29 Cdo 958/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 958/2022 citace  Právní věta: Rozsudek, jímž insolvenční soud v incidenčním sporu podle § 159 odst. 1 písm. f/ insolvenčního zákona pravomocně zamítl žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou insolvenční správce zpeněžil majetek dlužníka prodejem mimo dražbu (§ 289 odst. 3 insolvenčního zákona), je ve smyslu § 159a o. s. ř. účinný (působí) i po skončení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2024 Spisová značka:29 Cdo 958/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.958.2022.2 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost smlouvy Zpeněžování Incidenční spory Vlastnictví Žaloba určovací Konkurs - zrušení konkurzu Ochrana vlastnictví Dotčené předpisy:§ 135 o. s. ř. § 159a odst. 1 o. s. ř. § 289 odst. 3 IZ. § 159 IZ. § 164 IZ. § 312 odst. 1 IZ. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:2. 5. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:45 / 2025 Anotace:Soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně byla do 29. 7. 2015 zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí a její vlastnické právo nebylo do tohoto data zpochybňováno. Insolvenční soud usnesením ze dne 28. 8. 2013 zjistil úpadek žalobkyně, prohlásil konkurs na její majetek a ustanovil insolvenčního správce. Do 6. 5. 2020 byl v insolvenčním rejstříku u tohoto usnesení uveden údaj o právní moci tohoto rozhodnutí. Insolvenční správce převedl kupní smlouvou ze dne 28. 7. 2015, jíž předcházel souhlas zajištěných věřitelů se zpeněžením nemovitostí mimo dražbu, vlastnické právo k nemovitostem na žalovanou. Usnesením krajského soudu došlo ke zrušení právní moci rozhodnutí o zjištění úpadku a následně vrchní soud zrušil usnesení insolvenčního soudu o zjištění úpadku. Insolvenční řízení bylo pravomocně ukončeno usnesením insolvenčního soudu ze dne 4. 11. 2020 o zastavení řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu. Řízení o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní bylo pravomocně skončeno zastavením řízení, neboť podle § 159 odst. 4 IZ nejsou důvody pro pokračování v řízení o žalobě na neplatnost kupní smlouvy po skončení insolvenčního řízení. Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyni se nedostalo ochrany v řízení podle § 289 odst. 3 IZ, v němž se domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a insolvenčním správcem, ač je zřejmé, že úpadek byl řešen neoprávněně, když rozhodnutí o úpadku nikdy nenabylo právní moci. Podstata sporu podle soudu prvního stupně spočívá v tom, zda důsledky postupu insolvenčního správce po rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek žalobkyně a po vyznačení právní moci tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku zaslouží ochrany, nebo zda má přednost ochrana vlastnického práva žalobkyně jako osoby, která byla v rozporu se zákonem postižena důsledky insolvenčního řízení. Ochrana dobré víry přichází v úvahu, podle názoru soudu prvního stupně, zejména tehdy, jsou-li přítomny mimořádné okolnosti případu, které se jeví být závažnější než ochrana zájmu chráněného zákazovou normou. V posuzované věci vznikly mimořádné (individuální) okolnosti, které žalovanou vedly k důvěře v (konkrétní) výsledky insolvenčního řízení. Z insolvenčního rejstříku (stejně jako z katastru nemovitostí) nevyplývaly žádné pochybnosti o správnosti postupu insolvenčního správce (s vědomím soudu a s vědomím zajištěných věřitelů). K odvolání žalobkyně změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitostí. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v tomto nalézacím řízení lze posoudit platnost uzavřené kupní smlouvy jako otázku předběžnou, byť nebylo pravomocně skončeno řízení o obnovu incidenčního sporu o neplatnosti kupní smlouvy podle § 289 odst. 3 IZ. K tomu odvolací soud doplnil, že posouzení platnosti kupní smlouvy nebrání ani pravomocný rozsudek, jímž insolvenční soud zamítl žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy. Rozsudek byl totiž vydán v incidenčním sporu, přičemž účelem incidenčních sporů je řešit sporné otázky jen v rámci probíhajícího insolvenčního řízení. Pravomocné rozsudky vydané v incidenčním sporu v zásadě nemají přesah mimo vlastní insolvenční řízení, což lze dovodit z § 164 IZ ve spojení s § 9 IZ. Závaznost rozsudku vydaného v incidenčním sporu se tak zásadním způsobem odlišuje od závaznosti rozsudku vydaného v běžném nalézacím řízení, která je stanovena v § 159a o. s. ř. Odvolací soud proto dovodil, že na rozsudek vydaný v incidenčním řízení, byť nabyl právní moci, je nutno od okamžiku pravomocného zastavení insolvenčního řízení pohlížet jako na rozsudek neúčinný. Odvolací soud proto odlišně od soudu prvního stupně uzavřel, že je na místě poskytnout ochranu žalobkyni jako řádné vlastnici, která svým jednáním nezpůsobila neplatnost kupní smlouvy, před právem žalované. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání k Nejvyššímu soudu, kterému byla k zodpovězení předložena otázka, zda lze přezkoumat platnost kupní smlouvy uzavřené insolvenčním správcem i mimo rámec incidenčního sporu a dále otázka, zda se stane pravomocné rozhodnutí vydané v incidenčním řízení neúčinným následkem zpětného zrušení právní moci usnesení o úpadku dlužníka. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 07.07.2024III.ÚS 1944/24 Jiří Přibáň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost22. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 958/2022-368 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně H. L., zastoupené Mgr. Bc. Rudolfem Vinšem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16, PSČ 360 01, proti žalované H. O., zastoupené JUDr. Romanem Poláškem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 18/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. října 2021, č. j. 61 Co 186/2021-219, ve znění usnesení ze dne 30. listopadu 2021, č. j. 61 Co 186/2021-262, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. října 2021, č. j. 61 Co 186/2021-219, ve znění usnesení ze dne 30. listopadu 2021, č. j. 61 Co 186/2021-262, se mění takto: 1/ Rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. července 2021, č. j. 17 C 18/2021-132, se potvrzuje. 2/ Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 21. července 2021, č. j. 17 C 18/2021-132, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (H. L.) domáhala vůči žalované (H. O.) určení vlastnického práva k pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, k pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, k pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, části obce XY, obci XY [dále jen „nemovitosti“ (bod I. výroku)], a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení (bod II. výroku). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: [1] Žalobkyně byla do 29. července 2015 zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí a její vlastnické právo nebylo do tohoto data zpochybňováno. [2] Krajský soud v Plzni (dále též „insolvenční soud“) usnesením ze dne 28. srpna 2013, č. j. KSPL 52 INS 15510/2013-A-15, (mimo jiné) zjistil úpadek žalobkyně, prohlásil konkurs na její majetek a insolvenčním správcem ustanovil AP insolvence, v. o. s. (dále jen „insolvenční správce“). Do 6. května 2020 byl v insolvenčním rejstříku u tohoto usnesení uveden údaj o právní moci tohoto rozhodnutí (k 11. říjnu 2014). [3] Kupní smlouvou z 28. července 2015, jíž předcházel souhlas zajištěných věřitelů se zpeněžením nemovitostí mimo dražbu, převedl insolvenční správce vlastnické právo k nemovitostem na žalovanou (s právními účinky vkladu práva k 29. červenci 2015). [4] Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 2. dubna 2020, č. j.152 ICm 3302/2016-105, došlo „ke zrušení právní moci“ rozhodnutí zjištění o úpadku. Vrchní soud v Praze následně usnesením ze dne 10. června 2020, sen. zn. 1 VSPH 671/2016 zrušil usnesení insolvenčního soudu o zjištěn