29 Cdo 2757/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2757/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2024 Spisová značka:29 Cdo 2757/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.2757.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Postoupení pohledávky Odstoupení od smlouvy Žaloba určovací Procesní nástupnictví Účastníci řízení Dotčené předpisy:§ 80 o. s. ř. § 14 odst. 2 ZKV ve znění do 31.12.2000 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 12. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.02.2025IV.ÚS 506/25 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost26. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2757/2023-447 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce AGIRA-CREDIT s. r. o., se sídlem v Ostravě, 28. října 854/258, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 26862182, zastoupeného Mgr. Ing. Lindou Švancarovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, PSČ 602 00, proti žalovaným 1/ M.A.M. s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25339478, 2/ PARES s. r. o., se sídlem v Prušánkách č. p. 328, PSČ 696 21, identifikační číslo osoby 47911077, a 3/ G. H., zastoupené Mgr. Ing. Klárou Bunovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, PSČ 639 00, o určení existence zástavního práva, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 214/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2023, č. j. 16 Co 5/2023-417, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit třetí žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce. III. Ve vztahu mezi žalobcem a prvním a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 3. srpna 2022, č. j. 4 C 214/2001-383, ve znění opravného usnesení ze dne 10. listopadu 2022, č. j. 4 C 214/2001-390, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že zástavní právo, které vzniklo vkladem do katastru nemovitostí Katastrálního úřadu ve XY, č. j. V 2 66/95, s právními účinky vkladu ke dni 17. ledna 1995, ve prospěch zástavního věřitele Interpreter Investment Co, akciová společnost (dále jen „společnost I“), k nemovitostem průmyslovému objektu na pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, zastavěné ploše, průmyslovému objektu na pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, zastavěné ploše, vše v katastrálním území XY (dále jen „nemovitosti“), na základě smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené dne 16. ledna 1995 k zajištění pohledávky ve výši 9 030 000 Kč (dále jen „pohledávka“) existuje (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku). 2. Šlo o v pořadí čtvrté rozhodnutí soudu prvního stupně. 3. První rozhodnutí – rozsudek ze dne 14. října 2004, č. j. 4 C 214/2001-59, jímž byla žaloba zamítnuta, zrušil k odvolání původního žalobce (správce konkursní podstaty společnosti I) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. listopadu 2010, č. j. 16 Co 431/2008-126, druhé rozhodnutí – rozsudek ze dne 22. května 2013, č. j. 4 C 214/2001-200, jímž byla žaloba (opět) zamítnuta, zrušil k odvolání žalobce (AGIRA-CREDIT s. r. o.) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. července 2016, č. j. 16 Co 416/2013-217, a třetí rozhodnutí – rozsudek ze dne 7. dubna 2017, č. j. 4 C 214/2001-242, jímž soud prvního stupně žalobě vyhověl, k dovolání třetí žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. září 2021, sp. zn. 29 Cdo 3801/2019, zrušil společně s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. května 2019, č. j. 16 Co 329/2017-273, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Soud prvního stupně uvedl, že i přes poskytnuté poučení postupem podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nebyla žalobcem předestřena žádná nová skutečnost, která by jakkoliv ovlivnila závěry, jež učinil ve zrušujícím rozsudku Nejvyšší soud. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo-li správcem konkursní podstaty od smlouvy o postoupení pohledávky platně odstoupeno, není žalobce nositelem hmotněprávního nároku a není tak ani věcně legitimován k podání žaloby. Jestliže je zajištění vázáno na tuto pohledávku, nemůže nezávisle na ní existovat její zajištění. Původní právní jednání spočívající v tvrzeném odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky, jež učinil právní předchůdce žalobce (Mgr. Radslav Janeček jako správce konkursní podstaty společnosti I) ve vztahu k prvnímu žalovanému dne 23. srpna 2000, tak nemohlo vyvolat zamýšlené právní účinky a za těchto okolností se právní předchůdce žalobce mohl domáhat toliko zaplacení úplaty za postoupení pohledávky. Postupovaná pohledávka pak nemohla být platně převedena na žalobce v rámci dobrovolné dražby ze dne 15. srpna 2005. 5. Dále soud prvního stupně, vycházeje ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu, uzavřel, že na základě dohody o narovnání zaniklo zástavní právo. Dospěl totiž k závěru, že uzavření dohody o narovnání nebylo v rozporu s dobrými mravy, respektive nebylo zjevným zneužitím práva. Soud prvního stupně nezjistil žádnou okolnost, která by toto jednání v rozporu s dobrými mravy osvědčovala. 6. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). 7. Odvolací soud, cituje § 80 o. s. ř., § 14 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 24. října 2000 (dále jen „ZKV“), § 151g, § 572 odst. 2 a 3, § 585 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalobce není aktivně věcné legitimován k podání žaloby, jakož i v tom, že v řízení bylo prokázáno, že zástavní právo zaniklo na základě dohody o narovnání uzavřené mezi prvním žalovaným a původním třetím žalovaným J. H. dne 8. července 1998, přičemž uvedenou dohodu nelze hodnotit jako simulovaný právní úkon pro zjevné zneužití práva, které by bylo v rozporu s dobrými mravy. Dohoda o narovnání je projevem autonomie vůle stran, jejímž smyslem a účelem z logiky věci byl zánik zástavního práva, a bylo by absurdní vycházet při posuzování platnosti projevené vůle stran z toho, že strany se při uzavírání dohody nechovaly logicky. Ve shodě se soudem prvního stupně pak odvolací soud považoval za nadbytečné posuzovat, zda k zániku zástavního práva došlo též splynutím osoby zástavního věřitele a zástavního dlužníka. 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázek procesního a hmotného práva, z nichž jedna v rozhodování soudu dosud nebyla vyřešena a druhá „by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Třetí žalovaná se ve vyjádření k dovolání ze dne 14. srpna 2023 ztotožnila se závěry napadeného rozhodnutí a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto či zamítnuto. 10. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 11. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 12. Učinil tak proto, že v řešení první z dovolatelem předestřených otázek (možnosti správce konkursní podstaty odstoupit od smlouvy o postoupení pohledávky podle § 14 odst. 2 ZKV), napadené rozhodnutí odpovídá závěrům formulovaným v této věci Nejvyšším soudem ve zrušujícím rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3801/2019, na kterých nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání. 13. Přitom platí, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Dovolací soud je totiž vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných, než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (sro