29 ICdo 125/2021 – Nejvyšší soud

KSHK 45 INS XY 45 ICm XY 29 ICdo 125/2021-235 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně J. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ing. Davidem Zdeňkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Hradební 856/10, PSČ 500 03, proti žalovaným 1/ R. T., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Milanem Kružíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Běhounská 2/22, PSČ 602 00, a 2/ Insolvency Project v. o. s., se sídlem v Hradci Králové, Bieblova 1110/1b, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 28860993, jako insolvenčnímu správci žalobkyně, zastoupenému JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 45 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 45 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2021, č. j. 45 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 45 INS XY), t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně a první žalovaná vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 4.114 Kč, k rukám zástupce druhého žalovaného. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 25. června 2020, č. j. 45 ICm XY, ve znění (doplňujícího) usnesení ze dne 27. října 2020, č. j. 45 ICm XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (J. M.) domáhala vůči žalovaným (1/ R. T. a 2/ Insolvency Project v. o. s., jako insolvenčnímu správci žalobkyně) určení, že je neplatná kupní smlouva ze dne 17. května 2018, kterou druhý žalovaný (jako prodávající) prodal první žalované (jako kupující) označenou bytovou jednotku (bod I. výroku). [2] Uložil žalobkyni zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 12.342 Kč (bod II. výroku). [3] Určil, že žalobkyně a první žalovaná vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 289, § 293, § 419, § 421 odst. 1 a § 424 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 3. Tvrzenou neplatnost kupní smlouvy a vady insolvenčního řízení žalobkyně neprokázala. Insolvenční správce zpeněžil majetek dlužnice k pokynu zajištěných věřitelů v souladu s ustanovením § 293 insolvenčního zákona, v intencích závěrů formulovaných v „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sen. zn. 29 NSČR 47/2015 [správně jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 8, ročníku 2018, pod číslem 105, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Bytová jednotka byla prodána za cenu dle znaleckého posudku a zpeněžování bylo transparentní. 4. Ke zveřejnění kupní smlouvy se vyjádřil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 20. prosince 2019 „sp. zn.“ (správně sen. zn.) 102 VSPH XY [přesněji jde o usnesení č. j. 45 ICm XY, 102 VSPH XY (KSHK 45 INS XY), jímž Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně změnil usnesení insolvenčního soudu ze dne 24. května 2019, č. j. 45 ICm XY, o odmítnutí žaloby pro opožděnost, tak, že žaloba se pro opožděnost neodmítá]. Tam uvedl, že kupní smlouva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 23. srpna 2018, avšak jen jako příloha dokumentu označeného „Návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli“. Insolvenční rejstřík umožnuje zveřejnit kupní smlouvu pod názvem události „Smlouva o prodeji mimo dražbu“; pouze tento řádný a transparentní způsob zveřejnění může vyvolat zamýšlený účinek (seznámit účastníky insolvenčního řízení s uzavřením kupní smlouvy) a tříměsíční propadná lhůta k podání žaloby podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona může začít plynout až od tohoto okamžiku (uzavřel odvolací soud). Insolvenční soud proto zveřejnil kupní smlouvu v insolvenčním rejstříku pod správným názvem události dne 31. ledna 2020; popsané pochybení však mělo vliv jen na běh lhůty k podání žaloby, nikoli na zpeněžení majetku (onou kupní smlouvou). 5. Předkupní právo podle ustanovení § 1187 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), žalobkyni nesvědčí, jelikož nebyla nájemkyní bytové jednotky. 6. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. února 2021, č. j. 45 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 45 INS XY): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 284, § 289 a § 293 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 8. Zjištění insolvenčního soudu odpovídají obsahu insolvenčního spisu a jeho skutkové a právní závěry jsou přesvědčivé, úplné a souladné s insolvenčním zákonem. Žalobkyně ani v odvolacím řízení netvrdila skutečnosti způsobilé vyvrátit závěr, že neprokázala neplatnost kupní smlouvy. 9. Odvolací soud pro úplnost dodává, že jakkoliv se v daném případě neuplatní ustanovení § 289 odst. 1 insolvenčního zákona, judikatura dovodila, že i při následném souhlasu insolvenčního soudu nebo věřitelského výboru s prodejem majetku mimo dražbu smlouva o prodeji mimo dražbu nabývá účinnosti, jakmile byl udělen. V daném případě disponoval (insolvenční) správce pokynem zajištěných věřitelů před prodejem bytové jednotky, jenž doložil a prokázal, že postupoval při zpeněžování v souladu s § 293 insolvenčního zákona. Námitka žalobkyně, že při znalosti ceny stanovené znaleckým posudkem by její obecný zmocněnec nabídl vyšší cenu, neobstojí, stejně jako námitka předkupního práva podle § 284 insolvenčního zákona ve spojení s § 1187 o. z. (jež zůstala jen v poloze tvrzení, aniž by bylo prokázáno, že by jakékoliv třetí osobě nějaké takové právo svědčilo). 10. Odvolací soud též neshledal, že by dlužnici bylo upřeno právo na spravedlivý soudní proces. Nepřehlédl, že žalobkyně podala žalobu pro zmatečnost proti usnesením insolvenčního soudu vydaným v její insolvenční věci, výsledek řízení o této žalobě však nemůže mít vliv na toto řízení a rozhodnutí v něm vydaná. 11. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, tedy otázky, „která má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Konkrétně má jít o otázku posouzení (ne)platnosti kupní smlouvy uzavřené v rámci insolvenčního řízení postiženého vadami. Dovolatelka namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 12. Dovolatelka úvodem namítá, že insolvenční soud při přezkumném jednání konaném 27. října 2015 neudělil slovo jejímu obecnému zmocněnci, v důsledku čehož nepopřela nejvyšší pohledávku (věřitele INVESA s. r. o.), která vznikla podvodem. 13. Důvody neplatnosti kupní smlouvy spatřuje dovolatelka v tom, že insolvenční soud zveřejnil její znění v insolvenčním rejstříku až 23. srpna 2018, jako přílohu dokumentu označeného „Návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli“. Pod správným označením zveřejnil insolvenční soud kupní smlouvu v insolvenčním rejstříku až 31. ledna 2020. Před uzavřením kupní smlouvy nezveřejnil insolvenční soud v insolvenčním rejstříku řádně ani pokyn zajištěného věřitele ke zpeněžení bytové jednotky a dovolatelce nebylo umožněno seznámit se s podmínkami prodeje, jež tudíž nebyly předvídatelné, transparentní a zákonné. Tuto nesprávnost má dovolatelka ve své podstatě za zmatečnost, která ve spojení s předchozími výše popsanými nesrovnalostmi porušuje její právo na spravedlivý proces a poškozuje ji. 14. Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká, že to, jak hodnotil namítanou neplatnost kupní smlouvy, je jen obecným konstatováním, bez kritického posouzení vad insolvenčního řízení. 15. Druhý žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje především za to, že dovolatelka řádně nevymezila (dle § 241a odst. 2 o. s. ř.) právní otázku, pro jejíž řešení má být připuštěno dovolání. K argumentaci, podle níž právní otázka „má být dovolacím soudem posouzena jinak“, odkazuje druhý žalovaný na závěry obsažené např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 4/2014“)]. Ve vazbě na namítané vady insolvenčního řízení nejde ani o otázku dovolacím soudem neřešenou;