29 Cdo 847/2010 — Nejvyšší soud

29 Cdo 847/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 9. 2012 Spisová značka:29 Cdo 847/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.847.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Transformace družstev Dotčené předpisy:§ 7 odst. 4 předpisu č. 42/1992Sb. § 14 písm. c) předpisu č. 42/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 11. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 847/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a/ Ing. J. Š., a b/ M. Š., obou zastoupených JUDr. Ing. Jiřím Malantou, advokátem, se sídlem v Brně, Wurmova 16, PSČ 602 00, proti žalovanému Zemědělskému družstvu „Podlipan“ Vitice, se sídlem v Dobrém Poli 54, PSČ 281 63, identifikační číslo osoby 00104141, zastoupenému JUDr. Jiřím Holomčíkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Uralská 770/6, PSČ 160 00, o vypořádání nároků podle zákonů 229/1991 Sb. a 42/1992 Sb., vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 C 1094/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. července 2009, č. j. 24 Co 250/2007-356, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. května 2006, č. j. 14 C 1094/97-247, se zastavuje. II. Dovolání proti výrokům III., IV., V. a VI. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. července 2009, č. j. 24 Co 250/2007-356, se odmítá. III. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 15. května 2006, č. j. 14 C 1094/97-247, zavázal žalovaného vydat žalobci a/ náhradu za znehodnocené budovy ve výši 524.824,- Kč (první odstavec výroku) a majetkový podíl ve výši 321.653,- Kč (druhý odstavec výroku), a to plněním ve věcech, které žalovaný „ke dni podání žaloby“ drží, zavázal žalovaného vydat žalobci b/ náhradu za znehodnocené budovy ve výši 524.824,- Kč (třetí odstavec výroku) a majetkový podíl ve výši 321.653,- Kč (čtvrtý odstavec výroku), a to plněním ve věcech, které žalovaný „ke dni podání žaloby“ drží, a rozhodl o nákladech řízení (pátý a šestý odstavec výroku). Vyšel přitom z toho, že: 1/ A. Š. (dále též jen „oprávněná osoba“) vyzvala 30. června 1991 (prostřednictvím žalobce a/) žalovaného v souladu se zákonem č. 119/1990 Sb., o soudních rehabilitacích, a zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a ostatnímu zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), k „veškerému navrácení [majetku] za účelem řádného hospodaření.” Současně uvedla, že „ve věci vydání majetku“ ji bude zastupovat „vnuk pan Ing. Š.“ (žalobce a/). 2/ Dne 2. prosince 1992 byl schválen transformační projekt žalovaného. 3/ Dopisem ze dne 9. února 1993 požádala A. Š. družstvo o „vydání majetkového podílu v souladu se zákonem č. 42/1992 Sb.“ 4/ Dne 29. října 1995 A. Š. zemřela. 5/ Ze zápisu z jednání mezi družstvem a „oprávněnou osobou p. A. Š. v zastoupení vnukem p. Ing. J. Š.“ ze dne 30. ledna 1996 (dále jen „zápis“) vyplývá, že předmětem jednání bylo „konečné vyčíslení nároků oprávněné osoby ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. a zákona č. 42/1992 Sb. a současné plnění k 30. lednu 1996“. Zároveň z něho plyne, že „tento zápis chápou obě strany jako konečnou dohodu s právy i závazky vůči sobě“. 6/ Podle zápisu měla A. Š. vůči družstvu nároky dle zákona o půdě a zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „transformační zákon“), v celkové výši 1,563.762,- Kč, na které družstvo již poskytlo plnění v celkové výši 920.456,- Kč. Současně je v zápisu uvedeno, že „ZD Vitice dluží k dnešnímu dni majetek v hodnotě 643.306,- Kč ... a nabízí plnění uvedené částky 643.306,- Kč p. Ing. Š. ve struktuře věcí, které ZD Vitice vlastní“. 7/ Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 22. srpna 2003, sp. zn. D 504/2003, schválil dohodu dědiců Ing. J. Š. a M. Š. ve věci dodatečného projednání dědictví po A. Š., podle níž „majetkový podíl v ZD Podlipan ... z titulu restituce a transformace ve výši 643.306,- Kč a pohledávku za ZD Podlipan ... z titulu znehodnocení nemovitostí náležejících pod č. p. 6 ve K. (budov i pozemků) ve výši 1,049.648,- Kč dědí rovným dílem pozůstalí vnuci Ing. J. Š. ... a M. Š. ... Pozůstalá vnučka H. P. z dědictví nic neobdrží.“ Soud prvního stupně výše uvedeným (v pořadí třetím) rozsudkem - vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v usnesení ze dne 29. července 2005, č. j. 21 Co 165/2005-210, podle něhož A. Š. řádně a včas uplatnila nároky na vydání náhrad podle zákona o půdě a majetkového podílu podle transformačního zákona, a to výzvami ze dne 30. června 1991 a 9. února 1993, neboť jednáním Ing. J. Š. byla zavázána A. Š. a existenci plné moci udělené mu za účelem uplatnění předmětných nároků není nutné zjišťovat - uzavřel, že nároky žalobců podle § 14 a § 20 zákona o půdě promlčené nejsou, neboť promlčecí doba začala běžet teprve v roce 1997, kdy žalovaný odmítl převést objekt kravína v K., který měl být původně vydán na uspokojení předmětných nároků, na třetí osobu. Právo na vydání náhrady za živý a mrtvý inventář podle názoru soudu rovněž promlčeno není, neboť dne 30. ledna 1996 žalovaný (mimo jiné) tento svůj dluh uznal a od tohoto okamžiku počala v souladu s § 110 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), běžet nová desetiletá promlčecí doba. Promlčeno není ani právo na vydání majetkového podílu podle transformačního zákona, neboť desetiletá promlčecí doba k jeho vydání počíná běžet teprve po uplynutí sedmileté lhůty od schválení transformačního projektu, jenž byl v projednávané věci schválen v roce 1992. Výše náhrad za živý a mrtvý inventář a výše majetkového podílu je určena v zápise, který je dle názoru soudu uznáním dluhu ve smyslu § 588 (správně 558) obč. zák. Předmětný dluh přitom nezanikl splněním, neboť po tomto uznání žalovaný žalobcům žádné plnění již neposkytl. Jelikož mezi stranami nebyla uzavřena dohoda o vypořádání předmětných nároků v penězích, rozhodl soud o poskytnutí plnění ve věcech v držení žalovaného. Krajský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 13. prosince 2007, č. j. 24 Co 250/2007-292 (jde o v pořadí třetí rozhodnutí odvolacího soudu), změnil výše označený rozsudek soudu prvního stupně tak, že ve vztahu k žalobci a/ co do částky 524.824,- Kč s příslušenstvím a ve vztahu k žalobci b/ co do částky 846.477,- Kč žalobu zamítl (výroky I. a II.), zavázal žalovaného zaplatit žalobci a/ 321.653,- Kč s příslušenstvím (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV., V. a VI.). Vzhledem k tomu, že žalobci původně neuplatnili své nároky současně, ale každý zvlášť samostatnou žalobou, posuzoval odvolací otázku promlčení, resp. prekluze uplatněných nároků ve vztahu ke každému ze žalobců samostatně. Dovodil, že žalobce a/ uplatnil všechny nároky včas (promlčeny ani prekludovány tedy nejsou). Zápis posoudil jako dohodu o narovnání ve smyslu § 585 obč. zák., dospěl k závěru, že původní závazek žalovaného poskytnout náhradu ve věcech (§ 20 odst. 3 zákona o půdě) byl na základě narovnání nahrazen novým peněžitým závazkem, a uzavřel, že žalobce a/ má právo na plnění ve výši určené v zápise, ve výši poloviny dědického podílu po A. Š. Nároky žalobce b/ považoval odvolací soud za promlčené a jelikož se žalovaný promlčení dovolal, žalobu ve vztahu k žalobci b/ v plném rozsahu zamítl. K dovolání všech účastníků Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 11. února 2009, č. j. 28 Cdo 3766/2008-337, v zamítavých výrocích I. a II. a v závislých výrocích IV. až VI. zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 13. prosince 2007, č. j. 24 Co 250/2007-292. Uzavřel, že zápis nelze považovat za narovnání ve smyslu § 585 obč. zák. ani za uznání dluhu dle § 558 obč. zák., neboť z něho není zřejmé, kterých závazků žalovaného k poskytnutí náhrad se konkrétně týká výpočet částky 1,563.762,- Kč, a není tedy splněn „požadavek obou zmíněných institutů“. Z dosud provedených důkazů podle Nejvyššího soudu nevyplynulo, zda a v jaké výši do této částky byla zahrnuta též náhrada za znehodnocení nemovitostí. Dovolací soud uvedl, že zápis je třeba považovat za vyjasnění závazků žalovaného k výpočtu majetkového podílu podle transformačního zákona, do něhož mohly být započteny na základě předchozí dohody i nároky z náhrady za inventář podle § 20 zákona o půdě nebo náhrady za znehodnocené nemovitosti podle § 14 a § 16 zákona o půdě. Které konkrétní nároky takto byly do majetkového podílu A. Š. započteny a na základě čeho však z dosud provedeného dokazování nevyplývá. Za nedů