29 Cdo 778/2024 — Nejvyšší soud

29 Cdo 778/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2026 Spisová značka:29 Cdo 778/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:29.CDO.778.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Insolvenční řízení Náhrada škody podle insolvenčního zákona Dotčené předpisy:§ 154 odst. 1 o. s. ř. § 147 IZ. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1339/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 778/2024-543 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce AGENTURY PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ – ARES, v. o. s., se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 41/73, PSČ 360 04, identifikační číslo osoby 26330351, jako insolvenčního správce dlužníka IDS distributor, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 26408864, zastoupeného Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Jiráskovo náměstí 816/4, PSČ 326 00, proti žalovanému Pěkný - Unimex s. r. o., se sídlem v Praze 2, Rubešova 72/9, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 45271038, zastoupenému Mgr. Danielem Siwym, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, PSČ 737 01, o nahrazení újmy vzniklé zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu ve výši 43.925.808,20 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 176/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2023, č. j. 20 Co 161/2023-526, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou datovanou 19. prosince 2008, podanou u Městského soudu v Praze dne 30. prosince 2008 (ve znění změn připuštěných usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. října 2010, č. j. 14 Cm 32/2009-172), se žalobce [IDS distributor, spol. s r. o. (dále též jen „dlužník“)] domáhal vůči žalovanému (Pěkný - Unimex s. r. o.) zaplacení částky 43.925.808,20 Kč, jako újmy, která mu vznikla zahájením insolvenčního řízení na jeho majetek (šikanózním insolvenčním návrhem žalovaného) a opatřeními přijatými v průběhu  insolvenčního řízení. 2. Podáním došlým soudu prvního stupně 19. dubna 2012 (č. l. 218 až 221) pak žalobce soudu sdělil, že jelikož za dobu od června 2008 do dubna 2010 přišel o „celkový hrubý zisk“ ve výši 35.830.741 Kč, bere žalobu zpět ve zbývající části, tedy ohledně částky „8.095.067 Kč“ (rozdíl částek 43.925.808,20 Kč a 35.830.741 Kč však činil 8.095.067,20 Kč). 3. Rozsudkem ze dne 29. června 2012, č. j. 14 Cm 32/2009-303, Městský soud v Praze: [1] Zamítl žalobu o zaplacení částky 35.830.744 Kč (I. výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení (II. výrok). [3] Zastavil řízení (pro částečné zpětvzetí žaloby) ohledně požadavku na zaplacení částky 8.095.064,20 Kč (III. výrok). 4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. srpna 2017, č. j. 3 Cmo 390/2012-350, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze v I. a II. výroku a věc potud vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jelikož usnesením ze dne 4. února 2013, č. j. KSPL 27 INS 2123/2008-A-136, Krajský soud v Plzni (dále též jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] zjistil úpadek původního žalobce, prohlásil konkurs na jeho majetek a jeho insolvenčním správcem ustanovil AGENTURU PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ – ARES, v. o. s., odvolací soud již jako s novým žalobcem jednal (a o věci rozhodl) s onou veřejnou obchodní společností, která (až) podáním z 11. dubna 2017 navrhla pokračování v řízení (č. l. 346). 5. Žalobce následně podáním datovaným 1. března 2018 (č. l. 363-364) upřesnil žalobní tvrzení tak, že požaduje: [1] Zaplacení částky 267.167 Kč z titulu dlužného příspěvku na podporu prodeje zboží, propagaci a marketingu podle článku 6 Obchodních podmínek pro dodávky zboží sjednaných mezi původním žalobcem a žalovaným dne 6. října 2006 (dále jen „Obchodní podmínky“) [5 % z částky 5.523.346,10 Kč (z objemu fakturačních cen po slevě za období od ledna 2007 do března 2008)]. [2] Zaplacení částky 55.233 Kč z titulu nedodaných vzorků výrobků podle článku 6 Obchodních podmínek [1 % z částky 5.523.346,10 Kč (objem fakturačních cen po slevě za období od ledna 2007 do března 2008)]. [3] Zaplacení částky 35.400.251 Kč představující ušlý zisk za červen 2008 až květen 2010 (z titulu náhrady škody způsobené šikanózním návrhem žalovaného). 6. Tamtéž žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že takto požaduje celkem 35.731.651 Kč, bere žalobu zpět co do částky 99.093 Kč „s příslušenstvím“ (příslušenství jistiny však není žalováno). 7. Rozsudkem ze dne 15. února 2019, č. j. 14 Cm 32/2009-404, Městský soud v Praze: [1] Zamítl žalobu o zaplacení částky 35.830.734 Kč (I. výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení (II. výrok). 8. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. září 2020, č. j. 3 Cmo 92/2019-449: [1] Zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15. února 2019 v I. výroku ohledně částky 99.083 Kč „s příslušenstvím“ a řízení v tomto rozsahu zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby) [první výrok]. [2] Ve zbývající části I. výroku rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15. února 2019 potvrdil (první výrok). [3] Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 9. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. července 2022, č. j. 29 Cdo 405/2021-466, ve znění (opravného) usnesení ze dne 23. září 2022, č. j. 29 Cdo 405/2021-483: [1] Odmítl dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2020 v rozsahu, v němž směřovalo proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby ohledně částky 331.400 Kč (první výrok). [2] Jinak rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2020 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2019 zrušil s výjimkou vztahující se k částce 99.083 Kč, o které odvolací soud rozhodl částí prvního výroku svého rozsudku tak, že co do požadavku na její úhradu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (druhý výrok). [3] Ve zrušeném rozsahu postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (dále jen „obvodní soud“) jako soudu věcně příslušnému v prvním stupni k jejímu projednání a rozhodnutí (třetí výrok). Rozsudek Nejvyššího soudu je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 10. Rozsudkem ze dne 1. února 2023, č. j. 22 C 176/2022-501, obvodní soud: [1] Zamítl žalobu o zaplacení částky 35.400.251 Kč (I. výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení (II. výrok). 11. Obvodní soud – vycházeje z § 147 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z označené judikatury Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 12. Řízení o insolvenčním návrhu žalovaného nebylo zastaveno, insolvenční návrh nebyl odmítnut vinou žalovaného a insolvenční návrh nebyl ani zamítnut; žalobci tudíž nepřísluší náhrada ušlého zisku vzniklého zahájením insolvenčního řízení. Na tomto závěru nemění ničeho ani předchozí pravomocné usnesení ze dne 19. listopadu 2009, jímž Vrchní soud v Praze insolvenční návrh zamítl, posléze zrušené Nejvyšším soudem. 13. Aktivní legitimace žalobce má být zkoumána ke dni konečného rozhodnutí, když pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). 14. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. června 2023, č. j. 20 Co 161/2023-526: [1] Potvrdil rozsudek obvodního soudu (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 15. Odvolací soud – vycházeje rovněž z § 147 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 16. Předpokladem aktivní legitimace žalobce k uplatnění nároku na náhradu škody, jež měla vzniknout insolvenčnímu dlužníku podáním insolvenčního návrhu, je odmítnutí nebo zamítnutí insolvenčního návrhu anebo zastavení insolvenčního řízení v intencích § 147 insolvenčního zákona. Toto ustanovení nepředpokládá zkoumání faktické důvodnosti insolvenčního návrhu v „náhradovém řízení“, vedoucí k přezkumu rozhodnutí o úpadku. 17. Podstatné proto v daném případě je, že v insolvenčním řízení byl zjištěn úpadek dlužníka (jakkoliv po zásahu dovolacího soudu), řešený konkursem. Proto pro výsledek sporu není právně významný argument, že dlužník se dostal do úpadku v důsledku