29 Cdo 2716/2013 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2716/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2015 Spisová značka:29 Cdo 2716/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2716.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba Dotčené předpisy:§ 79 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 2. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2716/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně STAV-INVEST střešní systémy s. r. o., se sídlem v Praze 9, Polaneckého 931/12, PSČ 197 03, identifikační číslo osoby 63986361, zastoupené JUDr. Vratislavem Vlčkem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Běluňská 258/68, PSČ 193 00, proti žalovanému P. P., zastoupenému Mgr. Michalem Čížkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Struze 1740/7, PSČ 110 00, o zaplacení částky 793.774 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 392/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2013, č. j. 12 Cmo 452/2012-102, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2013, č. j. 12 Cmo 452/2012-102, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. září 2011, č. j. 23 Cm 392/2010-40, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 793.774 Kč s 6% úrokem od 14. října 2010 do zaplacení (výrok I.), v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 6% úroku z částky 793.774 Kč za dobu od 4. května 2007 do 13. října 2010, řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že: 1) Žalobkyně se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 12. listopadu 2010 domáhala po žalovaném plnění ze směnky vlastní, vystavené dne 4. května 2007, znějící na směnečný peníz 1.000.000 Kč, se splatností dne 14. října 2010 (dále též jen „sporná směnka“), přičemž podle tvrzení obsažených v žalobě měla spornou směnku vystavit společnost OPTISTAV, s. r. o. (dále též jen „společnost O“) a žalovaný měl za zaplacení směnky převzít směnečné rukojemství. Spolu se žalobou předložila žalobkyně soudu v prvopisu také spornou směnku. 2) Podáním ze dne 30. května 2011 žalobkyně navrhla, aby soud připustil změnu žaloby „záležející ve změně skutkového stavu, oproti jeho vylíčení v návrhu“, s tím, že za výstavce sporné směnky je třeba (vzhledem k tomu, že otisk razítka s obchodní firmou společnosti O je na sporné směnce umístěn až pod podpisem žalovaného) považovat žalovaného. 3) Soud prvního stupně usnesením vyhlášeným při jednání konaném dne 9. června 2011 změnu žaloby „spočívající v tom, že žalobkyně se domáhá proti žalovanému požadovaného plnění z předmětné směnky nikoli z titulu směnečného rukojemství, ale z titulu vystavení směnky“, připustil. 4) Sporná směnka byla vyhotovena na předtištěném formuláři, doplněném rukou psanými údaji. V pravé dolní části listiny je pod předtištěným údajem „výstavce“ uvedeno jméno a příjmení žalovaného, identifikační číslo společnosti O a adresa jejího tehdejšího sídla, pod těmito údaji je pak umístěn nečitelný podpis, pod nímž je otištěno razítko společnosti O, obsahující shodné údaje (obchodní firmu, adresu sídla a identifikační číslo osoby) s těmi, jež byly vypsány u jména a příjmení žalovaného. Vlevo od podpisu výstavce je pak na sporné směnce umístěn další podpis, a to bez uvedení údajů blíže označujících jednající osobu. Na takto ustaveném základě odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žaloba není důvodná. Podle odvolacího soudu je ze způsobu umístění podpisu výstavce a jeho „grafické úpravy“ zřejmé, že výstavcem sporné směnky je společnost O, nikoli žalovaný (jak nesprávně dovodil soud prvního stupně). Tomuto závěru přitom nasvědčuje nejen umístění otisku razítka (obsahujícího údaje obchodní firmy, identifikačního čísla a sídla) společnosti O u podpisu výstavce, ale rovněž uvedení shodných údajů (identifikačního čísla a adresy sídla této právnické osoby) u vyznačeného jména a příjmení osoby jednající jménem společnosti O. V této souvislosti odvolací soud rovněž odkázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 19. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 1225/2008. Jelikož žalobkyně se po „provedené“ změně žaloby domáhala zaplacení směnky po žalovaném pouze jako výstavci směnky, jímž žalovaný není, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení (níže označených) otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dále na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že změnil rozsudek soudu prvního stupně výlučně na základě odlišného právního názoru ohledně postavení žalovaného na sporné směnce (tedy otázky, zda je žalovaný ze směnky zavázán jako její výstavce či jako směnečný rukojmí), aniž by ovšem předtím žalobkyni poučil o tom, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle právního názoru zastávaného žalobkyní a aniž by ji vyzval, aby v potřebném rozsahu doplnila vylíčení rozhodných skutečností. V poměrech dané věci měl odvolací soud výše uvedeným způsobem postupovat tím spíše, že žalobkyně takové skutečnosti tvrdila již v žalobě a následně je změnila jen „v návaznosti na postup soudu prvního stupně“. Jestliže tak odvolací soud neučinil, zatížil řízení vadou, jeho rozhodnutí bylo pro dovolatelku zcela nepředvídatelné a odporující zásadě hospodárnosti a dvojinstančnosti řízení. Podle dovolatelky tak odvolací soud postupoval v rozporu „s výkladem procesního práva“ přijatým Nejvyšším soudem např. v rozsudku ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 850/2001 (jde o rozhodnutí uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2003, pod číslem 209), nebo v rozsudku ze dne 15. září 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005. Dovolatelka dále poukazuje na skutečnost, že na sporné směnce se nachází dva podpisy žalovaného, přičemž otázka, v jakém postavení je žalovaný ze sporné směnky zavázán, je výlučně otázkou právní (otázkou právního posouzení nároku žalobkyně). Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, že žalovaný není výstavcem směnky, nemohl jen z tohoto důvodu žalobu zamítnout. Ať již by druhý podpis žalovaného na sporné směnce měl být podpisem dalšího výstavce nebo podpisem směnečného rukojmího, vždy by takový podpis žalovaného zavazoval jako přímého směnečného dlužníka, čemuž také odpovídal žalobkyní navrhovaný žalobní petit. Za správné ostatně dovolatelka nemá ani úvahy odvolacího soudu o tom, v jakém postavení žalovaný spornou směnku podepsal. Odvolacím soudem zmiňované údaje uvedené na směnce (otisk razítka společnosti O a její identifikační číslo) nemohou podle dovolatelky „narušit materiální závaznost (kteréhokoli) podpisu žalovaného, který takto zavazuje žalovaného v postavení výstavce směnky“. Potud neshledává přiléhavým ani odkaz odvolacího soudu na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1225/2008, jež byly učiněny „ve skutkově nikoli zcela totožné věci“. Na posuzovaný případ naopak podle dovolatelky dopadá závěr vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Odo 1620/2006 (jde o rozhodnutí uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2009, pod číslem 71), podle kterého podpis právnické osoby na směnce musí obsahovat označení právnické osoby, která právní úkon činí; není-li tomu tak, nelze považovat podpis fyzické osoby – statutárního orgánu (člena statutárního orgánu) právnické osoby na směnce za podpis osoby právnické. Právě o takovou situaci přitom jde – jak je zřejmé z obsahu sporné směnky – v projednávané věci. Z uvedených důvodů dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje, popř. jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, popř. zamítnout jako nedůvodné, když odvolací soud posoudil dovolatelkou předestřené otázky v souladu