29 Cdo 958/2022 – Nejvyšší soud

29 Cdo 958/2022-368 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně H. L., zastoupené Mgr. Bc. Rudolfem Vinšem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16, PSČ 360 01, proti žalované H. O., zastoupené JUDr. Romanem Poláškem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 18/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. října 2021, č. j. 61 Co 186/2021-219, ve znění usnesení ze dne 30. listopadu 2021, č. j. 61 Co 186/2021-262, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. října 2021, č. j. 61 Co 186/2021-219, ve znění usnesení ze dne 30. listopadu 2021, č. j. 61 Co 186/2021-262, se mění takto: 1/ Rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. července 2021, č. j. 17 C 18/2021-132, se potvrzuje. 2/ Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 21. července 2021, č. j. 17 C 18/2021-132, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (H. L.) domáhala vůči žalované (H. O.) určení vlastnického práva k pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, k pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, k pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, části obce XY, obci XY [dále jen „nemovitosti“ (bod I. výroku)], a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení (bod II. výroku). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: [1] Žalobkyně byla do 29. července 2015 zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí a její vlastnické právo nebylo do tohoto data zpochybňováno. [2] Krajský soud v Plzni (dále též „insolvenční soud“) usnesením ze dne 28. srpna 2013, č. j. KSPL 52 INS 15510/2013-A-15, (mimo jiné) zjistil úpadek žalobkyně, prohlásil konkurs na její majetek a insolvenčním správcem ustanovil AP insolvence, v. o. s. (dále jen „insolvenční správce“). Do 6. května 2020 byl v insolvenčním rejstříku u tohoto usnesení uveden údaj o právní moci tohoto rozhodnutí (k 11. říjnu 2014). [3] Kupní smlouvou z 28. července 2015, jíž předcházel souhlas zajištěných věřitelů se zpeněžením nemovitostí mimo dražbu, převedl insolvenční správce vlastnické právo k nemovitostem na žalovanou (s právními účinky vkladu práva k 29. červenci 2015). [4] Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 2. dubna 2020, č. j.152 ICm 3302/2016-105, došlo „ke zrušení právní moci“ rozhodnutí zjištění o úpadku. Vrchní soud v Praze následně usnesením ze dne 10. června 2020, sen. zn. 1 VSPH 671/2016 zrušil usnesení insolvenčního soudu o zjištění úpadku. [5] Insolvenční řízení žalobkyně bylo pravomocně ukončeno usnesením insolvenčního soudu ze dne 4. listopadu 2020, č. j. KSPL 52 INS 15510/2013-A-75, o zastavení řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu (rozhodnutí potvrdil odvolací soud). [6] Řízení o žalobě pro zmatečnost (správně o žalobě na obnovu řízení) podané žalobkyní, vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 152 ICm 3824/2015, bylo pravomocně skončeno zastavením řízení podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2021, sen. zn. 104 VSPH 892/2020 [proto, že podle § 159 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nejsou důvody pro pokračování v řízení o žalobě na neplatnost kupní smlouvy po skončení insolvenčního řízení]. Právní moc označeného rozhodnutí byla odložena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2021, sen. zn. 29 ICdo 52/2021. [7] Žalovaná měla v souvislosti s nabytím nemovitostí informace, že insolvenční správce je oprávněn kupní smlouvou ze dne 28. července 2015 sporné nemovitosti (za žalobkyni) převést na žalovanou, neboť v insolvenčním rejstříku byly zveřejněny informace, které se týkaly oprávnění insolvenčního správce vystupovat za žalobkyni. 3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně, cituje § 283 odst. 1 a 2, § 286 odst. 1 písm. c/ a odst. 2, § 289 odst. 1 a 3, § 293 odst. 1 insolvenčního zákona a § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), nejprve uvedl, že ač podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona může být vyslovena neplatnost kupní smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty, pouze v incidenčním řízení, na posuzovanou situaci tento závěr nedopadá. Je tomu tak proto, že žalobkyně je v situaci, kdy se jí nedostalo ochrany v řízení podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona, ač je zřejmé, že úpadek byl (formou konkursu) řešen neoprávněně (rozhodnutí o úpadku nikdy nenabylo právní moci). Žalobkyně pak „musí mít možnost“ uplatnit své námitky (odmítnuté v incidenčním řízení nejprve s ohledem na nesprávnou představu o právní moci usnesení o úpadku a o prohlášení konkursu a následně v řízení o žalobě na obnovu řízení z procesních důvodů, v důsledku zastavení insolvenčního řízení). Jen stěží lze podle soudu prvního stupně připustit, že by pro případ zastavení insolvenčního řízení byla žalobkyně vyloučena z možnosti žádat přezkum smlouvy, kterou pozbyla vlastnické právo. Pokud insolvenční zákon tuto možnost nedává, aniž by z něj vyplývalo, že na takovou možnost pomyslel a ochranu z nějakého důvodu vyloučil, je třeba připustit možnost posouzení „důsledků smlouvy“ i mimo rámec incidenčního sporu. 4. Podstata sporu podle soudu prvního stupně spočívá v tom, zda důsledky postupu insolvenčního správce po rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek žalobkyně a po vyznačení právní moci tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku zaslouží ochrany (ve smyslu dobrověrného nabyvatele), nebo zda má přednost ochrana vlastnického práva žalobkyně jako osoby, která byla v rozporu se zákonem postižena důsledky insolvenčního řízení. Přitom má za zřejmé, že zachování obou práv není možné, protože se vzájemně vylučují. 5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou zde mimořádné okolnosti případu, které „důsledky logického závěru o neplatnosti smlouvy kupní jako nabývacího titulu (pro porušení § 283 odst. 2 insolvenčního zákona) pro žalovanou eliminují“. V obecné rovině je totiž na straně dobrověrného nabyvatele významný zájem na zachování a nesnížení důvěry jednotlivců v akty veřejné moci, a to zejména v souvislosti s úkony v insolvenčním řízení. Obecnost zásady ochrany dobré víry vede k závěru o použitelnosti závěrů o dobré víře i pro insolvenční řízení podle insolvenčního zákona. Ochrana dobré víry přichází v úvahu zejména tehdy, jsou-li přítomny mimořádné okolnosti případu, které se jeví být závažnější než ochrana zájmu chráněného zákazovou normou. V posuzované věci vznikly mimořádné (individuální) okolnosti, které žalovanou vedly k důvěře v (konkrétní) výsledky insolvenčního řízení. Z insolvenčního rejstříku (stejně jako z katastru nemovitostí) nevyplývaly žádné pochybnosti o správnosti postupu insolvenčního správce (s vědomím soudu a s vědomím zajištěných věřitelů). Podle soudu prvního stupně tak není důvod pro to, aby dobrá víra žalované ve správnost postupu státu (a jím pověřených osob) doznala v posuzované věci újmu, navíc za situace, kdy alternativní způsoby řešení zpeněžení majetku (soudní dražba, popř. dokonce veřejná dobrovolná dražba) vedou k ochraně dobré víry nabyvatele (byť tam zpravidla půjde o nabývání věci od nevlastníka). 6. Soud prvního stupně doplnil, že ochrana dobré víry v údaje v katastru nemovitostí (ze kterých bylo možné dovodit správnost zastoupení žalobkyně insolvenčním správcem) svědčí závěru pro uznání vlastnického práva žalované před ochranou porušených práv žalobkyně. Nemohla-li mít žalovaná k datu podání návrhu na vklad vlastnického práva pochybnosti o existenci pravomocného rozhodnutí o úpadku žalobkyně (a o způsobu řešení úpadku konkursem) a o tom, že za žalobkyni vystupuje insolvenční správce v souladu s pokyny insolvenčního soudu a věřitelů, je na místě poskytnout jejímu vlastnickému právu ochranu, byť se dodatečně ukázalo, že právní moc byla na rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu vyznačena nesprávně. Je-li soudy poskytována ochrana i při nabytí od nevlastníka (za určitých podmínek), měla by být poskytnuta ochrana i při nabytí od vlastníka věci, který byl zastupován osobou určenou státní mocí v souvislosti s insolvenčním řízením. 7. Závěrem soud prvního stupně přisvědčil žalobkyni, že žaloba na neplatnost kupní smlouvy, která byla uzavřena insolvenčním správcem v rámci zpeněžení majetku dlužníka v souladu s § 289 odst. 3 insolvenčního zákona, musí mít věcnou náplň (ochranný účel normy musí dojít naplnění). Tento incidenční spor míří na oc