29 Cdo 3477/2024 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3477/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2025 Spisová značka:29 Cdo 3477/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.3477.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odporovatelnost Dotčené předpisy:§ 42a obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.08.2025II.ÚS 2331/25 Pavel Šámal odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost3. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3477/2024-814 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce AOGroup Company SE, se sídlem v Praze 1, Růžová 1522/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 01939041, zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, proti žalovanému BORNEO GROUP s. r. o., se sídlem v Brně, Lidická 700/19, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 24787949, zastoupenému JUDr. Tomášem Šetinou, advokátem, se sídlem v Brně, Florianova 440/17, PSČ 612 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 170/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. června 2024, č. j. 18 Co 138/2023-669, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 10. března 2023, č. j. 14 C 170/2014-576, Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl o (odpůrčí) žalobě podané žalobcem (AOGroup Company SE) proti žalovanému (BORNEO GROUP s. r. o.) tak, že určil, že kupní smlouva ze dne 26. prosince 2012 (dále jen „kupní smlouva“), kterou společnost CMT Group s. r. o. (dále jen „společnost C“ nebo „dlužník“) prodala žalovanému ve výroku blíže specifikované nemovité věci (dále jen „nemovitosti“), je vůči žalobci právně neúčinná (bod I. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku) a o nákladech státu (bod III. výroku). 2. Šlo v pořadí o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně, když předchozí dva (zamítavé) rozsudky (ze dne 16. dubna 2018, č. j. 14 C 170/2014-266, ve znění usnesení ze dne 11. července 2018, č. j. 14 C 170/2014-277, a ze dne 14. srpna 2020, č. j. 14 C 170/2014-393) k odvolání žalobce Krajský soud v Brně zrušil (usnesením ze dne 6. června 2019, č. j. 18 Co 181/2018-309, a usnesením ze dne 31. května 2022, č. j. 18 Co 15/2021-472) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 4. Odvolací soud – cituje § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „obč. zák.“), a odkazuje na označenou judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po zopakování dokazování [rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. května 2016, č. j. 48 T 295/2015-1343, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. března 2017, sp. zn. 6 To 317/2016, protokolem o ústním jednání při správě daní sepsaným dne 16. dubna 2013 u Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, územní pracoviště Brno I, protokolem o hlavním líčení konaném u Krajského soudu v Ostravě ve dnech 24. ledna a 13., 21. a 22. března 2018 v trestní věci proti obžalovaným V. B. (dále jen „V. B.“) a spol., veřejnou vyhláškou Městského úřadu Králíky, odboru územního plánování a stavebního úřadu ze dne 18. prosince 2012, výpisem z živnostenského rejstříku a profilem I. D. na sociální síti] k následujícím závěrům: 5. Jelikož předmětem odpůrčí žaloby je závazkový vztah vzniklý před 1. lednem 2014, je pro právní posouzení věci nadále rozhodný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). 6. Žalobce je aktivně věcně legitimován k podání odpůrčí žaloby, neboť je právním nástupcem původního věřitele [TheBa s. r. o, (dále jen „společnost T“)] na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. června 2014, kterou společnost T postoupila na žalobce pohledávku ze smlouvy o půjčce ze dne 10. prosince 2011. Žalovaný je pasivně legitimován, neboť v jeho prospěch byl zkracující právní úkon (kupní smlouva) učiněn. 7. Žalobce má ke dni rozhodnutí soudu vymahatelnou pohledávku vůči dlužníku (společnosti C), která mu byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. dubna 2015, č. j. 34 C 492/2014-17, jenž nabyl právní moci dne 24. června 2015. 8. V kupní smlouvě sjednaná cena ve výši 3 524 570 Kč byla přiměřenou náhradou za převáděné nemovitosti, když dle znaleckého posudku znalce Ing. Viktora Kovalce ze dne 28. října 2017 činila tržní cena nemovitostí v prosinci 2012 cca 4 100 000 Kč. Kupní cena tedy byla o 14 % nižší než tržní cena, což představuje přípustnou cenovou odchylku. 9. Kupní cena byla dlužníku uhrazena (dle rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. srpna 2020 se tak stalo v průběhu ledna 2013 a začátkem března 2013), ale její úhrada se ve sféře dlužníka promítla až po rozhodném okamžiku pro posouzení ekvivalentnosti převodu dlužníkových věcí. Právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí totiž nastaly 31. prosince 2012. Závěr soudu prvního stupně o neprokázání existence jiného majetku dlužníka k rozhodnému datu je správný; žalovaný byl v tomto ohledu poučen podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). 10. Jestliže došlo ke zmenšení dlužníkova majetku k rozhodnému dni, existoval úmysl dlužníka zkrátit svého věřitele. Dlužník totiž nastolil takový stav, který věřiteli znemožnil či ztížil uspokojení jeho pohledávky. Postačí přitom, že dlužník byl srozuměn s tím, že může ke zkrácení věřitele dojít a současně spoléhal na to, že k tomu nedojde. 11. Důkazní břemeno o vědomosti žalovaného o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele leželo na žalobci. Soud prvního stupně učinil závěr, podle něhož žalovaný o dluhu dlužníka „vědět nemusel“, aniž dal dokazováním učiněná zjištění do vzájemné souvislosti s již dříve provedenými listinnými důkazy a s tím, co v řízení vyšlo najevo. Proto odvolací soud zopakoval dokazování listinami navrženými žalobcem a dospěl k závěru, že žalovaný o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele vědět musel, neboť měl dostatek informací a musel vnímat okolnosti vyšlé najevo, které mu umožňovaly zjistit pravý stav věcí. Takový závěr lze dovozovat nejen z blízkého příbuzenského vztahu jednatele žalovaného k jednatelce dlužníka L. S. (zeť a tchýně) a k jejímu manželovi J. S. (tchán, dále jen „J. S.“), který za společnost C uzavřel smlouvu o půjčce, ale i z dalších okolností. 12. Bylo prokázáno, že žalovaný (jehož jednatelem byl Ing. Radek Drnovský, dále jen „R. D.“) ještě před uzavřením kupní smlouvy vystavil faktury č. 12012013 ze dne 22. srpna 2012 a č. 320048 ze dne 5. září 2012 za přepravu zboží společnosti REAL SPED, s. r. o. (dále jen „společnost R“), ve které domlouval obchody s měděnými dráty a katodami (včetně zajišťování fiktivní dopravy) jeho tchán J. S. Ten rovněž za společnost C uzavřel smlouvy o půjčce ze dne 10. prosince 2011 se společností T, jejímž jednatelem byl V. B. Společnost T a V. B. byli obžalováni pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a odst. 2 písm. c/ trestního zákoníku v souvislosti s obchody s měděnými katodami. 13. Z listinných důkazů je zřejmé, že žalovaný měl dostatek informací (vystavení přepravních listů a faktur spojených s trestnou činností svého tchána), aby mohl zjistit úmysl dlužníka zkrátit svého věřitele. I z dalších okolností, k nimž soud prvního stupně nepřihlédl, bylo zřejmé, že kupní smlouva směřuje ke zkrácení pohledávky žalobce (původně pohledávky společnosti T). Prodej hotelu se uskutečnil v zimním období (v hlavní sezoně); v době, kdy žalovaný neměl v předmětu podnikání hostinskou činnost a krátce poté, co jednatelka dlužníka (tchýně R. D.) požádala o vydání územního rozhodnutí (plány na stavební úpravy). Vysvětlení prodeje záměrem sjednotit vlastnictví budovy a pozemků za účelem dalšího prodeje je nevěrohodné. Dále bylo zjištěno, že od roku 2011 se R. D. podílel na zajištění chodu hotelu a jeho manželka působila jako provozní hotelu. 14. K závěru, že kupní smlouva je neúčinným právním úkonem, dospěl soud prvního stupně na základě zjištění, že žalovaný věděl o dalším nesplaceném dluhu dlužníka C vůči České spořitelně, a. s. (dále jen „banka“), z titulu úvěrové smlouvy č. 0305514109 uzavřené dne 3. července 2007 se společností C (dále jen „