29 Cdo 908/2022 – Nejvyšší soud

29 Cdo 908/2022-215 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Heleny Myškové ve věci soudní úschovy částky 145 563 Kč, za účasti složitele Surf Net s. r. o., se sídlem v Praze 5, Petřínská 489/5, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 26137879, zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, se sídlem v Praze, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, příjemce DELTA CENTER a. s., se sídlem v Praze 7, Bubenské nábřeží 306/13, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 45148007, a osoby uplatňující právo na předmět úschovy Hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 00, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem, se sídlem v Praze, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, o vrácení předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 276/2013, o dovolání osoby uplatňující právo na předmět úschovy proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2022, č. j. 29 Co 22/2022-194, takto: I. Dovolání se zamítá v rozsahu, v němž Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. ledna 2022, č. j. 29 Co 22/2022-194, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ohledně částky 87 650,80 Kč. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2022, č. j. 29 Co 22/2022-194, se mění v rozsahu částky 57 912,20 Kč takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. listopadu 2021, č. j. 42 Sd 276/2013-176, se mění tak, že se zamítá návrh složitele, aby mu ze soudní úschovy byla vrácena částka 57 912,20 Kč. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 12. listopadu 2021, č. j. 42 Sd 276/2013-176, Obvodní soud pro Prahu 7 (dále též jen „obvodní soud“) rozhodl, že soudní úschova ve výši 145 563 Kč se vydává složiteli (Surf Net s. r. o.), jemuž bude poukázána po právní moci usnesení. 2. Obvodní soud vyšel z toho, že předmětnou částku přijal do soudní úschovy na základě (pravomocného) usnesení ze dne 10. května 2013, č. j. 42 Sd 276/2013-49, poté, co složitel v návrhu na přijetí oné částky do soudní úschovy (ze dne 25. dubna 2013) podle ustanovení § 568 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), prohlásil, že má důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem. 3. Následně obvodní soud – odkazuje na ustanovení § 185a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a na ustanovení § 568 obč. zák. – uzavřel, že v posuzované věci složitel netvrdil, že nemůže splnit konkrétní existující dluh, protože neví, kdo je jeho věřitelem. Nejistota složitele spočívala v tom, že nevěděl (respektive nechtěl sám posoudit), zda trvá jeho smluvně založená povinnost [na základě smlouvy o podnájmu, kterou jako podnájemce uzavřel s příjemcem (jako nájemcem) dne 22. prosince 2005, ve znění dodatků (dále jen „podnájemní smlouva“)] platit podnájemné za užívání prostor v areálu Pražské tržnice v Praze 7 (dále jen „tržnice“) v 2. čtvrtletí roku 2013 příjemci (DELTA CENTER a. s.), nebo zda mu vznikla (respektive vznikne) povinnost zaplatit (podle § 451 obč. zák.) za užívání stejných prostor ve stejném období náhradu jejich majiteli (Hlavnímu městu Praze – dále jen „obec“). Složitel tak neměl důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, ale o tom, který ze shora uvedených závazků chce (má) splnit. Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že při složení nebyl dán žádný důvod úschovy ve smyslu § 568 obč. zák. a § 185 o. s. ř. (nenastaly soluční účinky úschovy) a předmět úschovy je třeba vrátit složiteli. 4. K odvolání obce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. ledna 2022, č. j. 29 Co 22/2022-194, potvrdil usnesení obvodního soudu v tom znění, že předmět úschovy – částka 145 563 Kč se vrací složiteli. 5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 568 obč. zák. – se ztotožnil se závěrem obvodního soudu o neexistenci důvodu k přijetí úschovy. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podala obec dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Je dán zákonný důvod k přijetí do soudní úschovy i tehdy, neví-li „věřitel“ (správně „dlužník“), kterému z věřitelů má dluh splnit, přičemž u každého z věřitelů je dán odlišný právní základ jeho sporného nároku, avšak v obou případech je skutkový základ sporného nároku týž, takže se jejich nároky vůči dlužníku vzájemně vylučují? 7. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že důvod pro přijetí plnění do soudní úschovy byl dán, namítaje, že právní názor odvolacího soudu v podstatě znamená popření základního smyslu soudní úschovy. 9. Složitel ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje za to, že napadené rozhodnutí je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu poukazuje (co do skutkově totožené věci) na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 339/2014 [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu]; dále cituje pasáž z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2016, sp. zn. 21 Cdo 3853/2015. 10. Pro úplnost složitel dodává, že bezdůvodné obohacení vzniká okamžikem přijetí plnění bez právního důvodu. Kdyby podnájemní vztah složitele zanikl, vznikalo by bezdůvodné obohacení postupně za každý den užívání předmětu podnájmu bez právního důvodu. Složitel však složil do úschovy částku za období od 1. dubna 2013 do 30. června 2013. Ke dni přijetí úschovy soudem (10. května 2013) tak fakticky obci ještě nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětu podnájmu za období od 11. května 2013 do 30. června 2013. 11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. Řízení o úschovách se jinak řídí úpravou § 185a a násl. o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2013 [srov. článek II (Přechodná ustanovení) část první zákona č. 293/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních]. 12. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu. 13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 15. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 16. Nejvyšší soud činí k dovoláním otevřeným právním otázkám následující závěry: 17. Platí, že důvod úschovy a věcnou legitimaci účastníků (složitele, příjemce a přihlašovatele) soud z hlediska pravdivosti tvrzení složitele při rozhodování o přijetí do úschovy nepřezkoumává; vychází v tomto směru z tvrzení složitele a nezjišťuje, zda složitel je opravdu dlužníkem, zda příjemce je skutečně věřitelem, zda věřitel je skutečně nepřítomen, zda se věřitel opravdu ocitl v prodlení, zda tu byly důvodné pochybnosti o tom, kdo je dlužníkovým věřitelem, nebo zda byl věřitel pro dlužníka skutečně neznámou osobou, popřípadě, zda tu je jiný zákonem stanovený důvod úschovy; srov. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2002, sp. zn. 29 Odo 639/2001, uveřejněného pod číslem 50/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2015 sp. zn. 23 Cdo 1629/2013, uveřejněný pod číslem 52/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 52/2016“). 18. Pravomocné usnesení soudu o přijetí plnění do úschovy má pak z hlediska zániku závazků stejné právní následky jako převzetí plnění věřitelem; za okamžik uspokojení nároku se považuje den, v němž byl předmět plnění složen u soudu. Jinak řečeno, jestliže usnesení, jímž soud přijme plnění, které složitel složil do soudní (soluční) úschovy, nabude právní moci, považuje se den, kdy složitel toto plnění složil do soudní (soluční) úschovy, ve smyslu ustanovení § 559 odst. 1 obč. zák. a § 568 obč. zák., za den splnění závazku (dluhu) věřiteli (příjemci nebo přihlašovateli) bez zřetele k tomu, že tento den předchází dni, kdy soud vydal usnesení o přijetí plnění do (soluční) úschovy. 19. Zjistí-li se ov