29 ICdo 110/2021 – Nejvyšší soud

KSPL 27 INS XY 27 ICm XY 29 ICdo 110/2021-96 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce A - Trading, a. s., se sídlem v Praze 1, Karlova 455/48, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 48289540, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, proti žalovanému BHJ správci v. o. s., se sídlem v Hradci Králové, Jana Koziny 1295/2a, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 28860098, jako insolvenčnímu správci dlužníka P. P., zastoupenému Mgr. Petrem Vacířem, advokátem, se sídlem v Praze 2, náměstí Jiřího z Poděbrad 1382/2, PSČ 120 00, o určení pravosti pohledávek, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 27 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. P., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. července 2021, č. j. 27 ICm XY, 105 VSPH XY (KSPL 27 INS XY), t a k t o: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč, k rukám zástupce žalovaného. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 2. března 2021, č. j. 27 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (A - Trading, a. s.) domáhal vůči žalovanému (BHJ správci v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka P. P.) určení, že jeho nezajištěná a nevykonatelná pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka u insolvenčního soudu je v popřené výši 430.648,74 Kč po právu (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.228 Kč (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 392 a § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), a z ustanovení § 109 odst. 3, § 170, § 171 a § 192 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 3. Insolvenční soud považuje za nutné nejprve rozdělit pohledávku na úroky vyčíslené před zjištěním dlužníkova úpadku v jeho předchozím insolvenčním řízení (za dobu od 23. února 2016 do 30. září 2016) a na úroky počítané od zjištění dlužníkova úpadku v jeho předchozím insolvenčním řízení do vydání výtěžku ze zpeněžení předmětu zajištění v onom řízení. 4. Do předchozího insolvenčního řízení nepřihlásil žalobce část úroků a zákonných úroků z prodlení za dobu do vydání tamního rozhodnutí o úpadku; šlo o příslušenství za dobu od 23. února 2016 do 30. září 2016, ohledně kterého se proto neuplatní ustanovení § 109 odst. 3 insolvenčního zákona. Pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 31. ledna 2007 (dále též jen „úvěrová smlouva“) se i s úroky stala splatnou 4. září 2014, přičemž promlčecí doba je (podle obchodního zákoníku) čtyřletá a uplynula 4. září 2018 (žalobce netvrdil, že by se uspokojení pohledávky domáhal jinak). 5. U příslušenství po rozhodnutí o úpadku (smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení za dobu od 1. října 2016 do 11. října 2018) poukazuje insolvenční soud na to, že způsobem řešení dlužníkova úpadku byl v předchozím insolvenčním řízení konkurs a ustanovení § 171 odst. 1 insolvenčního zákona nebylo uplatnitelné. Úroky se tudíž v rámci insolvenčního řízení neuspokojují. Kdyby se insolvenční soud přiklonil k závěru, že úroky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují, vznikly a dlužník je neuhradil, pak by platilo, že se promlčely stejně jako úroky z doby před rozhodnutím o úpadku v předchozím insolvenčním řízení. 6. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. července 2021, č. j. 27 ICm XY, 105 VSPH XY (KSPL 27 INS XY): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.114 Kč (druhý výrok). 7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 109 odst. 1 písm. a/, § 170 písm. a/ a § 173a insolvenčního zákona a z ustanovení § 291 odst. 1, § 392 odst. 2, § 393 odst. 1 a § 397 obch. zák. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 8. Předmětem řízení je určení pravosti smluvního úroku (4,99 % ročně) požadovaného (dle žaloby) z jistiny nesplaceného úvěru ve výši „1.254.000 Kč“ (správně 1.254.150,43 Kč) a vyčísleného za dobu od 23. února 2016 do 11. října 2018 částkou 164.795,80 Kč, jakož i určení pravosti zákonného úroku z prodlení (8,05 % ročně) požadovaného z téže jistiny za stejné období částkou 265.852,94 Kč. 9. V předchozím insolvenčním řízení přihlásil žalobce vedle jistiny pohledávky z úvěrové smlouvy též příslušenství představované smluvním úrokem a úrokem z prodlení za dobu od 2. října 2014 do 22. února 2016. Smluvní úroky a úroky z prodlení přihlášené do stávajícího insolvenčního řízení nebyly přihlášeny v předchozím insolvenčním řízení, proto se neuplatní ustanovení § 109 odst. 3 insolvenčního zákona; po dobu předchozího insolvenčního řízení (od 2. května 2016 do 3. října 2019) se (tedy) pro ně nestavěla promlčecí doba. 10. Jak plyne z § 173a insolvenčního zákona, tím, že žalobce nepřihlásil ty úroky a úroky z prodlení, které přihlásit mohl (šlo o příslušenství do dne zjištění úpadku, tedy do 1. září 2016), zanikl účinek uvedený v § 109 odst. 3 insolvenčního zákona (i po zahájení insolvenčního řízení běžela promlčecí doba). Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 1774/2016 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 68/2019 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 68/2019“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], uvedenému závěru neodporuje, jelikož Nejvyšší soud v něm řešil procesně odlišnou situaci. 11. Insolvenční soud správně dovodil, že pro promlčení nároku u úvěrové smlouvy uzavřené před 1. lednem 2014 se uplatní právní úprava promlčení uvedená v § 387 a násl. obch. zák. a promlčecí doba činí čtyři roky (§ 397 obch. zák.). Správný je i závěr, že tato promlčecí doba ohledně přihlášeného příslušenství začala běžet (s přihlédnutím k závěrům obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2007, pod číslem 104) od 4. září 2014. 12. Úrok z prodlení požadovaný za dobu od 23. února 2016 do 11. října 2018 se nepromlčuje po jednotlivých dnech; bez ohledu na období, za jaké je nárok uplatněn, začíná běh promlčecí doby ode dne splatnosti jistiny. Odvolací soud připouští, že posledně označený rozsudek Nejvyššího soudu vyšel z jiného skutkového základu, tedy z promlčení nároku na úhradu jistiny, která v této věci byla uhrazena 11. října 2018, tato okolnost však nemůže být právně významná. Nelze (totiž) připustit odlišný běh promlčecí doby u nároku na úrok z prodlení v závislosti na tom, zda nárok na zaplacení jistiny byl promlčen, nebo zaplacen. 13. Odvolací soud nemá za správný názor insolvenčního soudu, že účinky ustanovení § 170 písm. a/ insolvenčního zákona z předchozího insolvenčního řízení [ohledně příslušenství přirostlého od 2. září 2016 (ne od 30. září 2016, kdy rozhodnutí o úpadku nabylo právní moci)] platí i pro později zahájené insolvenční řízení. Z toho, že se v konkrétním insolvenčním řízení neuspokojují úroky a úroky z prodlení přirostlé po „rozhodnutí o řešení úpadku“ (správně po rozhodnutí o úpadku), neplyne, že by uvedené příslušenství nevzniklo. Tato nepřesnost však neměla vliv na správnost závěru, že úroky i úroky z prodlení jsou promlčeny k 4. září 2018. 14. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Jestliže věřitel řádně přihlásil do insolvenčního řízení jistinu pohledávky, staví se promlčecí doba ohledně příslušenství (úroku nebo úroku z prodlení), které nemohlo být uplatněno v insolvenčním řízení, jelikož přirostlo ode dne následujícího po dni rozhodnutí o úpadku dlužníka a majetková podstata dlužníka byla zpeněžena jinak než podle § 290 insolvenčního zákona? 15. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 16. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel s poukazem na závěry R 68/2019 především nemá za správné závěry formulované k promlčení uplatněného příslušenství za dobu od 23. února 2016 do 1. září 2016. 17. Dále dovolatel dovozuje, že příslušenství za do