29 Cdo 2873/2015 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2873/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 12. 2016 Spisová značka:29 Cdo 2873/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2873.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společník Společnost s ručením omezeným Prodlení dlužníka Prodlení věřitele Dědění Dotčené předpisy:§ 150 obch. zák. § 365 obch. zák. § 370 obch. zák. § 4 předpisu č. 254/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 3. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2873/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky Mgr. Z. V., zastoupené JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Dejvická 306/9, PSČ 160 00, za účasti společnosti PAMCO, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Na Strži 28/241, PSČ 14000, identifikační číslo osoby 49614151, zastoupené JUDr. Oldřichem Godyckim, advokátem, se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, PSČ 440 01, o zaplacení 411.411 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 ECm 119/2012, o dovolání společnosti PAMCO, spol. s r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2015, č. j. 14 Cmo 373/2013-87, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2015, č. j. 14 Cmo 373/2013-87, se s výjimkou té části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2013, č. j. 28 ECm 119/2012-51, v části výroku I. o zamítnutí návrhu na zaplacení 73.222,60 Kč, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. června 2013, č. j. 28 ECm 119/2012-51, zamítl „návrh navrhovatelky, aby byla společnost PAMCO, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 49614151 (dále jen „společnost“), „povinna zaplatit navrhovatelce 411.411 Kč“. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Dne 10. listopadu 2011 zemřel společník společnosti Ing. P. V. 2) Podle článku 19 a 20 společenské smlouvy se v případě úmrtí společníka obchodní podíl nedědí a přechází na společnost, oprávněné osobě vzniká nárok na vypořádací podíl do tří měsíců od schválení účetní závěrky, kterou byla výše vypořádacího podílu stanovena ke dni úmrtí zemřelého společníka. 3) Dne 10. února 2012 bylo dopisem navrhovatelce oznámeno, že účetní závěrka, kterou byl stanoven vypořádací podíl ve výši 21.294.960 Kč, byla schválena valnou hromadou dne 9. února 2012. 4) Dne 9. května 2012 valná hromada společnosti rozhodla o snížení základního kapitálu společnosti o vklad zemřelého společníka. 5) Usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. července 2012, č. j. 20 D 135/2012-184, byla navrhovatelka ustanovena správkyní dědictví po zemřelém Ing. P. V.. Toto usnesení nabylo právní moci dne 26. července 2012. 6) Dne 31. července 2012 vyzvala navrhovatelka společnost k výplatě vypořádacího podílu ve lhůtě do 8. srpna 2012. 7) Dne 8. srpna 2012 společnost zaplatila vypořádací podíl po zemřelém společníkovi navrhovatelce. Na takto ustaveném základu soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelce návrhem uplatněné právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení za pozdní uhrazení vypořádacího podíl (za období od 10. května 2012 do 8. srpna 2012) nevzniklo. Lhůta „bez zbytečného odkladu“, určená k vyplacení vypořádacího podílu dědicům společníka společnosti s ručením omezeným ustanovením § 150 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“), počala společnosti běžet poté, kdy splnila svou povinnost podle § 113 odst. 5 a 6 obch. zák. Valná hromada společnosti rozhodla o snížení základního kapitálu o vklad zemřelého společníka dne 9. května 2012, lhůta „bez zbytečného odkladu“ tudíž začala běžet dne 10. května 2012. Ovšem, pokračuje soud prvního stupně, „dědictví se nabývá rozhodnutím soudu, přičemž v době od smrti zůstavitele až do pravomocného usnesení soudu o dědictví není jisté, s jakým výsledkem řízení o dědictví skončí, tj. zejména kdo se stane zůstavitelovým dědicem“. Navrhovatelka teprve dopisem ze dne 31. července 2012 oznámila společnosti, že byla ustanovena správkyní dědictví po zemřelém společníkovi a že je oprávněna vypořádací podíl přijmout, přičemž určila společnosti lhůtu do 8. srpna 2012. Společnost se tak do prodlení nedostala. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 3. března 2015, č. j. 14 Cmo 373/2013-87, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovatelce 338.188,40 Kč, jinak je ve zbývajícím rozsahu potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož je splatnost vypořádacího podílu upravena ustanovením § 150 odst. 3 obch. zák., a že lhůta bez zbytečného odkladu počala běžet dnem 10. května 2012. Za přiměřenou pak považoval s ohledem na okolnosti projednávané věci lhůtu 15 dnů; ta uplynula dne 25. května 2012. Následujícím dnem, tj. dne 26. května 2012 se společnost dostala se splněním tohoto svého peněžitého závazku do prodlení podle § 365 obch. zák. a navrhovatelce tak z důvodu prodlení dlužníka náleží zákonný úrok z prodlení za dobu od 26. května 2012 do 8. srpna 2012 ve výši 338.188,40 Kč. Jelikož je podle odvolacího soudu nepochybné, že společnosti byl okruh dědiců znám, nelze jí přisvědčit, že „bylo zapotřebí součinnosti dědiců, když vypořádací podíl bylo možno zaplatit pouze převodem na konkrétní účet“. Při pochybnostech mohla společnost využít institutu soudní úschovy dle § 568 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a vyhnout se tak důsledkům svého prodlení. To však neučinila. Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež má za přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dále uvedených otázek hmotného a procesního práva, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil, popř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatelka Nejvyššímu soudu předestírá následující otázky, jež odvolací soud vyřešil (podle jejího přesvědčení) v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (jde-li o první otázku), resp. jež dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešeny (jde-li o otázky číslo dva až pět), popř. jež jsou v judikatuře Nejvyššího soudu rozhodovány rozdílně (jde-li o šestou otázku): 1) Od kterého okamžiku lze určit dědice a majetek, který je součástí dědictví? 2) Zda právo na vypořádací podíl podle § 150 odst. 1 obch. zák. vzniká v případě smrti společníka jen tomu dědici, kterému bylo soudem v řízení o dědictví „jeho právní nástupnictví k vypořádacímu podílu potvrzeno“. 3) Zda lhůta „bez zbytečného odkladu“ podle § 150 odst. 3. obch. zák. může skončit před pravomocným rozhodnutím soudu o potvrzení nabytí dědictví tohoto vypořádacího podílu, případně před ustanovením správce dědictví. 4) K jakému okamžiku dochází ve smyslu § 150 odst. 3. obch. zák. ke splnění povinnosti dle § 113 odst. 5 a 6 obch. zák., rozhodne-li v zákonné šestiměsíční lhůtě valná hromada o snížení základního kapitálu o vklad zemřelého společníka, avšak v této lhůtě není proces snížení základního kapitálu završen v souladu s § 147 obch. zák. (snížení základního kapitálu není zapsáno do obchodního rejstříku)? 5) Zda doložení skutečnosti, že jim bylo soudem v řízení o dědictví potvrzeno „právní nástupnictví k vypořádacímu podílu“, popř. že byl ustanoven správce dědictví, je nutným spolupůsobením ve smyslu § 370 obch. zák., jehož absence vylučuje prodlení dlužníka podle § 365 obch. zák. 6) Zda je odvolací soud povinen zopakovat důkaz listinami, vyvozuje-li z nich jiná skutková zjištění než soud prvního stupně. Ve vztahu k první otázce dovolatelka poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2002, sp. zn. 30 Cdo 2174/2001, a ze dne 30. července 2013, sp. zn. 30 Cdo 1719/2013, zdůrazňujíc, že podle názoru odvolacího soudu byla navrhovatelka věřitelkou společnosti již ke dni 26. května 2012, bez ohledu na to, že v té době nebylo soudem v řízení o dědictví potvrzeno ani její dědictví a ani to, že vypořádací podíl je součástí dědictví. Podle názoru dovolatelky nemůže lhůta „bez zbytečného odkladu“ podle § 150 odst. 3 obch. zák. skončit dříve, než soud v řízení o dědictví potvrdí dědicům nabytí vypořádacího podílu. Do této doby není osoba ucházející se o dědictví nositelem práv a povinností spadajících do dědictví. Ke čtvrté otázce dovolatelka podotýká, že snížení základního kapitálu společnosti bylo do obchodního rejstříku zapsáno dne 7. listopadu 2012, přičemž do té doby nelze podle § 14