29 Cdo 4869/2009 — Nejvyšší soud

29 Cdo 4869/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2010 Spisová značka:29 Cdo 4869/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4869.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 120 odst. 1 obč. zák. § 121 odst. 1 obč. zák. § 19 ZKV Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 8. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 4869/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce T. K., proti žalované Ing. E. M., bytem v Mělníku, Pivovarská 3181, jako správkyni konkursní podstaty úpadce SATURN, hodinářské družstvo v Praze v likvidaci, identifikační číslo 00 50 58 54, zastoupené JUDr. Richardem Čičkem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Milady Horákové 533/28, PSČ 170 00, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 62/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2009, č. j. 13 Cmo 311/2008-80, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 24. června 2009, č. j. 13 Cmo 311/2008-80, změnil rozsudek ze dne 8. září 2008, č. j. 58 Cm 62/2007-59, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí, a to „budovy bez č. popisného nebo evidenčního – stavby technického vybavení na parcele č. st. 110 (pozemek jiného vlastníka) a budovy bez č. popisného nebo evidenčního – jiné stavby na parcele č. st. 111 (pozemek jiného vlastníka)“, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram, na listu vlastnictví č. 101, katastrální území Divišovice II, obec Jesenice, okres Příbram (dále jen „sporné stavby“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, tak, že žalobě o vyloučení sporných staveb vyhověl. Při posuzování důvodnosti žaloby soudy obou stupňů vyšly z toho, že: 1) Žalobce v nedobrovolné dražbě konané dne 16. října 2001 (dále jen „dražba“) vydražil (mimo jiné) „nemovitost č. p. 5 na pozemku parc. č. st. 43/3 – objekt k bydlení, zapsanou na listu vlastnictví č. 101, katastrální území Divišovice II, obec Jesenice, u Katastrálního úřadu Příbram (dále jen „hlavní stavba“), a to včetně „všech součástí a příslušenství“. V dražební vyhlášce ze dne 13. srpna 2001 byl předmět dražby dále popsán tak, že původně „Strnadovský mlýn“ byl stavebně a dispozičně upravován a užíván jako školící středisko a také pro letní rekreaci dětí. Areál je napojen na elektrickou síť ze sloupu trafostanice, zásobování vodou z vrtané studny, vlastní čističku odpadních vod, která byla specifikována způsobem – ostatní stavba – betonová nádrž čističky odpadních vod se zastřešením. 2) Podle protokolu o předání předmětu dražby ze dne 30. října 2001 žalobce (jako vydražitel) převzal i listiny související s předmětem dražby a to „kolaudační rozhodnutí – trafostanice, rekonstrukce Strnadovského mlýna, čistička odpadních vod“, vybranou dokumentaci k čističce odpadních vod, revizi elektro a dokumentaci k rekonstrukci Strnadovského mlýna. 3) Dle kolaudačního protokolu ze dne 2. dubna 1999, jedna ze sporných staveb (nacházející se na parcele č. 110) „bude využívána jako bezpřepadová žumpa“ a kolaudačním rozhodnutím ze dne 20. dubna 1999 bylo povoleno užívání i druhé ze sporných staveb (trafostanice a primární přípojky rekreačního zařízení) [na pozemku č. st. 111] . 4) Jako vlastník sporných staveb je v katastru nemovitostí veden úpadce. 5) Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 88 K 53/2006-6, byl prohlášen konkurs na majetek úpadce a správkyní konkursní podstaty byla ustavena žalovaná. 6) Žalovaná sporné stavby sepsala do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce a žalobce podal včas žalobu o jejich vyloučení (§ 19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání). 7) Podle znaleckého posudku zpracovaného Ing. Z. Z,, č. 2831 10/08, ze dne 12. června 2008 (č.l. 52), sporné stavby byly vybudovány v rámci rekonstrukce bývalého Strnadovského mlýna na rekreační areál, společně s tímto areálem byly kolaudovány a užívány a bez jejich existence by nemohl být areál uveden do provozu a plně a řádně užíván. Sporné stavby byly projektovány, povoleny, realizovány a kolaudovány v úzké souvislosti s rekonstrukcí stavby hlavní a existuje úzká podmiňovací sounáležitost mezi nimi a hlavní stavbou. Sporné stavby jsou využívány pouze pro funkční potřeby stavby hlavní a neslouží ani nemohou sloužit k jiným účelům. Jejich existence je smysluplná pouze v souvislosti s areálem Strnadovský mlýn především vzhledem k jeho izolované poloze. Oddělením sporných staveb by stavba hlavní nemohla být řádně užívána (nemohly by být likvidovány její splaškové vody a nebyla by elektrifikována). Dále se znalec vyjadřuje i „k právní problematice“ a po citaci ustanovení § 120 a § 121 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) dovozuje, že sporné stavby nejsou součástí hlavní stavby, ale jejím příslušenstvím. Vycházeje z výše uvedeného odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně, který sporné stavby považoval za příslušenství hlavní stavby ve smyslu ustanovení § 121 obč. zák. a dále dovodil, že nebyly v dražební vyhlášce identifikovány, pročež se žalobce jejich vlastníkem nestal – uzavřel, že sporné stavby jsou součástí hlavní stavby ve smyslu ustanovení § 120 odst. 1 obč. zák. Přitom akcentoval, že „kritériem hodnocení jako součásti věci je její sounáležitost s věcí, jež je subjektivním kritériem, neboť to, co k věci podle její povahy náleží, se určuje podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci a míra sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující a tedy ve vztahu více věcí za věc hlavní“. „Druhým, objektivním, kritériem je oddělitelnost věci ve smyslu fyzickém, přičemž formulace ,nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila‘, nevylučuje možnost faktické separace věci“. „Znehodnocením věci nemusí být jen ztráta hodnoty peněžní, nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné, jež nastoluje stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží k původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec“. „Mezi věcí a její součástí vznikají obdobné funkční vazby jako mezi věcí a jejím příslušenstvím; rozdíl tu spočívá v míře fyzické sounáležitosti a možnosti využít příslušenství věci i jinak pro věc hlavní“. „Příslušenství věci a její součást spolu úzce souvisí a v některých případech činí určení, kdy jde o příslušenství a kdy o součást věcí, potíže; v takových případech je třeba vzít do úvahy všechny okolnosti“. V projednávané věci sporné stavby „jsou přímo určeny k užívání Strnadovského mlýna nikoliv jejich vlastníkem, nýbrž na základě rozhodnutí stavebního úřadu“. Pokud by byly odděleny od stavby hlavní, ta by přestala být provozuschopná, resp. její provoz by mohl pokračovat jen v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, jež je z roku 1999 a jež je podmíněno výstavbou sporných staveb. Oddělením od hlavní stavby by sporné stavby postrádaly základní znak věci v právním smyslu, tj. její využitelnost ve prospěch člověka (hlavní stavba se nachází osamoceně). Poukazuje na ustanovení § 36, § 53 a § 54 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách a na ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, odvolací soud dále uzavřel, že žalobce se vlastníkem sporných staveb stal bez ohledu na to, zda „je tato skutečnost vyznačena v katastru nemovitostí“. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 a § 241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka opakuje, že sporné stavby jsou zapsány „v příslušném katastru nemovitostí“ a jsou příslušenstvím věcí hlavní (hlavní stavby) a nikoli její součástí. Dále poukazuje na vymezení předmětu dražby v dražební vyhlášce a dalších listinách, zdůrazňujíc, že sporné stavby žalobce v dražbě nenabyl, když v dražební vyhlášce „specifikovány“ nebyly. Navíc šlo o dražbu nedobrovolnou, „která mohla postihovat pouze věci zajištěné zástavním právem a nikoliv samostatné a v katastru nemovitostí evidované věci v majetku úpadce, které nebyly zatíženy zástavním právem anebo jiným právem věřitele, který dal k nedobrovolné dražbě podnět“. Proto