29 Cdo 352/2023 – Nejvyšší soud

29 Cdo 352/2023-799 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce L. B., zastoupeného Mgr. Danielem Tobolou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 764/17, PSČ 110 00, proti žalovanému M. Z., zastoupenému Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, PSČ 150 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 309/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2022, č. j. 12 Cmo 171/2020-721, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2022, č. j. 12 Cmo 171/2020-721, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 23. září 2010, č. j. 47 Cm 309/2010-9, uložil žalovanému (M. Z.) zaplatit žalobci (L. B.) směnečný peníz ve výši 8.500.000 Kč s 6% úrokem od 20. května 2008 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 28.333 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 548.470 Kč. 2. Rozsudkem ze dne 21. února 2020, č. j. 47 Cm 309/2010-543, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti (bod I. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku) a nákladech řízení státu (bod III. výroku). Šlo v pořadí o třetí rozsudek soudu prvního stupně, když jeho první rozsudek ze dne 13. prosince 2013, č. j. 47 Cm 309/2010-240, jímž ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. října 2014, č. j. 5 Cmo 323/2014-350, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, druhý rozsudek ze dne 20. července 2018, č. j. 47 Cm 309/2010-481, jímž soud prvního stupně opět rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, pak odvolací soud zrušil usnesením ze dne 6. ledna 2020, č. j. 5 Cmo 361/2018-525. 3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým a právním závěrům: [1] Směnka vlastní vystavená dne 19. května 2006 žalovaným ve prospěch F. V. (dále též jen „remitent“ nebo „F. V.“), splatná dne 19. května 2008, znějící na směnečný peníz 8.500.000 Kč, jež byla na žalobce indosována, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhá (dále též jen „sporná směnka“), je platnou směnkou obsahující všechny zákonné náležitosti, vymezené v čl. I. § 75 zák. č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“). [2] Pravost podpisu žalovaného na sporné směnce byla (k námitce žalovaného) prokázána zejména znaleckým posudkem zpracovaným znalcem z oboru písmoznalectví, podle kterého jde v rovině vysoké pravděpodobnosti o pravý podpis. [3] Pořadí, v jakém byly na sporné směnce vyznačeny text směnečného prohlášení a podpis žalovaného, nelze podle závěrů znaleckého posudku zpracovaného Kriminalistickým ústavem Praha Policie České republiky (podle stávající úrovně vědeckých poznatků a dostupných metod zkoumání) určit. Námitka žalovaného, že směnka mohla vzniknout využitím prázdného papíru s jeho podpisem, který ponechal remitentovi (F. V.) nebo třetím osobám k dispozici, je pak vyvrácena svědeckou výpovědí remitenta a zjištěním, že ve společnostech CASA s. r. o., Casa Viola s. r. o. a VÍTKOV BUILDING, a. s. (v nichž žalovaný a F. V. působili) mohli samostatně jednat jak žalovaný, tak F. V. a nebylo tudíž potřebné, aby žalovaný v souvislosti s působením v těchto společnostech vybavoval F. V. prázdným papírem opatřeným jeho podpisem. [4] V řízení bylo prokázáno, že žalovaný spornou směnku vystavil, podepsal a předal remitentovi (F. V.) v květnu 2006 v souvislosti s nevrácenou půjčkou, kterou mu prostřednictvím F. V. poskytl žalobce pro podnikatelské účely. Jakkoliv je prokázáno, že k vystavení a předání směnky remitentovi nedošlo 19. května 2006, neboť žalovaný v tento den nemohl být v XY, z uvedeného zjištění nelze vyvozovat nepravdivost výpovědi remitenta jako celku o tom, že žalovaný mu před ním podepsanou směnku předal v místě vystavení (XY). Pro vznik směnečného závazku není rozhodné, zda směnka vlastní byla v den, který je v ní uveden jako den vystavení, skutečně výstavcem podepsána. Podepsána může být i později, datum vystavení směnky však musí předcházet datu její splatnosti. Bylo přitom prokázáno, že v XY se žalovaný zdržoval nejpozději dne 22. května 2006. [5] Na nevěrohodnost svědecké výpovědi remitenta nelze usuzovat ani s ohledem na obsah jeho výpovědi podané dne 24. května 2006 v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 ve věci vedené pod sp. zn. 23 Cm 257/2004. Výpověď v označené věci (v níž F. V. mimo jiné uvedl, že mu žalovaný nic nedluží) se týkala komplikovaných vztahů, půjček poskytnutých společnosti EB, s. r. o., navíc směnka v té době nebyla ani splatná a měla nahrazovat neuhrazený splatný dluh z půjčky. [6] Kauza sporné směnky (půjčka poskytnutá žalobcem žalovanému prostřednictvím remitenta F. V.) je prokázána účastnickým výslechem žalobce a zjištěními o vzájemných podnikatelských aktivitách ve společnostech, v nichž působili jako členové statutárního orgánu, a dále zjištěními o finanční situaci žalovaného, poskytnutých půjčkách a jejich zajištění (půjčky z 29. srpna 1997, 31. prosince 1998 a 27. prosince 2002) a následném postoupení pohledávek (smlouva ze dne 21. ledna 2003), z nichž se podává, že žalovaný si v rámci svých podnikatelských aktivit půjčoval vysoké částky a „neváhal vrácení zajistit i směnkou“. 4. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. srpna 2022, č. j. 12 Cmo 171/2020-721, změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku tak, že směnečný platební rozkaz se zrušuje (první výrok), uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 1.648.287,70 Kč (druhý výrok) a rozhodl o nákladech státu (třetí výrok). 5. Odvolací soud opětovně vyslechl svědka F. V., jinak vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování. 6. Přitom zdůraznil, že námitková obrana žalovaného se zakládala na dvou tvrzeních. Prvním z nich bylo tvrzení, že spornou směnku nevystavil, k čemuž uvedl, že jde buď o falsum jeho podpisu, nebo k vytvoření směnky byl použit čistý list papíru s jeho podpisem. Druhé tvrzení spočívalo v tom, že sporná směnka nemá žádnou kauzu. 7. K první směnečné námitce odvolací soud přisvědčil žalobci, že v případě soukromých listin, mezi něž je nutno podřadit i směnky, je nutno rozlišovat mezi námitkou proti pravosti listiny (směnky) a námitkou pravdivosti jejího obsahu (změny textu směnky). Aplikovat čl. I. § 69 směnečného zákona, upravující změnu textu směnky, je však na místě jen v těch případech, kdy do listiny, která již má povahu směnky a obsahuje text směnečného prohlášení a další směnečné doložky, je následně zasahováno. Právě námitka změny textu směnky je námitkou proti pravdivosti (správnosti) obsahu listiny. Jen v takovém případě důkazní břemeno o tom, že text směnky byl dodatečně, poté, co směnku podepsal, změněn, nese směnečný dlužník, tedy žalovaný. Námitková obrana žalovaného se však v projednávané věci nezakládala na tvrzení, že emitovaná směnka byla co do obsahu změněna, ale na tvrzení, že v době jejího podpisu listina vůbec žádný text neobsahovala a tato listina s podpisem byla zneužita k vytvoření směnečné listiny. Podle ustálené soudní judikatury důkazní břemeno k prokázání pravosti listiny tíží žalobce jako majitele směnky, který ji k důkazu předložil a z listiny vyvozuje žalobou uplatněný nárok (k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007). 8. Odvolací soud dále neměl za přiléhavé odkazy žalobce na judikaturu týkající se otázky tzv. vysvětlovací povinnosti protistrany v případě negativních tvrzení. Prokazování pravosti směnky není podle odvolacího soudu prokazováním negativní skutečnosti, u níž by se odkazované závěry mohly uplatnit. Soud prvního stupně také k otázce pravosti listiny, tj. pravosti podpisu žalovaného na směnečné listině a pořadí vyznačení tištěného textu a podpisu provedl rozsáhlé dokazování. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud v řízení znaleckými posudky za prokázanou pravost podpisu žalovaného na sporné směnce. Vzhledem ke zjištění znalce, že text směnky a podpis žalovaného na listině se v žádné části nepřekrývají (při překrytí podpisu s předtištěným textem by bylo možno znalecky zkoumat pořadí textu a podpisu), a vyjádření znalce, že současné vědecké metody neumožňují zkoumat časovou dataci, tedy pořadí vzniku jednotlivých zápisů na listině, zůstává stěžejním důkazem o podobě a obsahu směnečné listiny v době její tvrzené emise svědecká výpověď remitenta směnky F. V. 9. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně tuto výpověď shledal zcela nevěrohodnou, vyvrácenou dalšími v řízení provedenými důkazy. Nepřisvědčil závěru soudu prvního stupně o tom, že je relevantní pouze to, že datum vystav