29 Cdo 3656/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3656/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 3. 2014 Spisová značka:29 Cdo 3656/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3656.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Analogie iuris Bytové družstvo Lhůty Vyloučení člena družstva Dotčené předpisy:§ 231 odst. 4 obch. zák. § 231 odst. 5 obch. zák. § 245 obch. zák. § 239 odst. 5 obch. zák. § 200e odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:9. 4. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3656/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky I. H., zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Riegrova 172/3, PSČ 278 01, za účasti Bytového družstva Praha 8 – Kobylisy, Zdibská 213/20, se sídlem v Praze 8 - Kobylisích, Zdibská 213/20, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 26421992, zastoupeného JUDr. Miroslavem Ťupou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 659/11, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelky z družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 158/2009, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2012, č. j. 7 Cmo 350/2011-58, takto: I. Dovolání se v části, v níž směřuje proti druhému výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2012, č. j. 7 Cmo 350/2011-58, o nákladech řízení, odmítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. listopadu 2010, č. j. 79 Cm 158/2009-26, zamítl návrh na určení, že rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky z Bytového družstva Praha 8 – Kobylisy, Zdibská 213/20 (dále jen „družstvo“), přijaté dne 17. března 2009 členskou schůzí družstva jednající v působnosti představenstva, oznámené navrhovatelce přípisem z 20. března 2009, je neplatné (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že právo navrhovatelky na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení bylo ke dni podání návrhu prekludováno, jelikož se navrhovatelka o konání členské schůze dozvěděla již 26. března 2009 a své právo neuplatnila v zákonné tříměsíční subjektivní lhůtě stanovené v § 231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí (výrok první), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý). Odvolací soud vyšel z toho, že: 1/ Ustavující členská schůze družstva určila, že působnost představenstva a kontrolní komise bude vykonávat členská schůze (zakotveno v části IV. článku 1 odst. 1 stanov družstva). Orgány družstva jsou členská schůze a předseda družstva (úvod části IV. stanov). 2/ Z části II. článku 10 stanov se podává, že o vyloučení člena družstva rozhoduje předseda družstva. 3/ Členská schůze konaná dne 17. března 2009 rozhodla o vyloučení navrhovatelky z družstva. Vyloučení bylo navrhovatelce oznámeno dopisem ze dne 20. března 2009, jenž navrhovatelka obdržela 26. března 2009. 4/ Navrhovatelka podala návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení 18. listopadu 2009. Odvolací soud zdůraznil, že o vyloučení navrhovatelky rozhodovala členská schůze družstva, ačkoli stanovy družstva tuto činnost svěřují (v souladu s § 231 odst. 4 obch. zák.) do působnosti předsedy družstva. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 757/2005 (a judikaturu v něm uvedenou), uzavřel, že rozhodnutí přijaté členskou schůzí družstva mimo její působnost je nicotné a nemá žádné právní účinky; v projednávané věci tudíž bylo nutné postupovat podle § 200e odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Družstvo napadlo výslovně oba výroky usnesení odvolacího soudu dovoláním, odkazujíc co do jeho přípustnosti na § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., uplatňujíc přitom dovolací důvody dle § 241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně, aby bylo po zrušení napadeného rozhodnutí řízení zastaveno. Dovolatel se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o zániku práva navrhovatelky domáhat se soudního přezkumu rozhodnutí o vyloučení z důvodu opožděnosti návrhu. Aplikaci ustanovení § 200e odst. 5 o. s. ř. odvolacím soudem má dovolatel v projednávané věci za nesprávnou, dovozuje, že „v řízení, kde je navrhovatel oprávněn domáhat se vyslovení neplatnosti, vysloví soud nicotnost, bez toho aby účastník musel speciálně namítat v řízení i tuto nicotnost. Nelze však vykládat toto ustanovení tak, jak naznačuje odvolací soud, tedy že soud vysloví nicotnost i tam, kde účastník již není oprávněn k podání návrhu a tedy přezkoumání rozhodnutí bytového družstva.“ Nadto namítá, že ke dni podání návrhu na vyslovení neplatnosti v projednávané věci nebylo ustanovení § 200e odst. 5 o. s. ř. účinné. Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem o nicotnosti napadeného rozhodnutí. Členská schůze podle části IV. článku 1 odst. 2 písm. g/ stanov rozhoduje o otázkách spojených s členstvím v družstvu, kam lze (podle jeho názoru) podřadit i tento případ, a rovněž si může některé věci dle písm. h/ vyhradit. Měl-li namísto členské schůze rozhodovat předseda družstva, lze v rozhodnutí členskou schůzí shledat jisté pochybení, nikoli však tak závažné, že by způsobilo nicotnost rozhodnutí. Členská schůze je „vrcholným“ orgánem družstva, přičemž podle dovolatele „lze vést paralelu“ mezi nicotností ve správním právu a v právu občanském. Dle § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též jen „s. ř.“), se za nicotné nepovažuje rozhodnutí, které vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nadřízeným správním orgánem je přitom, neurčuje-li jej zvláštní zákon, správní orgán rozhodující o odvolání, popřípadě vykonávající dozor (§ 178 odst. 1 s. ř.). O odvolání proti rozhodnutí o vyloučení člena rozhoduje dle § 231 odst. 4 obch. zák. členská schůze, vůči předsedovi družstva je tedy v pozici podobné nadřízenému orgánu a skutečnost, že rozhodla namísto předsedy družstva, by neměla způsobovat nicotnost takového rozhodnutí. Konečně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že neprováděl žádné dokazování k tvrzeným důvodům pro rozhodování o vyloučení členskou schůzí. Důvodem členské schůze pro vyhrazení si rozhodnutí dle části IV. článku 1 odst. 2 písm. h/ stanov byl možný střet zájmů. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není dovolání objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud je proto (v této části) odmítl. Dovolání proti měnícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; není však důvodné. Podle § 200e odst. 5 o. s. ř. v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti nebo členské schůze družstva rozhodne soud o tom, že dotčené usnesení valné hromady nebo členské schůze je nicotné, i bez návrhu. Z ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák. plyne, že člen (družstva) může být vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo mohl dovědět o rozhodnutí o vyloučení, zaniká. Podle § 231 odst. 5 obch. zák. soud na návrh člena, jehož se rozhodnutí týká, prohlásí rozhodnutí členské schůze o vyloučení za neplatné, je-li v rozporu s právními předpisy nebo stanovami. Není-li právo na podání návrhu uplatněno do 3 měsíců ode dne konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nebo jestliže nebyla řádně svolána, ode dne, kdy se člen mohl dovědět o konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nejpozději ale do jednoho roku od jejího konání, zaniká. Z ustanovení § 245 obch. zák. plyne, že v družstvu, jež má mé