29 Cdo 4633/2018 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4633/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2020 Spisová značka:29 Cdo 4633/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.4633.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Bytové družstvo [ Družstvo ] Byty družstevní Dotčené předpisy:§ 23 odst. 1 předpisu č. 72/1994Sb. ve znění do 31.12.2013 § 24 předpisu č. 72/1994Sb. ve znění do 31.12.2013 § 30a předpisu č. 72/1994Sb. ve znění do 31.12.2007 § 22 předpisu č. 72/1994Sb. ve znění do 31.12.2013 § 27 odst. 7 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 285 odst. 4 IZ. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 11. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4633/2018-697 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně L. K., narozené XY, bytem XY, proti žalovanému Mgr. Milanu Edelmannovi, advokátu, se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38, PSČ 158 00, jako správci konkursní podstaty úpadce Bytového družstva Salve 10 „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 61462241, zastoupenému JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem, se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, PSČ 280 02, o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 85/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2018, č. j. 11 Cmo 66/2016-633, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2018, č. j. 11 Cmo 66/2016-633, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2016, č. j. 75 Cm 85/2007-567, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Rozsudkem ze dne 6. září 2016, č. j. 75 Cm 85/2007-567, Městský soud v Praze (dále též jen „soud“): 1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně L. K. domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného Mgr. Milana Edelmanna, jako správce konkursní podstaty úpadce Bytového družstva Salve 10 „v likvidaci“ (dále též jen „bytové družstvo“), při uzavření smlouvy o převodu označené bytové jednotky na žalovanou za částku 243.492 Kč (bod I. výroku). 2/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 52.350 Kč (bod II. výroku). [2] Šlo o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když jeho první (vyhovující) rozsudek ze dne 16. října 2012, č. j. 75 Cm 85/2007-259 (ve znění usnesení ze dne 6. února 2013, č. j. 75 Cm 85/2007-300), zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. května 2013, č. j. 11 Cmo 3/2013-339, a věc vrátil k dalšímu řízení, a druhý (zamítavý) rozsudek ze dne 21. dubna 2015, č. j. 75 Cm 85/2007-447, zrušil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. listopadu 2015, č. j. 11 Cmo 23/2015-514, a věc vrátil k dalšímu řízení. [3] Soud – vycházeje z ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákona o vlastnictví bytů), a z ustanovení § 27 odst. 7 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: [4] Žalobkyně se sice stala členkou bytového družstva a nájemkyní předmětného bytu (bytové jednotky), žalovanému však nevznikla povinnost byt prodat. Přitom nejde o bytovou jednotku dle § 24 zákona o vlastnictví bytů, takže žalovaný není povinen převést bytovou jednotku na žalobkyni bezúplatně, respektive (v této věci) za částku 243.492 Kč, představující výši půjčky poskytnuté bytovému družstvu jeho členem (nejde o tržní cenu bytové jednotky). [5] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (poté, co připustil změnu žaloby co do formulace článku VI. smlouvy o převodu označené bytové jednotky) rozsudkem ze dne 7. června 2018, č. j. 11 Cmo 66/2016-633: 1/ Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok). 2/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 7.748,84 Kč (druhý výrok). [6] Odvolací soud – vycházeje rovněž z ustanovení § 23 odst. 1 a § 24 zákona o vlastnictví bytů a z ustanovení § 27 odst. 7 ZKV – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: [7] Od doby vydání předchozích rozhodnutí odvolacího soudu ve věci došlo k posunu právní praxe (judikatury) v otázce převodů bytů členům (nájemcům) bytových družstev tak, že správce konkursní podstaty při zpeněžování konkursní podstaty není vázán stanovami ani „relativními závazky“ úpadce vzniklými před prohlášením konkursu. [8] Ve smyslu § 23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů lze byt ve vlastnictví bytového družstva převést jen na člena družstva, je-li tento i nájemcem bytu. Toto zákonné právo na převod bytu je v souzeném případě limitováno prohlášením konkursu na majetek bytového družstva (jako převodce bytů) a odtud se podávajícím možným postupem správce konkursní podstaty při zpeněžení „majetkové“ (správně „konkursní“) podstaty, do které patří předmětná bytová jednotka, jakož i tím, že ustanovení § 24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů vylučuje uplatnění práva na bezplatný převod bytu (§ 24 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech) v případě družstev, které nevznikly výstavbou, na kterou byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc dle zvláštních právních předpisů (vyhláška č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví). [9] Podle závěrů soudní praxe je právo na převod bytové jednotky člena družstva a nájemce této jednotky ve smyslu § 27 odst. 7 ZKV dáno pouze tehdy, vzniklo-li nájemci a členu družstva právo na bezplatný převod bytové jednotky podle § 23 odst. 1 a 2 a § 24 zákona o vlastnictví bytů. Právo na bezplatný převod v režimu § 24 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů neplatí pro předmětnou bytovou jednotku; již proto ne, že (pozdější) úpadce byl jako (bytové) družstvo založen v roce 1994; šlo o družstvo „nové“. [10] V poměrech dané věci žalobkyni přísluší případně jen předkupní právo podle § 23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, které se uplatní jen tehdy, bude-li bytová jednotka z rozhodnutí správce konkursní podstaty (věřitelského výboru) určena k odprodeji. Z případného předkupního práva však neplyne možnost domáhat se převodu bytové jednotky za podmínek § 27 odst. 7 ZKV (tedy bezplatně). Správce konkursní podstaty nemá zákonnou povinnost převést bytovou jednotku na žalobkyni. Odvolací soud proto dospívá k jinému názoru, než který dosud zastával. Původně byla zvažována nutnost převodu bytu žalovaným s důrazem na ustanovení § 23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, byť převodu zásadně úplatného, přičemž za tím účelem měla být zkoumána „správnost výše kupní ceny“, a to též v kontextu s výší kupních cen zaplacených dalšími nabyvateli bytových jednotek. Podstata této odlišnosti spočívá v tom, že nelze pominout nutnost současné aplikace § 27 odst. 7 ZKV, kterým je správce konkursní podstaty vázán (k čemuž odvolací soud poukazuje na závěry formulované u něj ve věci sp. zn. 13 Cmo 337/2006). [11] Soud prvního stupně tudíž správně dovodil, že žalovanému nevznikla povinnost převést bytovou jednotku na žalobkyni bezplatně, respektive za jinou cenu než tržní. Měl pouze povinnost dodržet zákonné předkupní právo žalobkyně, což učinil (žalobkyní nepřijatou nabídkou z 28. června 2016). [12] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Konkrétně dovolatelka vymezuje pro účely přípustnosti dovolání tyto otázky: 1/ Otázku podmínek pro bezplatný převod „bytu“ podle § 23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů (dovolacím soudem neřešenou). 2/ Otázku bezplatnosti převodu (odvolacím soudem vyřešenou v rozporu s judikaturou dovolacího soudu). 3/ Otázku rozporu napadeného rozhodnutí s ústavním pořádkem. 4/ Otázku, zda je zmatečné rozhodnutí, jímž soud prvního stupně rozhodl „v diametrálním rozporu s právním názorem odvolacího soudu“ (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) [dovolacím soudem neřešenou]. [13] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že žalobě