29 Cdo 2929/2024 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2929/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 2. 2026 Spisová značka:29 Cdo 2929/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:29.CDO.2929.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Započtení Započtení pohledávky Právní jednání (o. z.) Právní jednání Zdánlivé právní jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 580 obč. zák. § 1982 o. z. § 3028 odst. 3 o. z. § 553 odst. 1 o. z. § 41 odst. 3 o. s. ř. § 98 o. s. ř. § 216 odst. 1, 2 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 205 písm. f) o. s. ř. § 205a o. s. ř. § 243f odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2929/2024-221 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, proti žalované S. S., zastoupené advokátem Mgr. Pavlem Švestákem, se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, PSČ 787 01, o zaplacení částky 412 632,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 166/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 5. dubna 2018, č. j. 75 Co 334/2017-132, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. dubna 2018, č. j. 75 Co 334/2017-132, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 19. ledna 2017, č. j. 5 C 166/2016-74, Okresní soud v Jeseníku uložil žalované (S. S.) zaplatit žalobci (České spořitelně, a. s.) částku 412 632,30 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Okresní soud (po provedeném dokazování) vyšel z toho, že: [1] Dne 19. dubna 2004 žalobce (jako věřitel a zástavní věřitel na straně jedné) a žalovaná a Z. S. (dále jen „Z. S.“) [jako dlužníci a zástavní dlužníci na straně druhé] uzavřeli jednak smlouvu o hypotečním úvěru ve výši 1 400 000 Kč a jednak (k zajištění pohledávek z této smlouvy) smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti [předmětem zástavy byl pozemek p. č. XY a rodinný dům č. p. XY na něm stojící v katastrálním území XY (dále jen „nemovitosti“) ve společném jmění manželů]. [2] Žalobce úvěr poskytl, ale dlužníci plnili splátky úvěru jen do května 2012. Proto následně (k 30. září 2012) žalobce prohlásil úvěr za předčasně splatný. [3] Usnesením ze dne 2. července 2014, č. j. KSOS 37 INS 5298/2014-A-11, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zjistil úpadek dlužníka Z. S., na jeho majetek prohlásil konkurs a ustanovil insolvenčního správce, který zapsal nemovitosti do soupisu majetkové podstaty. [4] Žalobce (jako zajištěný věřitel) udělil 20. října 2014 insolvenčnímu správci pokyn k přímému prodeji nemovitostí za 1 235 000 Kč s tím, že kupující uhradí daň z převodu nemovitostí. [5] Insolvenční správce požádal 31. října 2014 insolvenční soud o schválení pokynu, insolvenční soud 12. listopadu 2014 zveřejnil pokyn a vyzval k podání námitek. [6] Žalovaná uplatnila námitky podáním ze dne 14. listopadu 2014. [7] Podáním ze dne 20. listopadu 2014 uplatnil námitky další zajištěný věřitel Česká republika – Česká správa sociálního zabezpečení. [8] Usnesením ze dne 1. prosince 2014 schválil insolvenční soud pokyn žalobce. [9] Dne 29. května 2015 oznámil insolvenční správce insolvenčnímu soudu, že (na základě jeho předchozího usnesení) vydal žalobci výtěžek zpeněžení ve výši 1 105 682,95 Kč, který žalobce 1. června 2015 započetl na pohledávku z hypotečního úvěru. Z pohledávky žalobce tak zůstala neuhrazena částka 412 632,30 Kč sestávající z žalobcova nároku na zbytek úroků z úvěru ve výši 190 127,11 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 222 505,19 Kč. [10] Mezi stranami nejsou sporné otázky ohledně úvěrové smlouvy, úvěrových plnění a zůstatku úvěrového dluhu. 3. Podle okresního soudu je (však) mezi stranami sporné, zda lze žalobci přiznat vůči žalované nárok na zbytek neuhrazené úvěrové pohledávky, když v insolvenčním řízení (ve věci dlužníka Z. S.) žalobce jako zajištěný věřitel první v pořadí nepostupoval při správě pohledávky s řádnou péčí a udělil insolvenčnímu správci pokyn [podle § 293 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] ke zpeněžení nemovitostí (formou přímého prodeje třetí osobě) za cenu nižší než obvyklou, čímž zamezil úhradě celé své pohledávky. Okresní soud vyšel z toho, že z důvodu námitek dalšího zajištěného věřitele předložil insolvenční správce žalobcův pokyn ke zpeněžení nemovitostí k posouzení insolvenčnímu soudu, který jej schválil. Insolvenční soud tudíž přezkoumal způsob zpeněžení a neshledal, že by byl nezákonný. Postup žalobce proto není v rozporu s právními normami a obrana žalované není důvodná. Z důvodu projednání námitek a schválení pokynu insolvenčním soudem okresní soud nezkoumal obvyklou hodnotu nemovitostí. 4. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 5. dubna 2018, č. j. 75 Co 334/2017-132, potvrdil rozsudek okresního soudu (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 5. Odvolací soud dospěl k závěru, že posouzení věci okresním soudem je správné a okresní soud se vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi. K námitce žalované, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl (označené) navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, odvolací soud uvedl, že těmito důkazy by tvrzení žalované o odpovědnosti žalobce za škodu nemohlo být prokázáno a žalovanou navržené důkazy jsou (tak) nadbytečné, neboť všechny rozhodné skutečnosti (pro posouzení oprávněnosti žalobcova nároku) již byly zjištěny. Odvolací námitku, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, neshledal odvolací soud důvodnou, uzavíraje, že okresní soud hodnotil provedené důkazy v souladu se zákonem a jeho správná skutková zjištění odpovídají obsahu spisu. 6. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení pokynu (žalobce) ke zpeněžení zastavených nemovitostí za konkrétních podmínek znamená, že insolvenční soud takový způsob zpeněžení přezkoumal a neshledal nezákonným a (insolvenčním soudem schválený) postup žalobce tudíž nelze hodnotit jako rozporný s právními normami. Okresní soud se proto též správně nezabýval obvyklou hodnotou zpeněžených nemovitostí. Žalovaná je vůči žalobci dlužníkem z úvěrové smlouvy. Je zcela na žalobci, zda bude dluh vymáhat po žalované soudně nebo zda přikročí ke zpeněžení zástavy. Z obsahu spisu vyplývají dva neúspěšné pokusy o prodej nemovitostí za vyšší cenu. V tom, že žalobce udělil pokyn ke zpeněžení zastavených nemovitostí, který schválil insolvenční soud, neshledal odvolací soud rozpor s právem ani porušení povinností žalobce. Neobstojí tudíž odvolací argumentace, že žalované byla jednáním žalobce způsobena škoda. 7. Započtení, jež učinila žalovaná v odvolání (když uvedla, že proti žalované pohledávce z opatrnosti započítává svou pohledávku z titulu náhrady škody ve výši nejméně 1 000 000 Kč), nesplňuje náležitosti řádného započtení a nemá žádné právní účinky. Odvolací soud s odkazem na (označenou) konstantní judikaturu Nejvyššího soudu k námitce započtení uvedl, že projev vůle směřující k započtení musí být do té míry určitý, aby z něj bylo možné jednoznačně určit, které pohledávky a do jaké výše započtením zanikají. Žalovaná však v odvolání řádně nevyčíslila svou pohledávku (započítává pohledávku ve výši nejméně 1 000 000 Kč). Jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), k němuž nelze přihlédnout. Nadto z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaná vyzvala žalobce k zaplacení pohledávky z titulu náhrady škody; proto nenastala ani její splatnost. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Konkrétně jde o následující otázky: [1] Je dovolatelkou uplatněná námitka započtení určitá