29 Cdo 377/2020 — Nejvyšší soud

29 Cdo 377/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 11. 2021 Spisová značka:29 Cdo 377/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.377.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuční titul Insolvenční řízení Oddlužení Dotčené předpisy:§ 200 IZ. ve znění do 30.03.2011 § 192 odst. 3 IZ. ve znění od 31.03.2011 § 312 odst. 4 IZ. § 396 odst. 3 IZ. § 405 odst. 4 IZ. § 418 odst. 6 IZ. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:1. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 377/2020USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v exekuční věci oprávněného BNP Paribas Personal Finance SA, se sídlem v Paříži, boulevard Haussmann 1, 750 09, registrační číslo 542097902, Francouzská republika, jednajícího v České republice prostřednictvím BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3208/5, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 03814742, zastoupeného JUDr. Michaelou Fuchsovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, PSČ 110 00, proti povinnému P. K., narozenému XY, bytem XY, pro vymožení částky 286 474,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 11 EXE 11532/2017, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. září 2017, č. j. 84 Co 306/2017-12, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. září 2017, č. j. 84 Co 306/2017-12, a usnesení soudního exekutora Mgr. Davida Koncze, Exekutorský úřad Cheb, ze dne 6. června 2017, č. j. 074 EX 05573/17-008, se zrušují a řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. III. Soudnímu exekutorovi se nárok na náhradu nákladů exekučního řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 6. června 2017, č. j. 074 EX 05573/17-008, soudní exekutor Mgr. David Koncz, Exekutorský úřad Cheb (dále jen „soudní exekutor“), [mimo jiné] zamítl exekuční návrh oprávněného podaný dne 28. dubna 2017, a to v souladu s pokynem Okresního soudu v Chomutově (dále jen „exekuční soud“) ze dne 29. května 2017,č. j. 11 EXE 11532/2017-14 [§ 43a odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů]. 2. Učinil tak proto, že oprávněný připojil k exekučnímu návrhu jako exekuční titul výpis z (upraveného) seznamu přihlášených pohledávek (vydaný Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 3. října 2016, č. j. KSUL 74 INS XY), který ale nelze považovat za exekuční titul, neboť úpadek dlužníka (povinného) v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 74 INS XY nebyl řešen konkursem, respektive neskončil zrušením konkursu [§ 312 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], nýbrž oddlužením, plněním splátkového kalendáře. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání oprávněného v záhlaví označeným usnesením (mimo jiné) změnil usnesení soudního exekutora tak, že exekuční návrh oprávněného ze dne 26. dubna 2017 odmítl (první výrok), neboť oprávněný nedoložil k exekučnímu návrhu řádný exekuční titul (§ 39 odst. 2 exekučního řádu ve spojení s § 38 odst. 2 a § 40 odst. 1 exekučního řádu). 4. Odvolací soud vyšel zejména z toho, že: [1] Oprávněný se v projednávané věci domáhá, aby soud pověřil soudního exekutora vedením exekuce na majetek povinného podle výpisu z (upraveného) seznamu přihlášených pohledávek, který vydal Krajský soud v Ústí nad Labem dne 3. října 2016,č. j. KSUL 74 INS XY, pro vymožení částky 286 474,85 Kč s příslušenstvím. [2] Exekuční soud udělil 29. května 2017 soudnímu exekutorovi pokyn dle § 43a odst. 6 exekučního řádu k zamítnutí exekučního návrhu z důvodu, jenž koresponduje s odůvodněním napadeného usnesení soudního exekutora. [3] Z obsahu insolvenčního rejstříku se podává, že Krajský soud v Ústí nad Labem zjistil úpadek dlužníka (povinného) a povolil jeho řešení oddlužením (usnesením ze dne 1. března 2010, č. j. KSUL 70 INS XY), jako způsob řešení oddlužení povinného schválil plnění splátkového kalendáře (usnesením ze dne 13. dubna 2010, č. j. KSUL 70 INS XY), následně vzal na vědomí splnění oddlužení povinného (usnesením ze dne 6. srpna 2015, č. j. KSUL 74 INS XY), avšak zamítl návrh povinného na přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jakož i od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (unesením ze dne 7. dubna 2016, č. j. KSUL 74 INS XY). 5. Na tomto základě – cituje § 38 odst. 1 a 2, § 40 odst. 1, § 43a odst. 1 a 6 exekučního řádu, § 192 odst. 3 a § 312 odst. 4 insolvenčního zákona – odvolací soud učinil následující závěry. [1] Základním předpokladem pro nařízení a vedení exekučního řízení je existence exekučního titulu (§ 38 odst. 2 a § 40 odst. 1 exekučního řádu). [2] (Upravený) seznam přihlášených pohledávek je po zrušení konkursu exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. f) exekučního řádu pro podání návrhu na výkon rozhodnutí či exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku (nebo její část), kterou dlužník nepopřel [při přezkumném jednání v rámci insolvenčního řízení] co do její pravosti nebo výše (§ 197, § 201 odst. 3 a § 312 odst. 4 insolvenčního zákona). [3] S ohledem na dikci a systematické zařazení § 192 odst. 3 insolvenčního zákona nelze přisvědčit argumentaci odvolatele prosazující závěr, že [upravený] seznam přihlášených pohledávek je exekučním titulem vždy, nebyla-li příslušná pohledávka dlužníkem co do její pravosti nebo výše popřena, když § 312 odst. 4 insolvenčního zákona uvedený závěr pouze upřesňuje ve vztahu k insolvenčním řízením, která končí zrušením konkursu. Ustanovení § 192 odst. 3 insolvenčního zákona, které se nachází v obecné části zákona, totiž doplňuje ustanovení § 312 odst. 4 insolvenčního zákona, které se nachází ve zvláštní části zákona věnující se konkursu (resp. zrušení konkursu). Jinak řečeno § 192 odst. 3 insolvenčního zákona limituje přiznání vlastnosti exekučního titulu (upravenému) seznamu přihlášených pohledávek (podle § 312 odst. 4 insolvenčního zákona) v rozsahu popření pohledávek dlužníkem. Zamýšlel-li by zákonodárce vytvořit odvolatelem nastíněnou konstrukci, „normoval by“ (upravený) seznam přihlášených pohledávek jako exekuční titul v jednotlivých (zvláštních) částech insolvenčního zákona (upravujících způsoby řešení úpadku), nebo by do obecné části insolvenčního zákona začlenil ustanovení obdobného znění § 312 odst. 4 insolvenčního zákona s případnou modifikací pro jednotlivé způsoby řešení úpadku. [4] Ustanovení § 312 odst. 4 insolvenčního zákona představuje dobrodiní pro věřitele, které mu umožňuje dosáhnout uspokojení své pohledávky po skončení insolvenčního řízení zrušením konkursu v rámci výkonu rozhodnutí, aniž by nejprve musel pohledávku uplatnit v řízení nalézacím, a tomu odpovídající oslabení práva dlužníka na projednání věci v (nalézacím) soudním řízení. S ohledem na uvedené není žádoucí dosah § 312 odst. 4 insolvenčního zákona extenzivně rozšiřovat na případy skončení insolvenčního řízení rozhodnutím soudu, jímž soud bere na vědomí splnění oddlužení, byť nedochází k osvobození dlužníka. Přihlášenému věřiteli přitom není odepřeno právo na přístup k soudu, neboť mu i nadále zůstává právo uplatnit pohledávku v nalézacím řízení; s podáním přihlášky pohledávky jsou totiž spojeny stejné následky, jako s uplatněním nároku žalobou (stavení promlčecí lhůty) [§ 173 odst. 4 insolvenčního zákona]. [5] Uvedené neodporuje ani smyslu a účelu zákona, když u oddlužení (jako sanačního způsobu řešení úpadku) by mělo být nepřiznání osvobození po splnění oddlužení spíše nežádoucí výjimkou, protože neplní-li dlužník své povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení, insolvenční soud by měl oddlužení zrušit a současně prohlásit na majetek dlužníka konkurs (§ 418 insolvenčního zákona), čímž se následně otevírá možnost použít (upravený) seznam přihlášených pohledávek jako exekuční titul. 6. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda je [upravený] seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem rovněž v případě, kdy insolvenční soud vzal usnesením na vědomí spl