29 ICdo 107/2022 – Nejvyšší soud

KSPH 82 INS 24032/2020 77 ICm 974/2021 29 ICdo 107/2022-129 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, Ph.D., se sídlem v Praze 10, Zemské právo 1574/3, PSČ 102 00, jako insolvenční správkyně dlužníků M. K. a K. K., zastoupené Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Buzulucká 678/6, PSČ 160 00, proti žalovanému J. N., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Tenkrátem, advokátem, se sídlem v Berouně, Havlíčkova 132, PSČ 266 01, o určení neúčinnosti právního jednání, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 77 ICm 974/2021 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků M. K., a K. K., o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2022, č. j. 77 ICm 974/2021, 104 VSPH 92/2022-91 (KSPH 70 INS 24032/2020), takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 29. listopadu 2021, č. j. 77 ICm 974/2021-65: [1] Zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (JUDr. Ing. Kristýna Fronc Chalupecká, Ph.D., jako insolvenční správkyně dlužníků M. K. a K. K.) domáhala určení, že kupní smlouva uzavřená dne 9. září 2020 dlužníky a žalovaným (J. N.), kterou dlužníci na žalovaného převedli (ve výroku specifikovanou) bytovou jednotku včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku a spoluvlastnický podíl ¼ k (ve výroku specifikovaným) pozemkům, vše v katastrálním území a obci XY (dále jen „nemovitosti“), je vůči věřitelům dlužníků neúčinná (bod I. výroku). [2] Zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že nájemní smlouva uzavřená dne 15. září 2020 žalovaným (jako pronajímatelem) a dlužníkem M. K. (jako nájemcem) ohledně nemovitostí, na základě které dlužník uhradil žalovanému 420 000 Kč na „budoucí nájemné“, je vůči věřitelům dlužníků neúčinná (bod II. výroku). [3] Zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 420 000 Kč do majetkové podstaty dlužníků (bod III. výroku). [4] Rozhodl o nákladech řízení (bod IV. výroku). 2. Insolvenční soud (v návaznosti na obsah insolvenčního rejstříku a spisu) vyšel v rozhodnutí zejména z toho, že: [1] Žalovaný (jako kupující) a dlužníci (jako prodávající) uzavřeli dne 9. září 2020 kupní smlouvu, na základě níž dlužníci převedli na žalovaného nemovitosti (dále jen „kupní smlouva“). Žalovaný uhradil kupní cenu 2 200 000 Kč tak, že první část (1 175 161 Kč) zaslal Československé obchodní bance, a. s. (dále jen „věřitel ČSOB“), na úhradu úvěru dlužníků a druhou část (1 024 839 Kč) zaslal dlužníkům. [2] Vlastnické právo žalovaného k nemovitostem bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky k 15. září 2020. [3] Žalovaný a dlužníci uzavřeli dne 15. září 2020 nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo přenechání nemovitostí k užívání dlužníkům (dále jen „nájemní smlouva“). Dlužníci uhradili žalovanému nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně za dobu od 1. října 2020 do 30. září 2025, tedy v celkové výši 420 000 Kč; k tomu použili peněžní prostředky získané úhradou druhé části kupní ceny žalovaným. [4] Z druhé části kupní ceny dlužníci dále uhradili pohledávku věřitele M. M. (dále jen věřitel „M. M.“) ve výši 338 000 Kč a další pohledávky svých věřitelů; po těchto úhradách dlužníkům „zbyly“ peněžní prostředky v řádech desítek tisíc Kč. [5] Insolvenční řízení vedené na majetek dlužníků bylo zahájeno dne 18. listopadu 2020 podáním dlužnického insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení (A-1). [6] Insolvenční soud usnesením ze dne 14. ledna 2021, č. j. KSPH 70 INS 24032/2020-A-10, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníků, povolil jim oddlužení a ustanovil žalobkyni insolvenční správkyní. [7] Do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky věřitelé Fair Credit Czech s. r. o.; BNP Paribas Personal Finance SA; EC Financial Services, a. s.; ČSOB; Home Credit, a. s.; Provident Financial s. r. o.; PROFI CREDIT Czech, a. s.; Benxy s. r. o.; Česká televize (dále jen „věřitel ČT“) a Česká spořitelna, a. s. (dále jen „věřitel Č“). S výjimkou „zcela bagatelní“ pohledávky věřitele ČT se staly pohledávky všech uvedených věřitelů splatnými až po uzavření kupní smlouvy a nájemní smlouvy. 3. Insolvenční soud – cituje ustanovení § 3 odst. 1 a 2, § 235 odst. 1, § 239 odst. 1 a 3, § 240 odst. 1 a 2, § 241 odst. 1 a 2, § 242 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), § 118a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům: 4. Dlužníci měli v době uzavření kupní smlouvy a nájemní smlouvy více věřitelů, jejich pohledávky ale v té době nebyly po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti; dlužníci tudíž nebyli v době uzavření smluv v úpadku ve formě platební neschopnosti. Na úpadek dlužníků „nelze usuzovat“ ani z existence pohledávky věřitele M. M., neboť ji byli schopni „bez dalšího“ uhradit z druhé části kupní ceny. 5. Žalobkyně přes poučení insolvenčního soudu neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného úpadku dlužníků „k rozhodnému okamžiku“, netvrdila žádné skutečnosti o tom, že uzavření kupní smlouvy a nájemní smlouvy vedlo k jejich úpadku, a neoznačila ani žádné důkazy k prokázání úmyslu dlužníků zkrátit věřitele. 6. V jednání dlužníků nelze spatřovat úmysl zkrátit věřitele; jejich jednání naopak mělo sloužit k uspokojení závazků. Dlužníci uvedli, že si byli vědomi své „nejednoduché situace spojené s koronavirovou epidemií“ a k prodeji nemovitostí přistoupili, aby její následky řešili. 7. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně i žalovaného (co do výroku o nákladech řízení) rozsudkem ze dne 28. února 2022, č. j. 77 ICm 974/2021, 104 VSPH 92/2022-91 (KSPH 70 INS 24032/2020), zrušil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. a IV. výroku a věc v tomto rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodě II. výroku tak, že určil neúčinnost nájemní smlouvy vůči věřitelům dlužníka, a změnil bod III. výroku rozsudku insolvenčního soudu tak, že žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužníků částku 420 000 Kč. 8. Odvolací soud – cituje ustanovení § 2218 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ustanovení § 235 odst. 1 a 2, § 236, § 237 odst. 1, § 239, § 240, § 241 a § 242 insolvenčního zákona a § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – po přezkoumání rozsudku insolvenčního soudu (a poté, co zopakoval a doplnil dokazování) dospěl k následujícím závěrům: 9. Dlužníci v insolvenčním návrhu a jeho doplnění uvedli, že smlouvami o úvěru s věřitelem Č a „i v jiných případech“ konsolidovali své starší závazky vůči „převážně nebankovním institucím“ vznikající od dubna 2016. Ohledně věřitele Č činil dluh dlužníků k 26. říjnu 2018 celkem 1 836 821 Kč a dlužníci opakovaně uzavírali dodatky o odložení splátek úvěru. Dlužníci „potvrdili“, že nebyli schopni své závazky splácet, a to ani z prodeje veškerého svého hodnotného majetku; do insolvenčního řízení vstoupili „s nulovým majetkem“ a proti tomu z kupní ceny uhradili nájemné na 5 let dopředu a zbytek „patrně sami zkonzumovali“. V době namítaných „právních úkonů“ dlužníci měli (jak sami uvedli) splatný závazek mimo jiné vůči věřiteli M. M. ve výši 340 000 Kč, vůči věřiteli ČT ve výši 1 215 Kč a dále vůči „blíže neuvedenému okruhu jejich známých i rodinných příslušníků“, které přednostně uspokojili z druhé části kupní ceny. 10. Insolvenční soud označil stav dlužníků „v rozhodné době“ jako „bezúpadkový“; tento stav ale dlužníci „uměle vytvořili“ konsolidací starších závazků, dohodami o odložení splatnosti, přijímáním nových závazků za účelem úhrady a překlenování starších závazků a pomocí přátel a rodinných příslušníků. Již v době uzavření namítaných „právních úkonů“ dlužníci řešili svou dlouhodobě nepříznivou finanční situaci shora uvedeným způsobem, až nakonec přistoupili „k rozprodání“ všeho hodnotného majetku bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu, což završilo „pyramidu jejich dluhové spirály“. I kdyby byl správný názor insolvenčního soudu, že dlužníci nebyli v době uzavření kupní smlouvy a nájemní smlouvy v úpadku, jejich jednání k úpadku „nepochybně vedlo“. Splatnost některých pohledávek věřitelů nastala v říjnu a listopadu 2020 „bezprostředně“ před zahájením insolvenčního řízení a věřitelé přihlásili do insolvenčního řízení pohledávky ve výši více než 4 miliony Kč, ačkoli dlužníci v insolvenčním návrhu uvedli závazky toliko vůči třem věřitelům ve výši zhruba 150 000 Kč. 11. Nájemní smlouva představuje zvýhodňující „právní úkon“ ve smyslu § 241 insolvenčního zákona, kterým se žalovanému dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu při poměrném uspokojení jeho nezajištěné pohledá