29 Cdo 261/2025 — Nejvyšší soud

29 Cdo 261/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 3. 2025 Spisová značka:29 Cdo 261/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.261.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přerušení řízení Odporovatelnost Insolvenční řízení (účinky, zahájení) Dotčené předpisy:§ 109 o. s. ř. § 111 o. s. ř. § 594 o. z. § 7 IZ. § 239 odst. 1 IZ. § 239 odst. 3 IZ. § 243 IZ. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 261/2025-109 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce K. J., proti žalované G. M., zastoupené JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph. D., LL. M., advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodu, Kalinovo nábřeží 605, PSČ 580 01, o určení neúčinnosti darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 135/2023, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. července 2024, č. j. 19 Co 164/2024-90, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 20. srpna 2024, č. j. 19 Co 164/2024-93, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. července 2024, č. j. 19 Co 164/2024-90, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 20. srpna 2024, č. j. 19 Co 164/2024-93, se mění takto: Usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. dubna 2024, č. j. 3 C 135/2023-78, se mění tak, že řízení se nepřerušuje. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou 24. srpna 2023 se žalobce (K. J.) domáhal vůči žalované (G. M.) určení, že označená darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 12. prosince 2014 (dále jen „darovací smlouva“) uzavřená mezi Z. M. (dále též jen „Z. M.“) a M. M. (jako dárci a oprávněnými z věcného břemene) a žalovanou (jako obdarovanou a povinnou z věcného břemene), je vůči němu neúčinná. 2. Usnesením ze dne 18. dubna 2024, č. j. 3 C 135/2023-78, Okresní soud v Havlíčkově Brodě – vycházeje z § 237 odst. 1 a § 239 odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – řízení přerušil. Důvod pro přerušení řízení spatřoval okresní soud v tom, že Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „insolvenční soud“ nebo „odvolací soud“) v insolvenčním řízení vedeném na majetek Z. M. (dlužníka) pod sp. zn. KSHK 33 INS 17665/2023 zjistil úpadek Z. M. a povolil mu oddlužení. 3. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. července 2024, č. j. 19 Co 164/2024-90, ve znění (opravného) usnesení ze dne 20. srpna 2024, č. j. 19 Co 164/2024-93, potvrdil usnesení okresního soudu. 4. Odvolací soud – vycházeje z § 239 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona a z § 109 odst. 1 a § 111 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 5. Odvolání není důvodné, když zahájením insolvenčního řízení na majetek Z. M. (dlužníka) nastala v poměrech této věci situace předvídaná § 239 insolvenčního zákona (v době zahájení insolvenčního řízení probíhalo u okresního soudu řízení o určení neúčinnosti darovací smlouvy na základě odpůrčí žaloby podané jinou osobou než insolvenčním správcem dlužníka). V řízení (o odpůrčí žalobě) nelze pokračovat do skončení insolvenčního řízení, takže nastává situace obdobná dle § 109 odst. 1 o. s. ř. (nelze rozhodnout ve věci samé). Nelze-li v řízení pokračovat, pak je třeba je přerušit (vzhledem k § 239 odst. 1 insolvenčního zákona). 6. Námitka, že výrok napadeného usnesení je neurčitý a nevykonatelný, není důvodná; jde o procesní rozhodnutí, u kterého výkon rozhodnutí nepřichází v úvahu a je zjevné, jaké jsou účinky přerušení řízení (§ 111 o. s. ř.). Usnesení okresního soudu rovněž není nepřezkoumatelné (je z něj patrno, proč okresní soud přerušil řízení). 7. Řízení se přerušuje na dobu do skončení insolvenčního řízení vedeného na majetek Z. M. Jestliže ale insolvenční správce dlužníka nepodá odpůrčí žalobu ve lhůtě dle § 239 odst. 3 insolvenčního zákona, lze rozhodnout o pokračování řízení před skončením insolvenčního řízení; proto výrok usnesení neobsahuje dobu, na kterou se řízení přerušuje. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 9. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka dovozuje, že podle závěrů judikatury představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 2299/2013 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 34/2015 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 34/2015“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], nebo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2016, sp. zn. 21 Cdo 539/2015 [přijaté ještě k výkladu § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“)], právní stav vyplývající z § 239 odst. 1 insolvenčního zákona nastává přímo ze zákona (nikoli až rozhodnutím soudu), takže řízení nemělo být přerušeno. 11. Dále dovolatelka namítá (též pro účely založení přípustnosti dovolání), že odvolací soud porušil její právo na spravedlivý proces (odňal jí možnost před soudem jednat) tím, že nezohlednil ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu při posuzování závažného důvodu pro omluvu zástupce účastníka z jednání a žádosti o jeho odročení (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) a rozhodoval ve věci v nepřítomnosti účastníků. 12. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje napadené rozhodnutí za správné. K tomu dodává, že R 34/2015 neřeší, zda při splnění předpokladů dle § 239 insolvenčního zákona je rozhodnutí o přerušení řízení zákonné. Byť jde o rozhodnutí nadbytečné, není důvod je rušit. K porušení práva dovolatelky na spravedlivý proces pak nedošlo, jelikož odvolací soud o věci rozhodl usnesením bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. III. Přípustnost dovolání 13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 14. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. Dovolání pak shledal přípustným pro řešení otázky, zda jsou dány důvody přerušit řízení o (obecné) odpůrčí žalobě rozhodnutím soudu, jsou-li splněny předpoklady formulované v 239 odst. 1 větě druhé insolvenčního zákona, coby otázky dovolacím soudem neřešené. 15. Dovolací námitka, že odvolací soud svým postupem odňal dovolatelce právo jednat před soudem, vystihuje z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale podle § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro založení přípustnosti dovolání je tedy taková argumentace právně bezcenná. Srov. k tomu též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněného pod číslem 32/2003 Sb. rozh. obč., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněného pod číslem 40/2015 Sb. rozh. obč. Existenci zmatečnostních vad řízení však zkoumá dovolací soud u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), takže s tvrzenou zmatečnostní vadou řízení se Nejvyšší soud vypořádá v mezích přípustného dovolání. IV. Důvodnost dovolání 16. Dovoláním namítanou zmatečnostní vadou není řízení postiženo. 17. Usnesení o přerušení řízení je usnesením, kterým se nerozhoduje „o věci samé“ a které soud vydává (může vydat) i bez nařízení jednání (což okresní soud učinil i v této věci) [srov. též § 167 až § 169 o. s. ř.]. K projednání odvolání proti takovému usnesení není povinen nařídit (odvolací) jednání ani odvolací soud, a to právě proto, že jde o usnesení, kterým nebylo rozhodnuto „ve věci samé“ (srov. § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., na který přiléhavě poukázal ve vyjádření k dovolání žalobce). Právo na spravedlivý proces tedy soudy dovolatelce jí popisovaným způsobem neupřely (dovolání je potud zjevně nedůvodné). 18. Dále se Nejvyšší soud zabýval – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním –správností právn