29 Cdo 282/2021 — Nejvyšší soud

29 Cdo 282/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 12. 2022 Spisová značka:29 Cdo 282/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.282.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Škoda Insolvenční návrh Insolvenční řízení Dotčené předpisy:§ 97 IZ. § 147 IZ. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 282/2021-596 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce BOHEMIA ENERGY entity s. r. o., se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27386732, zastoupeného Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, se sídlem v Praze, 28. října 767/12, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ JONAZA TRADING LIMITED, se sídlem v Nikósii, Stasinou & Boumpoulinas 3, 1060, Kyperská republika, registrační číslo HE 190247, a 2/ VIVID LEGAL s. r. o., se sídlem v Bratislavě, Plynárenská 7/A, PSČ 821 09, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36807915, oba zastoupeni JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem, se sídlem v Praze, Pacovská 2104/1, PSČ 140 00, o náhradu škody ve výši 2 000 000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 55/2014, o dovolání žalobce a žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. září 2020, č. j. 13 Cmo 23/2019-549, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Dovolání žalovaných se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze soudu dne 15. července 2014 se žalobce (BOHEMIA ENERGY entity s. r. o.) domáhal po žalovaných (JONAZA TRADING LIMITED a VIVID LEGAL s. r. o.) společně a nerozdílně zaplacení částky 57 507 847,50 Kč. Podáním ze dne 30. ledna 2018 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 55 507 847,50 Kč; usnesením ze dne 9. února 2018, č. j. 35 Cm 55/2014-322, soud prvního stupně řízení v tomto rozsahu zastavil. 2. Podle žalobních tvrzení žalovaná částka představuje nemajetkovou újmu a škodu, která žalobci vznikla tím, že dne 27. března 2014 podal druhý žalovaný (jako poskytovatel právních služeb) u insolvenčního soudu insolvenční návrh, v němž byl žalobce označen jako dlužník a první žalovaný jako navrhovatel. Insolvenční návrh byl vadný, když nebyl navrhovatelem podepsán kvalifikovaným způsobem. Výši jednotlivých nároků žalobce upřesnil u jednání dne 11. dubna 2018 tak, že (po částečném zpětvzetí žaloby) požaduje po žalovaných nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč a dále vzniklou škodu ve výši 1 000 000 Kč (z toho 299 552,50 Kč jako skutečnou škodu a 700 447,50 Kč jako ušlý zisk). 3. První rozhodnutí soudu prvního stupně ̶ rozsudek ze dne 11. dubna 2018, č. j. 35 Cm 55/2014-335, jímž soud zamítl žalobu o zaplacení částky 2 000 000 Kč a rozhodl o nákladech řízení, k odvolání žalobce i žalovaných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. září 2018, č. j. 13 Cmo 17/2018-371, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto usnesení odvolací soud konstatoval, že z hlediska dopadů do poměrů dlužníka nelze činit rozdíl mezi insolvenčním návrhem, jenž byl odmítnut, a insolvenčním návrhem, k němuž nemělo být přihlédnuto z důvodu absence podpisu, ale který byl přesto zveřejněn v insolvenčním rejstříku. Nepříznivé účinky vyvolané tím v poměrech dlužníka jsou totiž identické. Vina insolvenčního navrhovatele spočívá v tom, že učinil procesní úkon, jehož formální nedostatek sice soud přehlédl, ale z hlediska vůle účastníka směřoval k zahájení insolvenčního řízení. 4. V pořadí druhým rozsudkem ze dne 27. května 2019, č. j. 35 Cm 55/2014-477, soud prvního stupně: [1] Uložil žalovaným zaplatit žalobci částku 924 658,70 Kč s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (bod I. výroku). [2] Zamítl žalobu o zaplacení další částky 1 075 341,30 Kč (bod II. výroku). [3] Uložil žalobci zaplatit každému z žalovaných náhradu nákladů řízení v částce 348 098 Kč (bod III. výroku). 5. Soud prvního stupně – odkazuje na závěry odvolacího soudu vyslovené v usnesení ze dne 12. září 2018 a vycházeje z ustanovení § 147 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dovodil, že žaloba je důvodná co do základu. Uvedl, že žalovaní mají odpovědnost za škodu ve smyslu § 2909 až § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), kdy jde o odpovědnost subjektivní, k jejímuž vzniku se vyžaduje zavinění alespoň ve formě nevědomé nedbalosti. Po rozsáhlém dokazování k výši žalobcem uplatněných nároků soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci vznikla skutečná škoda v celkové výši 124 211,20 Kč představující náklady právního zastoupení v souvislosti se zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu. V důsledku insolvenčního řízení žalobci dále ušel zisk ve výši 11 925 364,93 Kč a informací o zahájení insolvenčního řízení bylo poškozeno dobré jméno žalobce, za což mu přísluší finanční náhrada ve výši 100 000 Kč. 6. K odvolání žalobce a žalovaných Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem: [1] Změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku tak, že se žaloba ohledně částky 924 658,70 Kč zamítá (první výrok). [2] Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu II. výroku (druhý výrok). [3] Nepřiznal žalovaným náhradu nákladu řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). 7. Odvolací soud nejprve korigoval (své) předchozí závěry o naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu. Cituje ustanovení § 147 insolvenčního zákona a odkazuje na označenou judikaturu Nejvyššího soudu, odvolací soud uzavřel, že v dané věci není dán základní předpoklad odpovědnosti žalovaných jako insolvenčních navrhovatelů za škodu nebo jinou újmu vzniklou podáním insolvenčního návrhu, neboť insolvenční řízení nebylo skončeno žádným ze způsobů uvedených v § 147 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. K insolvenčnímu návrhu, jenž nebyl opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, se totiž nemělo přihlížet. Podle odvolacího soudu není dána ani příčinná souvislost mezi podáním insolvenčního návrhu a vznikem škody. Podání insolvenčního návrhu nebylo bezprostřední příčinou vzniku škody. Touto příčinou byl nesprávný postup insolvenčního soudu, který zveřejnil insolvenční návrh a vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku. Žalovaní tedy nejsou nositeli odpovědnosti za žalobcem tvrzenou škodu. Navíc druhý žalovaný nebyl ani insolvenčním navrhovatelem, když vystupoval jen jako jeho zmocněnec. 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobce i žalovaní. 9. Žalobce v dovolání namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil v tom duchu, že žalobě v celém rozsahu vyhoví, případně je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 10. Přípustnost dovolání žalobce vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, jakož i otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 11. Jako dosud neřešené předkládá Nejvyššímu soudu tyto otázky: [1] Má osoba, proti které byl podán insolvenční návrh, k němuž se na základě rozhodnutí odvolacího soudu nepřihlíží proto, že nebyl opatřen úředně ověřeným podpisem navrhovatele, vůči navrhovateli právo na náhradu škody nebo jiné újmy dle § 147 insolvenčního zákona, a to v situaci, kdy insolvenční návrh byl po dobu několika měsíců zveřejněn v insolvenčním rejstříku a navrhovatel byl v insolvenčním řízení aktivní a usiloval o zjištění úpadku? [2] Vylučuje vztah příčinné souvislosti mezi vznikem škody a vadným podáním insolvenčního návrhu okolnost, že insolvenční soud oznámil zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku i přes vady insolvenčního návrhu, pro které by se nemělo k insolvenčnímu návrhu přihlížet? [3] Je zástupce, který za insolvenčního navrhovatele podal insolvenční návrh, s insolvenčním navrhovatelem solidárně spoluodpovědný za škodu podle § 147 insolvenčního zákona, a to v situaci, kdy k podání insolvenčního návrhu byla využita zahraniční osoba, vůči níž se nemůže dlužník účinně domoci náhrady škody? [4] Je odvolací soud vázán právním názorem obsaženým v jeho dříve vydaném meritorním rozhodnutí v téže věci? 12. Jako vyřešenou v rozporu s rozhodov