29 Cdo 467/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 467/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:29 Cdo 467/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.467.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba pro zmatečnost Doručování Podmínky řízení Dotčené předpisy:§ 49 o. s. ř. § 229 odst. 3 o. s. ř. § 46b o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 8. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.10.2024II.ÚS 2922/24 Pavel Šámal odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost27. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 467/2023-358 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Petrem Pytlíkem, advokátem, se sídlem v Praze, Thámova 181/20, PSČ 186 00, proti žalované M. H., zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem v Praze, Sokolovská 49/5, PSČ 186 00, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. února 2020, č. j. 17 C 83/2019-28, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 83/2019, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2022, č. j. 18 Co 146/2022-267, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Obvodního soudu pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 3. února 2020, č. j. 17 C 83/2019-28, zrušil spoluvlastnictví účastníků řízení k (v rozhodnutí blíže specifikovaným) nemovitým věcem, přikázal tyto nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobce (P. K.), uložil žalobci zaplatit žalované (M. H.) na vypořádacím podílu částku 3.671.527,80 Kč a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů nalézacího řízení částku 274.722 Kč (dále též jen „napadené rozhodnutí“). 2. Usnesením ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 17 C 83/2019-214, Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl žalobu pro zmatečnost, kterou podala žalovaná proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. února 2020, v níž namítala [odkazuje na § 229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu (při doručování písemností její osobě) odňata možnost jednat před soudem. 3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žaloba pro zmatečnost byla podána opožděně, tj. po uplynutí tříměsíční lhůty uvedené v § 234 odst. 1 o. s. ř., když napadené rozhodnutí bylo doručeno žalované (občance České republiky) „fikcí“ dne 20. března 2020 (výzva k vyzvednutí zásilky byla žalované zanechána na adrese jejího trvalého pobytu dle centrální evidence obyvatel dne 10. března 2020), avšak žaloba byla doručena soudu až 12. srpna 2020. 4. K námitkám žalované soud prvního stupně uvedl, že její kanadské státní občanství nemá žádný vliv na otázku doručování písemností v předcházejícím řízení, neboť žalovaná je (též) občankou České republiky. Neoznámí-li soudu kontaktní adresu pro doručování, eventuálně jí není možné doručovat do (její) datové schránky, vztahují se na ni bez výjimky v občanského soudním řízení způsoby doručování uvedené v občanském soudním řádu včetně důsledků z toho plynoucích (zákonná fikce doručení). Nadto s ohledem na skutečnost, že ke dni doručení napadeného rozhodnutí žalovaná vlastnila na území České republiky nemovitý majetek v nikoli nepatrné hodnotě, musela a měla si být vědoma, že ji v souvislosti s péčí o tento majetek stíhají zákonné povinnosti (minimálně platit daň z nemovitých věcí) a mohou jí tak být zasílány státními orgány České republiky písemnosti. S ohledem na dikci § 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tak bylo na žalované, aby si v případě dlouhodobého pobytu v XY, zachovávajíc si české občanství i trvalý pobyt na území České republiky, zajistila relevantním způsobem doručování písemností souvisejících minimálně s vlastnictvím nemovitých věcí na území České republiky. 5. Soud prvního stupně dále zdůraznil, že žalobce musí žalovaného v žalobě označit jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm, avšak soud bez ohledu na takto uvedenou adresu žalovaného vždy provede lustraci v centrální evidenci obyvatel. Jestliže se tyto adresy liší, pak doručuje soud písemnosti žalovanému též na adresu uvedenou v této evidenci. Žalobce nemá povinnost soudu sdělovat jakoukoli jinou kontaktní adresu, kam by eventuálně bylo možné žalovanému soudní písemnosti zasílat. Proto soud nemohl zohlednit tvrzení žalované, že žalobce věděl, na jaké adrese se zdržuje, a soudu tuto adresu nesdělil, aby žalovaná nemohla být „řádně předvolána“ k jednání. Ostatně i kdyby tomu tak bylo, nemohla by mít tato skutečnost vliv na povinnost soudu doručovat žalované soudní písemnosti na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, neboť je (stále také) občankou České republiky. 6. K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. 7. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování provedené soudem prvního stupně, přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně a zdůraznil, že napadené rozhodnutí bylo v souladu s § 46a o. s. ř. ve spojení s § 49 odst. 1 až 4 o. s. ř. doručeno a uloženo na poštu v místě bydliště žalované uvedeném v centrální evidenci obyvatel dne 10. března 2020 (aniž by z obsahu spisu mohla být nalézacímu soudu známa jiná doručovací adresa žalované), tudíž k doručení napadeného rozhodnutí došlo „fikcí“ dne 20. března 2020. Jelikož od následujícího dne začala běžet tříměsíční lhůta pro podání žaloby pro zmatečnost, jež uplynula dne 20. června 2020 (správně v pondělí 22. června 2020), nelze než uzavřít, že žaloba, doručená soudu dne 12. srpna 2020, byla opožděná. 8. K námitce žalované, že žalobce po celou dobu řízení věděl, že žalovaná se nezdržuje na území České republiky a zcela úmyslně v žalobě označil adresu jejího trvalého pobytu v České republice, odvolací soud uzavřel, že z důkazu navrženého k prokázání tohoto tvrzení (z průkazu doručení do ciziny, tj. z mezinárodní doručenky s datem odeslání 22. února 2017) neplyne, že by se tato listina dostala (zpět) do dispozice žalobce, a s ohledem na absenci podpisu žalované na této listině není ani zřejmé, zda si žalovaná na uvedené adrese doručovanou zásilku převzala. Z ostatních listinných důkazů naopak plyne, že žalovaná si byla vědoma sporů, které se žalobcem ohledně nemovitých věcí vedou, a bylo tak v jejím zájmu, aby si relevantním způsobem zajistila doručování písemností souvisejících s jejich vlastnictvím. 9. K argumentaci žalované ohledně nemožnosti změnit si adresu svého trvalého pobytu nebo si zřídit datovou schránku odvolací soud uvedl, že do informačního systému evidence obyvatel je možné zavést jako doručovací adresu též adresu nacházející se v zahraničí, a to na základě žádosti (podané osobně nebo prostřednictvím zmocněnce na příslušném obecním úřadě v místě trvalého pobytu žadatele) s úředně ověřeným podpisem žadatele. Žalovaná tak měla možnost provést změnu své doručovací adresy v Centrální evidenci obyvatel. Nehledě k tomu měla možnost zřídit si i datovou schránku, kam by jí bezesporu byly soudní písemnosti doručeny. K uzavření hranic České republiky v souvislosti s opatřeními přijatými z důvodu pandemie onemocnění Covid-19 pak došlo poprvé až 12. března 2020, napadené rozhodnutí však bylo vyhlášeno již 2. března 2020. 10. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (blíže označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 11. Dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu k řešení otázku, zda tím, že jí soud doručoval písemnosti (žalobu s výzvou k vyjádření, předvolání a konečné rozhodnutí o věci) v řízení, jež vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí, na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, přestože je (též) občankou XY, trvale se zdržuje v XY a žalobce tyto okolnosti soudu „záměrně“ (v rozporu s jeho povinností uvést v žalobě „skutečné bydliště“ žalované) nesdělil (přestože o nich věděl), jí byla odňata možn