29 Cdo 4088/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4088/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2018 Spisová značka:29 Cdo 4088/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.4088.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva o úvěru Dokazování Notářský zápis Úroky Úroky z prodlení Směnky Dotčené předpisy:§ 75 předpisu č. 191/1950Sb. § 324 obch. zák. § 332 obch. zák. § 506 obch. zák. § 125 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 10. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 24.10.2018IV.ÚS 3502/18prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto26.3.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4088/2016-407 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, proti žalovaným 1) P. V., zastoupenému JUDr. Hynkem Applem, advokátem, se sídlem v Přerově, Jiráskova 994/9, PSČ 750 02, a 2) H. V., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 61/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. dubna 2016, č. j. 7 Cmo 457/2005-330, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 18.198,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. dubna 2005, č. j. 23 Cm 61/2005-46, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. listopadu 2004, č. j. 23 Sm 394/2004-10, jímž uložil oběma žalovaným společně a nerozdílně zaplatit původní žalobkyni (České konsolidační agentuře) částku 1.601.053,29 Kč s 6% úrokem od 1. října 2004 do zaplacení, směnečnou odměnu 5.336,80 Kč a náklady řízení. Při posuzování důvodnosti námitek obou žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1. Dne 28. března 1997 byla mezi Českou spořitelnou, a. s. (dále jen „spořitelna“) a prvním žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. 97/021-1012254-838, na základě které spořitelna „zapůjčila“ prvnímu žalovanému částku 4,850.000,- Kč, „splatnou ke dni 31. prosince 2000, úročenou úroky ve výši 15,6 % ročně“ (dále jen „smlouva o úvěru“); 2. Dne 31. března 1999 spořitelna v souladu s obecnými úvěrovými podmínkami vypověděla smlouvu o úvěru pro prodlení prvního žalovaného se splátkami a to „ke dni doručení výpovědi“; 3. Dne 7. dubna 1999 byl notářkou JUDr. Marcelou Stokláskovou sepsán notářský zápis NZ 88/99, obsahující prohlášení prvního žalovaného o uznání dluhu a dohodu „o exekuční vykonatelnosti“, jímž „žalovaní“ uznali svůj závazek ze smlouvy o úvěru ve výši 3.896.278,33 Kč a uzavřeli dohodu o splátkách, podle níž měli dluh zaplatit v měsíčních splátkách po 40.000,- Kč počínaje červencem 1999 do října 2000, po 80.000,- Kč v listopadu a prosinci 2000, po 125.000,- Kč od ledna 2001 do prosince 2002 a ve výši 80.965,33 Kč v lednu 2002, s tím, že případný úrok z prodlení byl sjednán ve výši 15,6 % a měl být vyúčtován po zaplacení celého závazku „k ultimu měsíce února 2003“ (dále jen „notářský zápis“); 4. Celkový dluh žalovaných ke dni 7. dubna 1999 (k datu sepsání notářského zápisu) činil 3.896.278,33 Kč a ke dni 30. června 2001 (ke dni postoupení pohledávky) 4.396.061,23 Kč; 5. Dopisem ze dne 1. února 2001 sdělila spořitelna prvnímu žalovanému k jeho žádosti „o doplacení zbytku úvěru jednorázově“ a o prominutí úroku z prodlení, že ke dni 6. února 2001 činí dlužná částka 4.201.519,73 Kč a že v případě zaplacení částky 3.500.000,- Kč bude považovat závazek za splněný, přičemž „totéž“ sdělila žalovanému dopisem z 18. května 2001 s dovětkem, že dluh bude považovat za splněný, dojde-li k zaplacení do 18. června 2001; 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. června 2001, ve znění dodatku ze dne 16. července 2001, byla pohledávka ze smlouvy o úvěru ve výši 4.355.531,73 Kč spořitelnou postoupena Konsolidační bance Praha, s. p. ú.; 7. Dne 29. června 2001 byla částka 3.500.000,- Kč odepsána z účtu ČSOB Leasing a. s. (dále jen „společnost“) a na účet spořitelny byla připsána 2. července 2001; 8. Dopisem ze dne 16. července 2001 se spořitelna dotázala prvního žalovaného, zda má být částka 3.500.000,- Kč „přeúčtována“ na účet nového věřitele podle smlouvy o postoupení pohledávek nebo vrácena na účet odesílatele, přičemž následně byla vrácena na účet společnosti; 9. Směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, je směnkou vlastní, vystavenou prvním žalovaným na řad spořitelny, zní na směnečnou sumu 1.601.053,29 Kč a obsahuje doložku, že její vyplnění se bude řídit smlouvou o vyplňovacím právu směnečném ze dne 28. března 1997. Předtisk formuláře obsahuje co do data splatnosti číslo 19, přičemž rukou je napsáno 30. září 2004 a slovy psaný údaj směnečné sumy je přeškrtnut a nahrazen slovy psaným údajem 1.601.053,- Kč. Odkazuje na ustanovení § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), soud prvního stupně shledal nedůvodnou námitku nesrozumitelnosti údaje směnečné sumy a námitku, že směnka není splatná, uzavíraje, že: a/ není zakázáno provádět škrty a opravy směnečné listiny a tomu, kdo směnku doplnil, „nic nebránilo původní nesprávně napsaný údaj škrtnout a nahradit jej správným údajem novým“ a b/ není pochyb o tom, že směnka je splatná v roce 2004 a nikoli v roce 192004. Ve vztahu k námitce zaplacení pohledávky směnkou zajištěné (pohledávky ze smlouvy o úvěru) akcentoval, že ujednání o splátkách je neplatné pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.), když součet vyčíslených splátek (3.880.965,33 Kč) neodpovídá uznanému závazku (3.896.278,33 Kč). Jelikož nabídka spořitelny obsažená v dopise z 18. května 2001, podle níž bude dluh považován za splněný, dojde-li k úhradě částky 3.500.000,- Kč do 18. června 2001, „marným uplynutím data 18. června 2001“ zanikla, v době zaplacení uvedené částky „se mohlo jednat nanejvýš o částečnou úhradu dluhu, která navíc byla vrácena společnosti a nebyla inkasována žalobcem ani jeho právními předchůdci“. Vrchní soud v Olomouci k odvolání prvního žalovaného (poté, co usneseními ze dne 18. července 2005, č.j. 23 Cm 61/2005-80 a ze dne 5. dubna 2006, č.j. 7 Cmo 457/2005-111, bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví RAGON, s. r. o. a J. Š. na straně žalobce podle ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“), rozsudkem ze dne 27. června 2006, č. j. 7 Cmo 457/2005-127, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k odvolateli potvrdil. Odvolací soud − odkazuje na ustanovení čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb. − přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož směnka splňuje všechny náležitosti vyžadované výše zmíněným ustanovením, když nelze mít žádné pochybnosti o tom, že byla splatná 30. září 2004. Na její platnost přitom nemá žádný vliv ani skutečnost, že slovní vyjádření směnečné sumy bylo přeškrtnuto a nadepsáno „vyjádřením novým“. Uzavíraje, že notářským zápisem ze dne 7. dubna 1999 nedošlo k zániku závazku ze smlouvy o úvěru v důsledku tzv. privativní novace, když šlo pouze o uznání dluhu ze smlouvy o úvěru a o dohodu „o exekuční vykonatelnosti“ notářského zápisu a že směnkou zajištěná pohledávka ze smlouvy o úvěru nezanikla ani platbou ve výši 3.500.000,- Kč, jelikož „uvedená částka byla plátci vrácena zpět“, shledal odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně správným. Nejvyšší soud k dovolání prvního žalovaného výše zmíněný rozsudek odvolacího soudu rozsudkem ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Odo 1693/2006, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přitom − cituje ustanovení § 324 a § 332 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) − zdůraznil, že v projednávané věci je nepochybné, že směnka, o jejíž úhradě soud prvního stupně rozhodl směnečným platebním rozkazem, byla vystavena k zajištění pohledávky spořitelny vůči prvnímu žalovanému ze smlouvy o úvěru. Jelikož závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497 a násl. obch. zák.) se bez ohledu na povahu účastníků řídí třetí částí obchodního zákoníku [§ 261 odst. 3 písm. d) obch. zák.], uplatní se i na řešení otázky zániku pohledávky úprava obsažená v ustanoveních § 324 a násl. obch. zák. Současně uzavřel, že poskytne-li věřiteli plnění se souhlasem dlužníka třetí osoba, potom − jsou-li splněny podmínky vyžadované ustanovením § 332 odst. 1 obch. zák. (tj. jde-li o plnění závazku, které není vázáno na osobní vlastnosti dlužníka) − závazek dlužníka v rozsahu po