29 Cdo 3829/2010 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3829/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 7. 2013 Spisová značka:29 Cdo 3829/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3829.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 118b o. s. ř. § 7 ZKV § 23 ZKV § 24 ZKV Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 8. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3829/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně CZT a. s., se sídlem v Pardubicích, Bratranců Veverkových 396, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 25 27 23 22, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Šaldova 466/34, PSČ 186 00, proti žalovaným 1) BEES, s. r. o., se sídlem v Praze 4, U Habrovky 247/11, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 62 91 76 76, 2) ATLANTA SAFE, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 772/2, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45 79 49 52, oběma zastoupeným JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, a 3) 1. správcovská a konkurzní v. o. s., se sídlem v Pardubicích, Třída Míru 67, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 26 12 67 88, jako správci konkursní podstaty úpadce LETKA TEAM a. s., identifikační číslo osoby 25 13 12 90, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 Cm 237/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2010, č. j. 15 Cmo 207/2009-416, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu a druhému žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám společným a nerozdílným částku 4.428,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejich zástupce. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a třetím žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 20. května 2009, č. j. 44 Cm 237/2007-318, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (CZT a. s.) domáhala vůči žalovaným (1/ BEES, s. r. o. a 2/ ATLANTA SAFE, a. s., jako popírajícím konkursním věřitelům a 3/ 1. správcovské a konkurzní v. o. s., jako správci konkursní podstaty úpadce LETKA TEAM a. s.) určení, že má za úpadcem v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 48 K 44/2007 pohledávky z nezaplacených kupních cen (ve výroku označených deseti vozidel F. T.) v celkové výši 1.131.115,- Kč (bod I. výroku), zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala určení pravosti dalších pohledávek v celkové výši 618.189,- Kč (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (body III., IV. a V. výroku). V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). Odvolací soud – vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně – přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého žalobou uplatněný nárok není důvodný. Přitom zdůraznil, že žalobkyně se v řízení domáhala určení pravosti pohledávek z nezaplacených kupních cen celkem deseti vozidel, s tím, že vozidla č. 1 až 5 (registračních značek ..., ..., ..., ... a ...) měla být (na základě zmocnění, jež žalobkyně udělila pozdějšímu úpadci ke zprostředkování prodeje vozidel) prodána podle kupních smluv uzavřených mezi pozdějším úpadcem (jako prodávajícím) a J. Z. (jako kupujícím) dne 2. srpna 2006 a pozdější úpadce měl zaplacené kupní ceny vozidel předat žalobkyni, vozidla č. 6 až 10 (registračních značek ...., ...., ...., .... a ...) pak měla být převedena na základě ústně uzavřených kupních smluv ze dne 29. března 1997 na pozdějšího úpadce. Výsledky provedeného dokazování ovšem podle odvolacího soudu neumožňují přijmout jednak závěr o tom, že žalobkyně byla v době prodeje vozidel č. 1 až 5 (J. Z.) a vozidla č. 9 (pozdějšímu úpadci) jejich vlastníkem (potud akcentuje, že vlastnické právo k předmětným vozidlům měla žalobkyně jako kupující nabýt na základě kupních smluv uzavřených s pozdějším úpadcem jako prodávajícím dne 30. října 2005, v řízení však nebylo prokázáno, že by ve smyslu ustanovení § 443 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku /dále jen „obch. zák.“/, došlo k předání vozidel kupující), jednak závěr o tom, že žalobkyně uzavřela s pozdějším úpadcem dne 29. března 1997 ústní kupní smlouvy, jejichž předmětem byl prodej vozidel č. 6, 7, 8 a 10. Námitky žalobkyně ohledně (ne)účinnosti popření její pohledávky prvním a druhým žalovaným neměl odvolací soud za důvodné, uzavíraje, že žalovaní přihlásili do konkursu své pohledávky a jako účastníci konkursního řízení proto byli oprávněni popírat pohledávky ostatních věřitelů. Z ustanovení § 21 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), se přitom podává, že nebylo nutné, aby konkursní věřitelé při přezkumném jednání uvedli také konkrétní důvody svého popření. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá dle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3) a požadujíc, aby Nejvyšší soud (v části, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby o určení pravosti pohledávky) rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130). Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. především bezvýznamné výhrady, jimiž dovolatelka polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že jednak nenabyla na základě kupních smluv ze dne 30. října 2005 vlastnické právo k vozidlům č. 1 až 5 a č. 9 (neboť neprokázala, že by jí tato vozi