29 ICdo 121/2022 – Nejvyšší soud

KSCB 44 INS 32507/2014 42 ICm 3848/2020 29 ICdo 121/2022-204 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně B. Š., zastoupené Mgr. Dušanem Petrlíkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Mánesova 11/3, PSČ 370 01, proti žalovanému M. V., o určení pravosti přihlášené pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 42 ICm 3848/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci žalovaného, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 44 INS 32507/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2022, č. j. 42 ICm 3848/2020, 103 VSPH 503/2021-135 (KSCB 44 INS 32507/2014), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 28. ledna 2021, č. j. 42 ICm 3848/2020-67, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (B. Š.) domáhala vůči (původní) žalované (JUDr. Dagmar Říhové, jako insolvenční správkyni dlužníka M. V. ‒ dále též jen „dlužník“ nebo „žalovaný“) určení pravosti pohledávky ve výši 157.789,73 Kč, uplatněné přihláškou pohledávky P14-1 v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. 44 INS 32507/2014 (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit (původní) žalované na nákladech řízení částku 10.543,-Kč (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. května 2022, č. j. 42 ICm 3848/2020, 103 VSPH 503/2021-135 (KSCB 44 INS 32507/2014), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů (ve vazbě na obsah spisu) plyne, že: 1) K návrhu žalobkyně (ze dne 1. prosince 2014) insolvenční soud usnesením ze dne 8. ledna 2016, č. j. KSCB 27 INS 32507/2014-A-42, zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil JUDr. Dagmar Říhovou. 2) Usnesením ze dne 20. srpna 2014, č. j. KSCB 26 INS 13858/2014-A-15, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil (k návrhu žalobkyně) úpadek žalobkyně, povolil jí oddlužení, a insolvenčním správcem žalobkyně ustanovil společnost Růnová v. o. s.; usnesením ze dne 10. prosince 2015, č. j. KSCB 26 INS 13858/2014-B-58, (mimo jiné) schválil oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře. 3) Wüstenrot - stavební spořitelna a. s. (dále jen „zajištěný věřitel“) přihlásil do insolvenčních řízení dlužníka a žalobkyně pohledávky ze smluv o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření (ze dne 22. května 2009 a ze dne 7. srpna 2009), uzavřených s dlužníkem a žalobkyní (jako solidárními úvěrovými dlužníky), č. 31784303 ve výši jistiny 750.000,- Kč s příslušenstvím (dále jen „smlouva o úvěru 303“) a č. 33276468 ve výši jistiny 260.136,39 Kč s příslušenstvím (dále jen „smlouva o úvěru 468“), a to jako pohledávky zajištěné (mimo jiné) zástavním právem k (označené) bytové jednotce a ke společným částem (označené) budovy a pozemku (dále též jen „zajištěný majetek“) vzniklým na základě zástavních smluv (ze dne 22. května 2009 a ze dne 7. srpna 2009); spoluvlastníky zajištěného majetku (každý v rozsahu ideální poloviny) byli dlužník a žalobkyně. 4) Dne 2. března 2016 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení dlužníka (mimo jiné) pohledávku č. 1 ze smlouvy o úvěru 303 ve výši 355.607,96 Kč a pohledávku č. 2 ze smlouvy o úvěru 468 ve výši 127.630,- Kč, a to jako pohledávky podmíněné, s tím, že spoludlužníkem obou pohledávek je (vedle žalobkyně) dlužník a zajištěný věřitel uplatnil tyto pohledávky „zcela“ v insolvenčním řízení vedeném na její majetek jako zajištěné (zástavním právem k zajištěnému majetku). Insolvenční správkyně dlužníka popřela pohledávku č. 1 ze smlouvy o úvěru 303 na přezkumném jednání dne 7. října 2020 v rozsahu částky 157.789,73 Kč (po částečném zpětvzetí). 5) Kupní smlouvou ze dne 18. října 2016 insolvenční správkyně dlužníka a insolvenční správce žalobkyně (jako prodávající) a A. a G. P. (jako kupující) uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl zajištěný majetek; kupní cena ve výši 1.200.000,- Kč byla před podpisem smlouvy zaplacena do insolvenčních řízení dlužníka a žalobkyně v částkách po 600.000,- Kč. 6) Usnesením ze dne 7. března 2017, č. j. KSCB 44 INS 32507/2014-B-35, insolvenční soud vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně dlužníka vydala zajištěnému věřiteli (mimo jiné) výtěžek zpeněžení (poloviny) zajištěného majetku v úhrnné výši 510.879,97 Kč, z toho na pohledávku z úvěru 468 ve výši 308.192,71 Kč a na pohledávku z úvěru 303 ve výši 202.687,26 Kč. 7) Usnesením ze dne 15. března 2017, č. j. KSCB 41 INS 13858/2014-B-124, vyslovil insolvenční soud souhlas s tím, aby insolvenční správce žalobkyně vydal zajištěnému věřiteli výtěžek zpeněžení (poloviny) zajištěného majetku ve výši 518.566,73 Kč. 8) Rozsudkem ze dne 12. června 2020, č. j. 40 ICm 3451/2019-91, insolvenční soud (mimo jiné) určil, že pohledávka žalobkyně ve výši 355.607,96 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka pod P14-1, nadále trvá. 9) Vrchní soud v Praze k odvolání (tamní) žalované (JUDr. Dagmar Říhové, jako insolvenční správkyně dlužníka) rozsudkem ze dne 12. října 2020, č. j. 40 ICm 3451/2019, 104 VSPH 553/2020-146 (KSCB 44 INS 32507/2014), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (ze dne 12. června 2020) ve výroku o určení trvání pohledávky v rozsahu částky 157.789,73 Kč; ve zbývající části jej zrušil a řízení ohledně této částky zastavil. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 186 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) ‒ předeslal, že žalobkyní přihlášená (podmíněná) pohledávka z titulu regresu dle smlouvy o úvěru 303 nebyla zařazena (v insolvenčním řízení dlužníka) na přezkumné jednání po dobu, po kterou pohledávku z této smlouvy uplatňoval zajištěný věřitel, s tím, že bude přezkoumána až poté, kdy skončí účast zajištěného věřitele v insolvenčním řízení. Přitom účelem incidenčního sporu podle ustanovení § 186 odst. 2 insolvenčního zákona, který je fakticky přezkumem usnesení o ukončení účasti věřitele podle ustanovení § 186 odst. 1 insolvenčního zákona, není přezkoumání pravosti nebo výše pohledávky. 10) Žalobou došlou insolvenčnímu soudu dne 5. listopadu 2020 se žalobkyně domáhala vůči (původní) žalované určení pravosti pohledávky za dlužníkem z titulu regresního nároku podle ustanovení § 511 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), ve výši 157.789,73 Kč, s tím, že na pohledávku zajištěného věřitele ze smlouvy o úvěru 303 uhradila (v rámci insolvenčního řízení vedeného na její majetek) částku 518.566,73 Kč, zatímco dlužník (v rámci insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek) jen částku 202.687,26 Kč. Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), ustanovení § 152, § 155 odst. 1 a § 165 odst. 1 a 2 obč. zák. a ustanovení § 298 odst. 1 insolvenčního zákona, a vycházeje dále (i) z toho, že usnesením ze dne 1. února 2021, č. j. KSCB 41 INS 13858/2014-B-183, insolvenční soud (mimo jiné) vzal na vědomí splnění oddlužení žalobkyně a přiznal jí osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, od pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, včetně pohledávek ručitelů a jiných osob, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu ‒ dospěl (shodně se soudem insolvenčním) k následujícím závěrům: a) Zajištěný věřitel poskytl žalobkyni a dlužníku (smlouvami o úvěru 303 a 468) finanční prostředky, které se tito zavázali vrátit společně a nerozdílně v pravidelných měsíčních splátkách; uzavřením těchto smluv se žalobkyně a dlužník stali (v obou případech) obligačními (osobními) spoludlužníky zajištěného věřitele. Pohledávky plynoucí z těchto smluv byly zajištěny zástavním právem k (označené) bytové jednotce, jejímiž podílovými spoluvlastníky (každý v rozsahu jedné poloviny) byli žalobkyně a dlužník. Za účelem úhrady jejich společných závazků vůči zástavnímu věřiteli byla (označená) bytová jednotka (zástava) zpeněžena a kupní cena (částka 1.200.000,- Kč) byla rovným dílem „rozdělena“ do insolvenčních řízení žalobkyně a dlužníka. V těchto insolvenčních řízeních byly zjištěné pohledávky zajištěného věřitele „ve výsledku zcela uspokojeny“. b) Žalobkyni nemohl vzniknout nárok z titulu následného regresu, neboť v obou insolvenčních řízeních byla na úhradu pohledávek zajištěného věřitele použita částka odpovídající hodnotě spoluvlastnického podílu žalobkyně a dlužníka na zpeněžené zástavě (polovině výtěžku zpeněžení). Přitom není ro