29 Cdo 272/2011 — Nejvyšší soud

29 Cdo 272/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 5. 2012 Spisová značka:29 Cdo 272/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.272.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Družstvo Dotčené předpisy:§ 242 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:14. 6. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 272/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a/ Ing. L. C., , a b/ H. K., obou zastoupených JUDr. Zitou Krásnou, advokátkou, se sídlem v Brně, Gorkého 11, PSČ 602 00, za účasti Bytového družstva Drobného 56, Brno, se sídlem v Brně, Drobného 316/56, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26892073, zastoupeného JUDr. Marií Karasovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Úvoz 39, PSČ 602 00, o neplatnost usnesení členské schůze družstva, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 136/2003, o dovolání Ing. Ladislava Coufala proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci zedne13. července2010, č. j. 8 Cmo 186/2009-320, ve znění usnesení ze dne 8. prosince 2010, č. j. 8 Cmo 186/2009-388, takto: I. Dovolání se v části, jíž byl napaden třetí výrok usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. července 2010, č. j. 8 Cmo 186/2009-320, ve znění usnesení ze dne 8. prosince 2010, č. j. 8 Cmo 186/2009-388, odmítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 16. ledna 2009, č. j. 9 Cm 136/2003-191, Krajský soud v Brně vyslovil na návrh navrhovatele a/ neplatnost usnesení členské schůze Bytového družstva Drobného 56, Brno (dále jen „družstvo“) konané dne 17. srpna 2003 (dále jen „členská schůze“) přijatých k bodům 3 a 5 programu této schůze (výrok I.), zamítl návrh navrhovatele a/ na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého k bodu 7 programu členské schůze (výrok II.), zamítl návrh navrhovatele b/ na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých k bodům 3, 5 a 7 programu členské schůze (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výroky IV. až VII.). Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením zastavil pro zpětvzetí odvolání odvolací řízení o odvolání navrhovatele a/ směřujícího proti výroku VI. a o odvolání navrhovatele b/ směřujícího proti výroku VII. usnesení soudu prvního stupně (výrok první), změnil výrok I. usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh navrhovatele a/ na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze přijatých k bodům 3 a 5 programu členské schůze se zamítá (výrok druhý), potvrdil výrok III. usnesení soudu prvního stupně (výrok třetí), rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok čtvrtý) a o nákladech odvolacího řízení (výrok pátý a šestý). Soudy vyšly z toho, že: 1/ Dne 17. srpna 2003 se konala členská schůze družstva, jíž se osobně zúčastnili též oba navrhovatelé. Proti usnesením přijatým členskou schůzí navrhovatelé v průběhu jejího konání nevznesli žádné námitky. 2/ Dopisem ze dne 12. září 2003 adresovaným předsedkyni družstva R. K. Ing. L C.vznesl námitky proti usnesením přijatým členskou schůzí družstva. Dopis předal k poštovní přepravě dne 15. září 2003. 3/ Dopisem ze dne 15. září 2003 adresovaným předsedkyni družstva R. K. vznesl námitky proti usnesením přijatým členskou schůzí družstva též H. K.. Dopis předal k poštovní přepravě dne 16. září 2003. 4/ R.K. vyzvedla obě uložené zásilky obsahující námitky navrhovatelů proti usnesením členské schůze družstva dne 29. září 2003. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel b/ neprokázal, že námitky proti usnesením přijatým členskou schůzí družstvu oznámil. O skutečnosti, že námitky družstvu oznámil navrhovatel a/, však není mezi účastníky sporu, a proto soud jeho návrh věcně projednal. Odvolací soud naproti tomu uzavřel, že navrhovatelé neprokázali, že námitky proti napadeným usnesením členské schůze uplatnili včas. Oba navrhovatelé se členské schůze zúčastnili, avšak o zaprotokolování námitek žádný z nich nepožádal, nýbrž tyto odeslali předsedkyni družstva dne 15. září 2003, resp. 16. září 2003, tedy na samé hranici možného očekávání, že budou doručeny v zákonné jednoměsíční lhůtě. Převzala-li R. K. (předsedkyně družstva) dané námitky až 29. září 2003, byly dle názoru odvolacího soudu družstvu, resp. jeho představenstvu, oznámeny po uplynutí zákonem stanovené jednoměsíční lhůty, neboť tato uplynula dne 17. září 2003. Navrhovatel a/ napadl druhý a třetí výrok usnesení odvolacího soudu dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/, b/ i c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje přitom dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolatel namítá, že řízení před soudem prvního stupně je stiženo „řadou procesních pochybení (např. sloučení věcí, nařízení vypracování znaleckého posudku v době jejich sloučení, vadné obesílání účastníků k jednání, nesprávné vyúčtování přeplatků, resp. záloh na vypracování znaleckého posudku v jiné právní věci, atp.)“, z nichž každá dle jeho názoru mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud pak dle dovolatele „veden snahou tato pochybení eliminovat postupoval tak, aby ze svého rozhodování vyloučil výroky z rozhodnutí prvoinstančního soudu svědčící pro shora citovaná pochybení a nepřiměřeným způsobem měl žalobce ke zpětvzetí některých částí odvolání. Na přípis právní zástupkyně žalobců ze dne 14. července 2010 pak žádným způsobem nereagoval“. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož námitky nebyly uplatněny včas. Namítá, že na členské schůzi navrhovatelé vyjádřili již dříve vznesené námitky proti přijatým usnesením, ale „formálně pak námitky nebyly zaprotokolovány“. Uvádí, že písemné námitky oba navrhovatelé předali České poště k přepravě již 12. září 2003, resp. 15. září 2003, nikoliv 15. a 16. září 2003, a v zákonné lhůtě byly tyto již v dispozici adresáta, neboť „Česká pošta dle ustálené a zavedené praxe nejpozději 15. září 2003 a 16. září 2003 vyrozuměla předsedkyni družstva o uložení zásilky“. Výklad pojmu „oznámit“ [námitky družstvu], jenž provedl odvolací soud, je dle názoru dovolatele nepřípustně rozšiřující, neboť při jeho akceptaci by daná zákonná lhůta byla téměř vždy krácena v závislosti na obstrukčním jednání družstva a v určitých případech (jako je tomu dle názoru dovolatele i v projednávané věci) by mohlo být členovi družstva právo na zákonnou obranu jednáním družstva úplně odňato. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř. Zkoumání, zda dovolání je - objektivně - přípustné podle uvedených ustanovení, však předchází - ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 240 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako další níže uvedená rozhodnutí (není-li uvedeno jinak), na webových stránkách tohoto soudu, či ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, jakož i mnohá další rozhodnutí Nejvyššího soudu). V projednávané věci dovolatel není subjektivně legitimován k napadení třetího výroku usnesení odvolacího soudu, neboť jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně v části, jíž byl zamítnut návrh navrhovatele b/, nikoliv dovolatele. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. b/ o. s. ř. odmítl. Dovolání proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., není však důvodné. Dovolatelem namítané vady řízení se vztahují k postupu soudu ve věci určení výše dalšího členského vkladu (sp. zn. 9 Cm 34/2004), jež byla (dočasně) spojena ke společnému řízení s projednávanou věcí, avšak usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. července 2008 (č. l. 168 spisu) byla vyloučena k samostatnému řízení. Bylo-li napadeným rozhodnutím odvolacího soudu rozhodnuto (pouze) o neplatnosti usnesení členské schůze družstva, nikoliv o určení výše dalšího členského vkladu, nemohou mít tvrzené vady řízení na správnost rozhodnutí odvolacího soudu žádný vliv a důvodnost dovolání v projednávané věci založit nemoho