru dospěl podle odpůrce Rozhodčí soud Krasnodarského kraje v rozhodnutí ze dne 30. listopadu 2022, č. A32-58470/2022 (dále jen „rozhodnutí z 30. listopadu 2022“). 9. Tuto odvolací námitku nemá odvolací soud za důvodnou. Hmotněprávní oprávnění A. A. K. zahájit a vést proti odpůrci řízení o náhradu škody, které dopadá i na vykonávací řízení, včetně tohoto řízení, plyne z jeho pozice společníka. Prohlášením konkursu na majetek navrhovatele v Ruské federaci (dále též jen „Rusko“) [17. května 2022] se na pravomoci společníka nic nezměnilo, takže není důvod spojovat s tímto okamžikem zánik plné moci, kterou A. A. K. udělil právnímu zástupci navrhovatele pro toto řízení. 10. Insolvenční řízení vedené na majetek navrhovatele na území Ruska nemá v České republice žádné účinky, takže není důvod zastavit řízení. To by platilo, i kdyby plná moc skutečně zanikla (šlo by o důvod pro zrušení rozsudku okresního soudu za účelem odstranění nedostatku řádného zastoupení). Z odpůrcem označeného rozhodnutí z 30. listopadu 2022 nelze vycházet již proto, že bylo zrušeno rozhodnutím 15. Rozhodčího odvolacího soudu ze dne 2. února 2023, č. A32-58470/2022 (dále jen „odvolací rozhodnutí z 2. února 2023“). 11. Odvolací soud se (však) neztotožňuje s právním posouzením věci okresním soudem co do úsudku, že navrhovatel přišel o aktivní věcnou legitimaci v důsledku smluvního postoupení sporné pohledávky. Podle zjištění odvolacího soudu plynoucího z provedených důkazů smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4. února 2021 (dále též jen „postupní smlouva“) pohledávka (podle ruské hmotněprávní úpravy) nebyla platně postoupena. 12. Závěr, že přisouzená pohledávka není převoditelná, přijaly ruské soudy [mimo jiné i 17. Obchodní odvolací soud Ruské federace v rozhodnutí ze dne 28. dubna 2022, č. 17 AP-13526/2020-GK, sp. zn. A50-33637/2019 (dále jen „odvolací rozhodnutí z 28. dubna 2022“], a to s odkazem na článek 383 občanského zákoníku Ruské federace (dále jen „r. o. z.“), podle kterého není přípustné převedení práv, která jsou spojena s osobností věřitele. 13. Zejména však nelze pominout, že usnesením ze dne 11. srpna 2022, sp. zn. 39-12715457 ve věci č. A41-65857/2019 (dále jen „usnesení z 11. srpna 2022“), zamítl Obchodní soud Moskevské oblasti návrh E. V. S. o procesní nástupnictví a o záměně navrhovatele (navrhovatel v této věci) [opět s odůvodněním, že právo uplatněné A. A. K. je nerozlučně spojeno s jeho osobností]. K námitce odpůrce, že jde o nepravomocné rozhodnutí, se poukazuje na rozsudek Desátého obchodního odvolacího soudu ze dne 20. září 2022, sp. zn. A41-65857/19 (dále jen „odvolací rozsudek z 20. září 2022“), který nevyhověl odvolání E. V. S. a rozhodnutí nalézacího soudu ponechal v platnosti (čímž nabylo právní moci dne 20. září 2022). 14. Odvolací soud nepřihlédl k rozhodnutí Obchodního soudu Moskevské oblasti ze dne 31. ledna 2023, vydanému ve věci č. A41-79546/20, vedené insolvenčním správcem navrhovatele proti E. V. S., o určení neplatnosti postupní smlouvy, jímž bylo jednání odročeno a které navrhovatel předložil s neověřeným překladem (dále jen „rozhodnutí z 31. ledna 2023). V situaci, kdy s A. A. K. jednají (jako se zákonným zástupcem navrhovatele) všechny ruské soudy (i po prohlášení navrhovatele insolventním a zahájení konkursního řízení na jeho majetek), pak s ohledem na jejich zjištění, že postupní smlouva byla uzavřena v rozporu s článkem 383 r. o. z., není důvod upírat žalobci právo domáhat se uznání a vykonatelnosti rozhodnutí z 30. října 2019. Vzhledem k tomu, že jinak byly splněny všechny předpoklady stanovené článkem 56 smlouvy o právní pomoci a neexistují důvody pro odmítnutí uznání podle článku 60 smlouvy o právní pomoci, odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl. II. Dovolání a vyjádření k němu 15. Proti rozsudku odvolacího soudu podal odpůrce dovolání (podání z 24. května 2023), jehož přípustnost vymezuje (poměřováno obsahem dovolání) ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (představované dále označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu) tím, že: [1] Přes vyhlášený konkurs za navrhovatele nechal jednat jeho společníka. [2] Předmětnou pohledávku měl za nepřevoditelnou osobnostní pohledávku A. A. K. V posouzení, zda lze postoupit pohledávku ze společnické žaloby, jde nadto o věc Nejvyšším soudem neřešenou. 16. Dovolatel namítá (poměřováno opět obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dov