29 Cdo 3478/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3478/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2018 Spisová značka:29 Cdo 3478/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.3478.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právnická osoba Smlouva Statutární orgán Dotčené předpisy:§ 9a předpisu č. 248/1995Sb. § 10 odst. 5 předpisu č. 248/1995Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 9. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3478/2016-124 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně B. V., zastoupené Mgr. Jiřím Kapounem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Dvouletky 1821/16, PSČ 100 00, proti žalované Olivova dětská léčebna, o. p. s., se sídlem v Říčanech, Olivova 224/108, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 25689371, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrabou, advokátem, se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795/9, PSČ 251 01, o určení neplatnosti skončení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 35 C 218/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016, č. j. 23 Co 49/2016-99, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 22. 9. 2015, č. j. 35 C 218/2015-45, zamítl žalobu o určení neplatnosti ukončení pracovního poměru žalovanou, resp. o určení trvání pracovního poměru žalobkyně u žalované (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Vyšel přitom z toho, že: 1) Žalovaná je obecně prospěšnou společností. Podle její zakládací smlouvy a statutu jsou jejími orgány ředitel, správní rada a dozorčí rada. Ředitel je statutárním orgánem a řídí činnost společnosti. Ředitele jmenuje a odvolává správní rada, která taktéž určuje jeho mzdu a výši odměny jakožto nepovinné součásti mzdy. Ředitel je v pracovním poměru ke společnosti. 2) Dne 29. 1. 2014 byla žalobkyně s účinností ke dni 3. 2. 2014 jmenována rozhodnutím správní rady žalované do funkce ředitelky žalované. 3) Dne 3. 2. 2014 uzavřela žalobkyně jako zaměstnanec se žalovanou jako zaměstnavatelkou pracovní smlouvu s druhem práce „ředitelka Olivovy dětské léčebny“, datem nástupu do práce 3. 2. 2014 a místem výkonu práce „Olivova dětská léčebna Říčany“. Dodatkem ze dne 30. 5. 2014 bylo místo výkonu práce s účinností od 1. 6. 2014 změněno na „Česká republika“. 4) Mzdovým výměrem z téhož dne byla žalobkyni vyměřena hrubá měsíční mzda 40.000 Kč. 5) Dne 9. 4. 2015 byla žalobkyně rozhodnutím správní rady žalované odvolána z funkce ředitelky. Žalovaná informovala žalobkyni o jejím odvolání přípisem z téhož dne, označeným jako „zrušení smlouvy ze dne 3. února 2014“. V tomto přípise žalovaná žalobkyni sdělila, že byla odvolána z funkce ředitelky a dále že byla „zrušena“ smlouva označená jako pracovní, jež však dle obsahu je smlouvou příkazní a smlouvou o výkonu funkce statutárního orgánu. 6) Žalobkyně sdělila žalované (dopisem ze dne 8. 6. 2015), že jejími úkony nedošlo k ukončení pracovního poměru a že trvá na tom, aby ji žalovaná i nadále zaměstnávala. Na takto ustaveném základu soud prvního stupně s odkazem na § 9a zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a ustálenou judikaturu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 3 Ads 119/2010, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1993, sp. zn. 6 Cdo 108/92, uveřejněný pod číslem 13/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1781/2012) uzavřel, že mezi účastníky řízení nemohl platně vzniknout pracovní poměr, neboť výkon funkce ředitelky (jakožto statutárního orgánu společnosti) vykonávané žalobkyní není druhem práce ve smyslu § 34 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Soud prvního stupně posoudil právní jednání („pracovní smlouvu“) podle jeho obsahu jako smlouvu o výkonu funkce statutárního orgánu bez ohledu na to, že vykazovalo „určité atributy pracovněprávního ujednání“ a že „rovněž v zakladatelských dokumentech žalované bylo stanoveno, že ředitel vykonává svou funkci v pracovním poměru“. Jelikož mezi účastníky nevznikl pracovní poměr, nemá podle soudu prvního stupně nárok uplatněný žalobou (že takový pracovní poměr nezanikl, resp. že jeho ukončení je neplatné) „opodstatnění“. Rozsudkem ze dne 8. 3. 2016, č. j. 23 Co 49/2016-99, Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok), Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že funkci člena statutárního orgánu nelze v obecně prospěšné společnosti (stejně jako je tomu v případě obchodních společností a družstev) vykonávat v pracovním poměru a na její výkon nelze platně uzavřít pracovní smlouvu. Na tomto závěru pak podle odvolacího soudu „nemění nic ani skutečnost, že se žalovaná i žalobkyně nejen v době před ustavením žalobkyně do funkce ředitelky obecně prospěšné společnosti, ale i v pozdější době, chovaly tak, jakoby se jednalo o standardní pracovní poměr.“ Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, majíc je za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení (doposud v judikatuře Nejvyššího soudu neřešené) otázky, zda ředitel obecně prospěšné společnosti může vykonávat svoji funkci v pracovněprávním poměru. Dovolatelka má oproti soudům nižších stupňů za to, že ředitel obecně prospěšné společnosti může vykonávat svou funkci v pracovněprávním poměru. Podrobně rozebírajíc průběh projednávání zákona č. 231/2010 Sb., jímž bylo s účinností od 1. 1. 2011 vloženo do zákona o obecně prospěšných společnostech ustanovení § 9a, uzavírá, že úmyslem zákonodárce bylo umožnit výkon funkce ředitele i v pracovním poměru. Na výkon takové funkce proto nelze podle dovolatelky analogicky vztáhnout judikaturu týkající se tzv. souběhů statutárních orgánů obchodních společností a družstev. Dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že na jmenování ředitele správní radou obecně prospěšné společnosti lze vztáhnout § 33 odst. 3 zákoníku práce; za zvláštní právní předpis lze pro účely jeho aplikace považovat i zákon o obecně prospěšných společnostech. Jde-li o § 10 odst. 5 in fine a § 9a odst. 4 in fine zákona o obecně prospěšných společnostech, má dovolatelka za to, že nebrání aplikaci zákoníku práce, včetně ustanovení o odpovědnosti zaměstnance, neboť ta nepředstavují ujednání mezi ředitelem a obecně prospěšnou společností, ale jsou omezeními plynoucími z jiného právního předpisu (zákoníku práce). Současně dovolatelka poukazuje na to, že na místo ředitelky byla přijata na základě inzerátu, v němž žalovaná nabízela „zaměstnanecký pracovní poměr“ na pozici ředitele, a po celou dobu s ní zacházela jako se zaměstnankyní. I kdyby Nejvyšší soud neakceptoval její názor ohledně možnosti vykonávat funkci ředitele obecně prospěšné společnosti v pracovním poměru, neměl by jednání žalované, jež podle přesvědčení dovolatelky odporuje zákonnému požadavku na poctivost jednání a zákazu těžit z vlastního nepoctivého jednání, poskytnout ochranu. V této souvislosti pak dovolatelka odkazuje na § 6 odst. 1 a 2 a § 7 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), majíc za to, že i jejich výklad představuje v poměrech projednávané věci právní otázku, jež dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena a na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí. Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení (v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky, zda ředitel obecně prospěšné společnosti může vykonávat svoji funkci v pracovněprávním poměru. S ohledem na datum jmenování dovolatelky do funkce ředitelky žalované, jakož i datum uzavření sporné „pracovní“ smlouvy, je třeba projednávanou věc posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (§ 3028 a § 3041 o. z.), a podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů (§ 3050 o. z.). Podle § 151 odst. 1 o. z. zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozh