29 Cdo 5295/2016 — Nejvyšší soud

29 Cdo 5295/2016 citace  Právní věta:Jestliže v průběhu exekuce na majetek povinného srážkami ze mzdy povinného nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek povinného uvedené v § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona, provádí plátce mzdy srážky ze mzdy povinného dále, ale nevyplácí je oprávněnému, dokud tyto účinky nepominou. Pominou-li účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na základě některého z „jiných“ rozhodnutí o insolvenčním návrhu (§ 142 a § 146 odst. 1 insolvenčního zákona), vyplatí plátce mzdy povinného sražené částky oprávněnému. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2018 Spisová značka:29 Cdo 5295/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.5295.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvence Exekuce Srážky ze mzdy Dotčené předpisy:§ 109 IZ. § 266 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:12. 5. 2019 Publikováno ve sbírce pod číslem:4 / 2020 Anotace:Žalobce má pohledávku vůči povinnému přiznanou vykonatelným rozhodnutím soudu, podle něhož byla nařízena exekuce. Podle zjištění soudů byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy povinného k uspokojení pohledávky žalobce (oprávněného). Povinný pobíral mzdu od žalovaného (poddlužníka). Žalovaný (poddlužník) v době od listopadu 2011 do května 2012 nevyplácel žalobci (oprávněnému) ani soudnímu exekutorovi částky sražené ze mzdy povinného, neboť insolvenčním návrhem povinného ze dne 11. listopadu 2011 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek povinného. Insolvenční řízení skončilo usnesením o zastavení řízení, které nabylo právní moci dne 24. října 2012. Žalobou (došlou okresnímu soudu dne 26. dubna 2013) se žalobce (oprávněný) domáhal vůči žalovanému (poddlužníku) zaplacení částky odpovídající srážkám ze mzdy za období od listopadu 2011 do května 2012. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a uzavřel, že žalovaný nepochybil, jestliže po zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného nepokračoval v nařízené exekuci srážkami ze mzdy a nadále z ní neprováděl srážky, neboť tato je majetkem dlužníka a spadá do majetkové podstaty, s níž dlužník může (jak plyne z ustanovení § 111 insolvenčního zákona) nakládat pouze velmi omezeně. Vyplývá-li ze zákona výslovně, že po zahájení insolvenčního řízení nelze provést exekuci, je nepochybné, že plátce mzdy dlužníka se musí zdržet všech úkonů, jimž má být exekuce bezprostředně realizována, tedy i provádění srážek ze mzdy povinného pro účely exekuce. Nejvyšší soud se tak ve svém rozhodnutí musel na základě podaného dovolání zabývat řešením otázky, jakým způsobem se pravidlo vyjádřené v § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona uplatní (má uplatňovat) je-li prováděna exekuce srážkami ze mzdy povinného (insolvenčního dlužníka). Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 5295/2016-100 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce A. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Mojmírem Ohnoutkou, advokátem, se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad 1212, PSČ 686 01, proti žalovanému MAKOVEC a. s., se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 201/23, PSČ 796 01, identifikační číslo osoby 46903631, zastoupenému JUDr. Pavlem Kvíčalou, advokátem, se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 195/18, PSČ 796 01, o zaplacení částky 60.827 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 194/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. března 2016, č. j. 17 Co 141/2015-72, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. března 2016, č. j. 17 Co 141/2015-72, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. ledna 2015, č. j. 8 C 194/2013-44, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 15. ledna 2015, č. j. 8 C 194/2013-44, Okresní soud v Prostějově (dále jen „okresní soud“): 1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (A. H.) domáhal vůči žalovanému (MAKOVEC a. s.) zaplacení částky 60.827 Kč s příslušenstvím tvořeným (specifikovaným) zákonným úrokem z prodlení za dobu od 16. prosince 2011 do zaplacení (bod I. výroku). 2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 11.180,40 Kč (bod II. výroku). Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: 1/ Žalobce má pohledávku vůči J. S. (dále též jen „povinný“ nebo „J. S.“) přiznanou vykonatelným rozhodnutím soudu, podle něhož byla nařízena exekuce. Podle zjištění soudů byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy povinného k uspokojení pohledávky žalobce (oprávněného). Povinný pobíral mzdu od žalovaného (poddlužníka). 2/ Žalovaný (poddlužník) v době od listopadu 2011 do května 2012 nevyplácel žalobci (oprávněnému) ani soudnímu exekutorovi částky sražené ze mzdy povinného, neboť insolvenčním návrhem povinného ze dne „14. listopadu 2011“ (správně ze dne 11. listopadu 2011) bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek povinného, vedené u Krajského soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“) pod sp. zn. KSBR 31 INS XY. 3/ Insolvenční řízení skončilo usnesením o zastavení řízení, které nabylo právní moci dne 24. října 2012. 4/ Podanou žalobou (došlou okresnímu soudu dne 26. dubna 2013) se žalobce (oprávněný) domáhal vůči žalovanému (poddlužníku) zaplacení částky odpovídající srážkám ze mzdy za období od listopadu 2011 do května 2012. Na takto ustaveném základě dospěl okresní soud – vycházeje z ustanovení § 292 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ a § 111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – k následujícím závěrům: V daném případě byla předmětem sporu otázka, zda žalovaný postupoval správně, jestliže po zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného neprovedl (podle nařízené exekuce) srážky ze mzdy, kterou u něj povinný pobíral. S přihlédnutím k ustanovení § 109 odst. 1 insolvenčního zákona a k tomu, že nárok povinného na mzdu lze považovat za majetek povinného, postupoval žalovaný správně, jestliže mzdu povinného nepostihl a neprovedl exekučním příkazem určené srážky ze mzdy povinného v době od listopadu 2011 do května 2012. To odpovídá i logice insolvenčního řízení plynoucí např. z ustanovení § 111 insolvenčního zákona. Potud okresní soud vycházel i z dostupné komentářové literatury, podle které, bylo-li zahájeno insolvenční řízení, musí se plátce mzdy povinného (dlužníka) zdržet všech úkonů, jimž má být výkon rozhodnutí bezprostředně realizován, „tj. i provádění srážek pro účely výkonu rozhodnutí v rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky náleží mzda nebo jiné příjmy povinného (dlužníka) ode dne zahájení insolvenčního řízení do majetkové podstaty“ [Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009 (dále jen „Komentář“), str. 2320]. Z „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2012, sp. zn. 20 Cdo 2933/2011 [jde o rozsudek, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu], na něž poukazoval žalobce, lze dovodit, že Nejvyšší soud setrval na názoru vyjádřeném ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 52/1998“), podle kterého možný nesoulad mezi pokyny (příkazy, zákazy), které těmto osobám plynou z rozhodnutí soudu při exekuci na majetek úpadce, a účinky, jež nastaly prohlášením konkursu, musí být vždy řešen ve prospěch konkursní podstaty. Odtud plyne, že v době, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení, nebyl žalovaný oprávněn provádět exekuci srážkami ze mzdy povinného (bez ohledu na to, zda tak dříve činil) a jeho postup byl správný. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. března 2016, č. j. 17 Co 141/2015-72: 1/ Potvrdil rozsudek okresního soudu (první výrok). 2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 10.700 Kč (druhý výrok). Odvolací soud – vycházeje rovněž z ustanovení § 292 o. s. ř. a z ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ a § 111 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: Žalovaný nepochybil, jestliže po zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného nepokračoval v nařízené exekuci srážkami ze mzdy povinného a neprováděl srážky z j