29 Cdo 2856/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2856/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2024 Spisová značka:29 Cdo 2856/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.2856.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnka Bezprávná výhrůžka Námitky Dotčené předpisy:§ 101 předpisu č. 99/1963 Sb. § 175 předpisu č. 99/1963 Sb. § 268 odst. 1 písm. h) předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:5. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2856/2023-181 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce J. J., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem, se sídle v Brně, Marešova 304/12, PSČ 602 00, proti žalovanému P. Č., zastoupenému JUDr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Veverkova 1101/1, PSČ 170 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 47/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2023, č. j. 12 Cmo 163/2022-129, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2023, č. j. 12 Cmo 163/2022-129, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou (spojenou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu) došlou Městskému soudu v Praze dne 9. dubna 2021 se žalobce (J. J.) domáhal vůči žalovanému (P. Č.) zaplacení směnky vlastní vystavené žalovaným dne 13. února 2020 na směnečnou sumu 50.000,- Kč, dvou směnek vlastních vystavených žalovaným dne 18. června 2020 na směnečné sumy 50.000,- Kč a směnky vlastní vystavené žalovaným dne 6. listopadu 2020 na částku 5.000,- Kč, které žalovaný ve lhůtě splatnosti neuhradil. Směnečným platebním rozkazem ze dne 17. května 2021, č. j. 37 Cm 47/2021-14, Městský soud v Praze uložil žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 155.000,- Kč s 6% úrokem z částky 50.000,- Kč od 31. března 2020 do zaplacení, s 6% úrokem z částky 105.000,- Kč od 1. ledna 2021 do zaplacení, směnečnou odměnu 516,66 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 31.069,- Kč. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky, v nichž namítal „neplatnost“ směnek, s tím, že tyto byly žalobcem přijaty s vědomím, že jediným příjmem žalovaného byla částka 9.000,- Kč placená žalobcem za pronájem pokoje v bytě žalovaného. Směnky byly vystaveny pod nátlakem a v nouzi, která byla způsobena „pandemickým stavem, neuhrazením závazků vůči osobě žalovaného plynoucích z darovací smlouvy se třetí osobou a nátlakem ze strany žalobce, který směnkami podmiňoval prodloužení nájemní smlouvy“ (v případě nevystavení směnek by se žalovaný ocitl v době pandemie bez jakéhokoli příjmu). Proti jedné ze směnek vystavených 18. června 2020 „nebylo žalobcem poskytnuto žádné plnění a tato byla vylákána jako krytí nákladů spojených s případným vymáháním směnek soudní cestou“; žalobce si tak nechával náhrady hradit dvakrát, jde o nezákonné obohacení a uplatnění směnky v rozporu s dohodou. Proti druhé směnce z téhož data bylo poskytnuto částečné plnění ve výši 29.210,- Kč a zbytek částky nebyl (v rozporu s dohodou) vyplacen. Dále žalobce „zanechal ve smluvní rovině nájmu nemalý dluh na službách a vybavení pokoje, který měl v nájmu; tento dluh mu byl nabídnut k vyrovnání proti částkám, které skutečně zapůjčil“. Jelikož směnky byly vystaveny za podmínek, které nejsou v souladu se zněním českých zákonů a jsou uplatněny v rozporu s dohodou, požadoval, aby je soud označil za neplatné a směnečný platební rozkaz zrušil. Rozsudkem ze dne 19. ledna 2022, č. j. 37 Cm 47/2021-35, Městský soud v Praze ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti (výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů námitkového řízení částku 22.960,77 Kč (druhý výrok). Přitom v důvodech rozsudku k dosavadnímu průběhu řízení předeslal, že předvolání k jednání (19. ledna 2022) bylo žalovanému doručeno 14. října 2021. Dne 18. ledna 2022 žalovaný požádal o odročení jednání „do data vhodného k dokončení očkování“; doložil doklad o očkování dne 18. ledna 2022 a uvedl, že musí dodržovat po dobu 48 hodin klidový režim. Žádosti o odročení soud prvního stupně nevyhověl a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného; zdůraznil, že žalovaný měl (vzhledem k datu doručení předvolání k jednání) tři měsíce na to, aby očkování absolvoval, a „svoji náhlou nutkavost nechat se očkovat mohl přesunout na jiný termín“; přitom pandemická situace v České republice trvala od počátku roku 2020. Žalovaný nedoložil ani (tvrzenou) diagnózu chronické rozedmy plic, ani lékařskou zprávu o tom, že musí po očkování 48 hodin odpočívat; byl-li by skutečně „zařazen do rizikové skupiny“ (pro účely očkování), byl by očkován již dříve (přednostně). Dále soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení čl. I. § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – dospěl k následujícím závěrům: a) Námitka nedostatečného příjmu není důvodná, když žalobce neprokázal, že by byl invalidní osobou, která není schopna si zajistit vlastní příjem, ani neuvedl, že by byl veden jako uchazeč o zaměstnání. b) Námitka „nouze a vystavení směnky pod nátlakem“ je nedůvodná; žalovaný neuvedl, jak tvrzený pandemický stav způsobil jeho nouzi (nouzi neprokázal). Tvrdil-li, že nouze byla způsobena pandemickým stavem, takový stav sám o sobě neznamená, že všechny osoby, které jsou schopny pracovní činnosti, přestanou pracovat. Jde-li o tvrzený „nátlak“, z vyjádření žalovaného plyne, že on byl pronajímatelem a žalobce nájemcem, přičemž nájemní smlouva neobsahuje žádné ujednání, které by bylo možno vyhodnotit jako šikanózní (netvrdil ani, že by s žalobcem vedl spor ohledně obsahu nájemní smlouvy). c) Tvrzení ohledně poskytnutí částečného plnění žalovaný neprokázal; vzhledem k závěrům formulovaným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006 (uveřejněném pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ‒ dále jen „R 31/2008“), nemohl žalovaný provést (po vydání směnečného platebního rozkazu) ani zápočet na směnečnou sumu. Námitky vztahující se k dluhům žalobce „na službách a vybavení pokoje“ vyhodnotil jako neprojednatelné, když z jejich obsahu není zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a současně na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Jelikož žádná z námitek nebyla způsobilá „přivodit zjištění“, že směnečný platební rozkaz byl vydán (byť jen částečně) neoprávněně, ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. března 2023, č. j. 12 Cmo 163/2022-129, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 23.290,10 Kč (druhý výrok). Odvolací soud ‒ vycházeje z ustanovení čl. I. § 28 odst. 1, § 48, § 75 a § 78 odst. 1 směnečného zákona – předeslal, že žalobce uplatil právo ze 4 (platných) směnek vlastních, a to vůči žalovanému jako jejich výstavci (přímému dlužníku ze směnek). Ve vztahu k uplatněným námitkám současně (s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu) připomenul, že předmětem projednání mohly být jen odůvodněné námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu, tj. námitky, které jednoznačně a nezaměnitelně vymezují skutek, o který se obrana opírá. V rozsahu, v němž se žalovaný bránil absencí příjmu, dluhem na službách a vybavení pokoje, vystavením směnek v rozporu se zněním českých zákonů, uplatněním směnek s rozporu s dohodou a neplatností směnek, vyhodnotil odvolací soud námitky žalovaného jako neprojednatelné, když neobsahují žádná konkrétní skutková tvrzení, která by bylo možno považovat za obranu proti povinnosti směnku zaplatit (není v nich uveden důvod neplatnosti směnek, obsah dohody týkající se uplatnění směnek ani konkrétní výše dluhu na službách a vybavení pokoje, včetně toho, za jaké období dluh vznikl a kdy se stal splatným). Námitku, podle níž „žalobce“ na jednu ze směnek vystavených 18. června 2020 „neposkytl žádné plnění“ a na druhou plnil jen ve výši 29.210,- Kč, žalovaný neprokázal; tím, že se nedostavil k jednání, se dobrovolně vzdal práva být ze strany soudu prvního stupně poučen podle ustanovení § 118a odst. 3 a § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dále odvolací soud neshledal opodstatněnou ani námitku, podle níž žalovaný vystavil směnky „pod nátlakem a v nouzi“, tj. námitku existence okolnosti vylučující svobodnou vůli jednajícíh