29 ICdo 116/2025 – Nejvyšší soud

MSPH 95 INS 12575/2022 206 ICm 3401/2023 29 ICdo 116/2025-47 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Jiřiny Lužové, se sídlem v Praze 1, Dušní 886/22, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, zastoupené Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, proti žalované JUDr. Kateřině Martínkové, LL.M., MBA, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, jako oddělené insolvenční správkyni dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, zastoupené Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 206 ICm 3401/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25083325, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 12575/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2025, č. j. 206 ICm 3401/2023, 106 VSPH 813/2024-35 (MSPH 95 INS 12575/2022), takto: I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2025, č. j. 206 ICm 3401/2023, 106 VSPH 813/2024-35 (MSPH 95 INS 12575/2022), se mění t a k t o: 1. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2024, č. j. 206 ICm 3401/2023-20, se mění tak, že řízení se zastavuje. 2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 10. října 2024, č. j. 206 ICm 3401/2023-20, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odmítl žalobu, kterou se žalobkyně (JUDr. Jiřina Lužová (dále jen „J. L.“), jako insolvenční správkyně dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci (dále též jen „banka“) domáhala vůči žalované [JUDr. Kateřině Martínkové, LL.M., MBA (dále jen „K. M.“), jako oddělené insolvenční správkyni dlužníka] určení pravosti pohledávek ve výši 675.479,78 Kč (dílčí pohledávka č. 13) a 2.751.546,92 Kč (dílčí pohledávka č. 14), přihlášených přihláškou pohledávky P796 do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu na majetek dlužníka (I. výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). 2. Insolvenční soud – vycházeje z § 160 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že je pojmově vyloučeno, aby dlužník jako (zástavní) věřitel uplatňoval přihláškou pohledávky ve svém insolvenčním řízení. Žalobu proto odmítl jako podanou neoprávněnou osobou. 3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. března 2025, č. j. 206 ICm 3401/2023, 106 VSPH 813/2024-35 (MSPH 95 INS 12575/2022): [1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 4. Odvolací soud – vycházeje z § 9, § 14 odst. 1, § 160, § 165, § 173 a § 198 odst. 1 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 5. Práva a povinnosti náležející věřitelům nemůže vykonávat dlužník a naopak. Je proto vyloučeno, aby dlužník (respektive jeho insolvenční správce) uplatňoval (sám vůči sobě) pohledávky přihláškou. Toto právo náleží pouze věřitelům. 6. Procesní legitimace k podání přihlášky pohledávek proto dlužníku (ani jeho insolvenčnímu správci) nesvědčí. Na místě je tedy odmítnout žalobu podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona jako podanou neoprávněnou osobou. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Může insolvenční správce dlužníka vystupovat zároveň v postavení (zástavního) věřitele tohoto dlužníka v souladu s hmotným právem a podat přihlášku (podmíněné) pohledávky? Může tedy insolvenční správce svým jménem uplatnit pohledávku ve prospěch majetkové podstaty dlužníka proti pohledávce (prostředkům) na bankovním účtu vedeném tímto dlužníkem? Z pohledu hmotného práva jde o posouzení, zda se v insolvenčním řízení prosadí pravidlo uvedené v § 1335 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). 8. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 9. Dovolatelka je přesvědčena, že jí svědčí aktivní legitimace k podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení. Dovozuje, že má-li zástavní věřitel právo podat žalobu proti poddlužníku, pak je logické, že má i aktivní legitimaci k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení poddlužníka. V té souvislosti odkazuje na důvodovou zprávu k občanskému zákoníku (vládní návrh zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 6. volebním období 2010-2013 jako tisk č. 362), na komentářovou literaturu a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 820/2001 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 76/2004 Sb. rozh. obč., který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 10. Skutečnost, že banka vystupuje současně jako zástavní věřitel, poddlužník i insolvenční dlužník, je dána pouze shodou okolností, kterou nelze ospravedlnit popření práva banky na uplatnění pohledávky v postavení zástavního věřitele. Nelze připustit, aby právo banky jako zástavního věřitele nemohlo být v insolvenčním řízení uspokojitelné obdobně jako jiné podmíněné pohledávky, jestliže nesporně existuje, bylo by vynutitelné nebýt probíhajícího insolvenčního řízení, jeho uplatnění insolvenční zákon nevylučuje a je v souladu se zásadami insolvenčního řízení. 11. Faktickým důsledkem opačného postupu by bylo zvýhodnění dlužníka z úvěrové smlouvy, který je v prodlení s plněním svých závazků a je přihlášen coby věřitel pohledávky ze zastaveného účtu, jestliže úvěrová pohledávka nebude vymahatelná pro nedostatek majetku úvěrového dlužníka. V takovém případě by byl úvěrový dlužník uspokojován v rámci rozvrhu bez ohledu na to, zda svůj dluh vůči bance splní a plnění ostatním věřitelům by se snížilo o zůstatek na (běžném) účtu úvěrového dlužníka. III. Přípustnost dovolání 12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 13. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem neřešenou. IV. Důvodnost dovolání 14. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 16. Pro právní posouzení věci jsou rozhodující následující skutková zjištění (z nichž vyšly oba soudy): 17. Dne 20. září 2021 uzavřela banka se společností SW-MOTECH s. r. o. (dále jen „společnost S“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla banka společnosti S úvěr ve výši 466.000 EUR. 18. Zástavní smlouvou z téhož dne bylo splnění dluhu zajištěno zřízením zástavního práva banky k pohledávce společnosti S z běžného účtu vedeného bankou ve výši zůstatku na tomto běžném účtu. 19. Usnesením ze dne 26. srpna 2022 zjistil insolvenční soud úpadek banky a prohlásil konkurs na její majetek a ustanovil žalobkyni insolvenční správkyní banky. 20. Dne 26. října 2022 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení vedeného na majetek banky mimo jiné i předmětné pohledávky (dílčí pohledávky č. 13 a č. 14) jako vázané na podmínku, že společnost S řádně a včas nesplní dluh z úvěrové smlouvy. 21. Usnesením ze dne 12. června 2023 insolvenční soud ustanovil žalovanou oddělenou insolvenční správkyní banky, a to (mimo jiné) i pro přezkum pohledávky P796. 22. Na zvláštním přezkumném jednání, jež se konalo dne 27. září 2023, popřela žalovaná dílčí pohledávky č. 13 a č. 14 co do pravosti i výše. 23. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou ve shora ustaveném skutkovém rámci rozh