29 Cdo 817/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 817/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2013 Spisová značka:29 Cdo 817/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.817.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Zástavní právo Žaloba vylučovací (excindační) Dotčené předpisy:§ 170 odst. 1 písm. e) obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:18. 9. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 817/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně R. K., zastoupené JUDr. Václavem Stříbným, advokátem, se sídlem v Opavě, Ostrožná 40, PSČ 746 01, proti žalovanému JUDr. J. C., jako správci konkursní podstaty úpadce BREDA HOLDING a. s., identifikační číslo osoby 25139649, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 80/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2011, č. j. 10 Cmo 51/2010-157, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2011, č. j. 10 Cmo 51/2010-157 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2010, č. j. 4 Cm 80/2007-80, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 19. dubna 2010, č. j. 4 Cm 80/2007-80, Krajský soud v Brně vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce BREDA HOLDING a. s. pozemek parc. č. , zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 130 m2, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava, na listu vlastnictví číslo pro obec K. a katastrální území K. ve S., okres O. (dále jen „pozemek“) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). Soudy při posuzování důvodnosti žaloby vyšly zejména z toho, že: 1/ Žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí - sporného pozemku a budovy č. p. , která se nachází na tomto pozemku (dále též jen „budova“), k nimž bylo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 22. dubna 1997 zřízeno (s právními účinky vkladu ke dni 23. dubna 1997) zástavní právo zajišťující pohledávky věřitele (nyní CDV-1, Ltd.) za úpadcem. 2/ Usnesením ze dne 31. května 2006, č. j. 27 K 29/2005-474, prohlásil Krajský soud v Brně konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustavil původního žalovaného Ing. P. S. (dále jen „P. S.“). 3/ Dopisem ze dne 16. listopadu 2006 vyzval P. S. žalobkyni, aby vyplatila tři pohledávky za úpadcem, blíže specifikované ve výzvě, v celkové výši 188.255.583,- Kč, nebo aby ve stejné lhůtě složila cenu nemovitostí celkem ve výši 3.000.000,- Kč, a to 2.950.000,- Kč za budovu a 50.000,- Kč za pozemek. Celková cena byla stanovena znaleckým posudkem Ing. J. P. (dále jen „J. P.“). Zároveň P. S. žalobkyni upozornil, že neučiní-li tak do 30 dnů, budou nemovitosti zapsány do soupisu konkursní podstaty úpadce. 4/ Dopisem ze dne 19. ledna 2007 sdělila žalobkyně P. S., že znalecký posudek J. P. ohledně ceny budovy nemá za správný a že proto složila pouze cenu odpovídající ceně pozemku ve výši 56.030,- Kč. 5/ Později žalobkyně složila cenu budovy ve výši 451.970,- Kč. U Krajského soudu v Brně vede žalobkyně vůči správci konkursní podstaty (pod sp. zn. 34 Cm 16/2007) rovněž spor o vyloučení budovy ze soupisu majetku konkursní podstaty téhož úpadce. 6/ Dopisem ze dne 19. ledna 2007 sdělil P. S. žalobkyni, že do soupisu konkursní podstaty zapsal budovu. Současně uvedl, že úhradou ceny pozemku zaniklo zástavního právo vztahující se k této nemovitosti. 7/ Dopisem ze dne 25. června 2007 sdělil P. S. žalobkyni, že na základě odborného stanoviska dospěl k názoru, že je nutno uhradit celou částku dle výše uvedené výzvy. 8/ P. S. sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty dne 19. ledna 2007 budovu a dne 13. července 2007 i sporný pozemek. Na tomto základě odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „ZKV“) a § 153 odst. 3, § 163 odst. 1 a § 170 odst. 1 písm. e/ zákona č. 40/1960 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) - přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož bylo v dané věci k zajištění pohledávek konkursních věřitelů za úpadcem zřízeno zástavní právo na několika samostatných zástavách jako samostatných věcech v právním smyslu (stavbě a pozemku), tedy vespolné (simultánní) zástavní právo, z něhož je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení celé pohledávky (nebo její části) z kterékoli zástavy. K tomu dodal, že správce konkursní podstaty ve výzvě žalobkyni dle § 27 odst. 5 ZKV „uplatnil samostatně uspokojení ze zástavy stavby a ze zástavy pozemku“, a proto složením obvyklé ceny pozemku zaniklo zástavní právo podle ustanovení § 170 odst. 1 písm. e/ obč. zák. Měl-li žalovaný s ohledem na to, že předmětné nemovitosti tvoří jeden funkční celek, za potřebné „složení obvyklé ceny společně na obě tyto nemovitosti za účelem, aby nedošlo ke zhoršení ceny zástavy“, pokračoval odvolací soud, měl takto uplatnit svůj požadavek ve výzvě ze dne 16. listopadu 2007. Naopak za situace, kdy žalobkyně uhradila následně i obvyklou cenu další nemovitosti - stavby, byť ve výši nižší, než byla stanovena ve výzvě správce konkursní podstaty, nemá odvolací soud její postup za účelový. Žalobkyně se může domáhat v rámci incidenčního sporu přezkoumání sporné výše obvyklé ceny věci; potud odvolací soud odkázal na rozhodnutí (jde o rozsudek) Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 176/2004, uveřejněné pod číslem 72/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže) dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu. Odvolací soud přisvědčil argumentaci, podle níž z ustanovení § 163 odst. 1 obč. zák. vyplývá, že zástavní dlužník je povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního věřitele; dovodil, že na újmu zástavního věřitele se může zástava zhoršit „nejen faktickými činy zástavního dlužníka (tím, že například zástavu poškodí, zničí nebo učiní neupotřebitelnou), ale i v důsledku právních úkonů zástavního dlužníka týkajících se zástavy“. Současně však „s ohledem na obsah vlastnických práv (kdy i po zřízení zástavního práva zůstává vlastníkem zástavy zástavní dlužník) a funkci a účel zástavního práva“ konstatoval, že nelze dovozovat, že by takový právní úkon zástavního dlužníka odporoval svým obsahem nebo účelem zákonu nebo zákon obcházel anebo se příčil dobrým mravům. Proto následkem porušení povinností dle § 163 odst. 1 obč. zák. není neplatnost právního úkonu ve smyslu § 39 obč. zák. Odvolací soud uzavřel, že způsobí-li zástavní dlužník zhoršení zástavy na újmu věřitele zaviněně, přichází v úvahu toliko odpovědnost za škodu ve smyslu § 420 obč. zák. K tomu poukázal na rozhodnutí (jde o rozsudek) Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2003, sp. zn. 21 Cdo 296/2003, uveřejněné pod číslem 64/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Proti rozsudku odvolacího soudu podal P. S. dovolání, jež má za přípustné dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí řeší otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena, totiž otázku, zda ve smyslu ustanovení § 170 odst. 1 písm. e/ obč. zák. zanikne zástavní právo, jestliže vlastník nemovitostí, jehož správce konkursní podstaty postupem dle § 27 odst. 5 ZKV vyzve k vyplacení pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem, nebo ke složení ceny věcí (nemovitostí) tvořících funkční celek, vyplatí cenu pouze jedné z nemovitostí a zda takovým postupem vlastníka nemovitostí dojde ke zhoršení předmětu zástavy. Dovolatel odvolacímu soudu předně vytýká nesprávné právní posouzení obsahu výzvy dle § 27 odst. 5 ZKV (namítá, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že výzva obsahovala pokyn žalobkyni složit cenu nemovitostí, tedy budovy i sporného pozemku, na němž budova stojí). Ze skutečnosti, že ve výzvě bylo následně rozepsáno, kolik z ceny nemovitostí připadá na budovu a kolik na pozemek, nelze